Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2365/2000

U S N E S E N Í

Dovolání žalobkyně se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 11. 1999 č. j. -5 s poukazem na vady žaloby, jež brání dalšímu pokračování řízení, žalobkyni ve smyslu ustanovení vyzval, aby své podání došlé soudu prvního stupně dne 4. 11. 1999 doplnila nejpozději do 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení o náležitosti uvedené v ustanovení a , „a to tak, že soudu zašle listinné důkazy ke svým tvrzením\".

Odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2000 č. j. -12 podle ustanovení odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že výzva soudu k odstranění vad podání podle ustanovení je usnesením, proti němuž není odvolání přípustné [ ]. Přípustnost odvolání nemůže podle jeho názoru založit ani okolnost, že napadené usnesení neobsahuje poučení o odvolání.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně „podle a \" dovolání, neboť podle jejího názoru „tímto nesprávným postupem je jí odnímána možnost řízení před soudem\". Zdůraznila, že její žalobní návrh má všechny náležitosti uvedené v ustanovení a a že listinné důkazy, kterými měla na základě výzvy soudu prvního stupně žalobu doplnit, má k dispozici pouze žalovaný, přičemž „soudu nic nebrání v tom, aby všechny tyto y od žalovaného vyžádal\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „ \" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), se nejprve zabýval otázkou, zda usnesení odvolacího soudu trpí - jak uvádí dovolatelka - vadou uvedenou v ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se podmínek či postupu řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečnosti, které vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování.

V návaznosti na změnu v textu ustanovení provedenou , kterým se mění a doplňuje , , ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. , o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů [nyní ustanovení ], rozšířila tato novela přípustnost dovolání na ta rozhodnutí odvolacího soudu, v jejichž důsledku řízení před odvolacím soudem končí bez meritorního projednání odvolání [srov. až f) ]. Kdyby mělo usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání způsobovat - jak uvádí dovolatelka - též vadu podle ustanovení (která sama o sobě zakládá přípustnost a současně důvodnost dovolání), bylo by ustanovení obsoletním (srov. např. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 1996 sp. zn. , uveřejněném pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání podle ustanovení odmítnuto, tedy nelze chápat jako nesprávný postup soudu, jímž by mohla být účastníku odňata možnost jednat před soudem [ ].

Po zjištění, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadené usnesení bez jednání (srov. , větu první ) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případě, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné [ ].

Podle ustanovení odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo vráceno podání k opravě.

Usnesením, kterým bylo vráceno podání k opravě, zákon míní výzvu soudu (ve formě usnesení) podle ustanovení k opravě nebo doplnění nesprávného nebo neúplného podání. Pokud tedy žalobkyně napadla odvoláním usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 11. 1999 č. j. -5, kterým byla vyzvána k doplnění neúplného podání - návrhu na zahájení řízení (žaloby) došlého soudu dne 4. 11. 1999, směřovalo její odvolání do usnesení, proti kterému není odvolání přípustné. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže odvolání žalobkyně podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné a že řízení netrpí ani vadou uvedenou v ustanovení Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z dalších vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která by mohla mít za následkem nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení , části věty před středníkem, zamítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný .

V Brně 13. září 2001

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.

předseda senátu