Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 138/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2000 č.j. - 25 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. března 2000 č. j. 34 Ro 1302/99 - 17, jímž soud prvního stupně odmítl odpor žalovaného podaný dne 25. února 2000 proti platebnímu rozkazu vydanému dne 14. 12. 1999. Dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalovaný převzal platební rozkaz osobně dne 27. 12. 1999 a že na doručence je jeho vlastní podpis, přičemž je nerozhodné, že na adrese P., uvedené v žalobě i v platebním rozkazu, nemá žalovaný podle jeho vlastního tvrzení přechodné bydliště. Rozhodující je skutečnost, že žalovaný byl na zásilce dostatečně přesně označen včetně data narození, a je proto vyloučeno, že poštovní doručovatel by na předmětné doručence k podpisu, který je na ní uveden, připojil poznámku „osobně\", pokud by měla zásilku převzít jiná osoba než žalovaný. Z toho dovodil, že soud prvního stupně správně odmítl odpor žalovaného proti jeho usnesení pro opožděnost.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť se domnívá, že mu v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že soudy obou stupňů nezjistily řádně skutkový stav věci a dospěly k nesprávnému závěru, že platební rozkaz mu byl řádně doručen, stal se pravomocným, a proto se už nezabývaly jeho hmotně právními námitkami. Soudu vytýká, že neprovedl výslech jeho otce P.D. k písemnému prohlášení ze dne 27. 3. 2000, v němž je uvedeno, že otec žalovaného zřejmě dne 27. 12. 1999 převzal zásilku obsahující platební rozkaz určený žalovanému a zřejmě dne 27. 12. 1999 připojil na doručenku svůj vlastnoruční podpis. Žalovaný zdůraznil, že výraz „zřejmě\" se netýká zásadní skutečnosti, že otec od poštovního doručovatele zásilku převzal, ale pouze toho, že se tak stalo zřejmě 27. 12. 1999. Teprve na základě svědecké výpovědi jeho otce k dané věci pak mohl soud učinit závěr, zda byl platební rozkaz žalovanému doručen stanoveným způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „ \").

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem podle a splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc bez nařízení jednání ( , věta první ) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím jednat před soudem ve smyslu je třeba rozumět takový postup soudu, který účastníku řízení odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu přiznává O vadu, která je z hlediska významná, jde přitom jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (tedy nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem odvolacím nebo před soudem prvního stupně. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá Postupem, kterým byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět takový postup, v jehož důsledku účastníku nebylo umožněno buď účastnit se jednání ( , , a násl. ) nebo realizovat procesní práva, jež mu pro ten který úsek přiznává. Ve smyslu již ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , a ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení písm f) jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle , musí ze strany nalézacího soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním následkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem. V dané věci žalovaný nenamítá, že by soudy obou stupňů, popřípadě některý z nich, porušily konkrétní ustanovení , v jehož důsledku by mu byla odňata možnost jednat před soudem a z obsahu spisu se taková vada nepodává. Jestliže postup soudů obou stupňů byl v souladu s , nelze zde uvažovat o odnětí možnosti jednat před soudem podle

V dané věci tedy není naplněn žalovaným tvrzený důvod přípustnosti dovolání podle a z obsahu spisu nevyplývá, že by byl naplněn některý z dalších důvodů přípustnosti dovolání podle

Tvrzením, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce doručení platebního rozkazu žalovanému, když odvolací soud v souladu poštovním řádem /vyhl. č. / platným v rozhodné době doručování zásilky, dospěl k závěru, že doručenka, na níž poštovní doručovatel doplnil k podpisu příjemce zásilky poznámku „osobně\", splňuje všechny náležitosti o řádném doručení, uplatnil dovolatel dovolací důvod podle Přípustnost dovolání však nemůže být založena tímto dovolacím důvodem. Jestliže dovolatel s tímto tvrzením přesto přípustnost dovolání spojuje, zaměňuje ji s dovolacím důvodem, který je dovolací soud oprávněn zkoumat až na základě přípustného dovolání.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu připouští kromě případů uvedených v též za podmínek stanovených v a Přípustnost dovolání podle nepřichází v projednávané věci v úvahu, protože napadený výrok usnesení nelze podřadit usnesením, které jsou tu jako ta, proti nimž je dovolání přípustné, vyjmenována. V dané věci pak nejde ani o případ založení přípustnosti dovolání podle ust. a odst. 2 , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž nelze přípustnost dovolání dovodit z žádného ustanovení . Dovolací soud proto podle o. s. ř za použití dovolání jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , věty první a , neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. září 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.

předsedkyně senátu