Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 454/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce České republiky - Ú.p. v O., proti žalovanému M.M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 150. 500,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 1998 č. j. - 62, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. září 1997 č. j. - 34 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 150. 500,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 8. září 1994 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 21. 11. 1991 podle , a dohoda o zřízení nových pracovních míst (dále jen dohoda), podle níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému náklady na zřízení společensky účelných pracovních míst a žalovaný se zavázal zřídit 8 pracovních míst od 1. 1. 1992 po dobu dvou let pro uchazeče o zaměstnání, evidované u Úřadu práce v Ostravě. Pro případ nedodržení podmínek byla dohodnuta možnost odstoupení od dohody. V kapitole IV. dohody bylo sjednáno, že žalovaný je povinen na vyžádání Ú.p. prokázat dodržování podmínek dohody, předložit k tomu příslušné doklady a připustit prohlídku svých objektů a nemovitostí sloužících k jeho podnikání. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobci vyplacenou náhradu nákladů na zřízení pracovních míst ve výši 150. 500,- Kč s 16 % úrokem z prodlení, neboť nesplnil podle předmětné dohody svoji povinnost - na vyžádání Ú.p. v O. prokázat dodržování podmínek dohody, když na výzvy ke kontrole ze dne 8. 6., 23. 6. a 23. 8. 1994 nereagoval. Dále učinil závěr, že k žalobcem uplatněnému odstoupení od smlouvy nelze přihlédnout, pokud si zvolil možnost vrácení vyplacené náhrady na zřízení pracovních míst a mimo to se žalobci ani nepodařilo prokázat, že právní úkon odstoupení od smlouvy se dostal do dispoziční sféry žalovaného.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. listopadu 1998 č. j. - 62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 150. 500,- Kč s přísl. zamítl a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním závěrem. Dospěl k závěru, že závazek žalovaného v kapitole IV. dohody není časově vymezen, proto je třeba obsah tohoto závazku vykládat v návaznosti na primární závazek zřizování pracovních míst, jehož dodržování má být prokázáno, a který trval od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1993. Vzhledem ke zjištění, že žalobce vyzval žalovaného ke kontrole účetních dokladů poprvé až dopisem z 8. 6. 1994, po zániku závazku, nedopustil se žalovaný porušení povinnosti sjednané původně v kapitole IV. předmětné dohody. Pokud by žalovaný měl povinnost prokázat dodržování podmínek i po skončení doby, po kterou se zavázal zřídit nová pracovní místa, a to bez konkrétního určení doby trvání, tedy kdykoliv na vyzvání žalobce, měl by takový závěr za následek nerovné postavení účastníků a byl by v rozporu s § 2 odst. 2 obč. zák., podle něhož mají účastníci v občanskoprávních vztazích rovné postavení.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , ve znění do 31. 12. 2000, neboť odvolacím soudem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V rámci dovolacího důvodu podle dovolatel namítá nesprávné právní posouzení zániku závazku žalovaného prokázat dodržování podmínek dohody o zřízení nových pracovních míst žalobci. Zdůraznil, že obsahem dohody je soubor závazků účastníků a žádný z nich není možno hodnotit jako primární. Závazek žalovaného prokázat dodržování podmínek dohody byl časově vymezen ujednáním „na vyžádání Ú.p.“ a tento závazek trvá do okamžiku provedení kontroly. Poukazuje, že odvolací soud svým rozhodnutím staví žalobce do nevýhodného postavení, když jej zbavuje možnosti provést kontrolu po uplynutí doby dvou let, na níž byla zřízena nová pracovní místa. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „”).

Dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /; bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním ( ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s § 242 odst. 1 a 3 o. s .ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.

Odvolací soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval , o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, a , kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváří veřejně prospěšné práce (dále jen vyhlášky), a tyto právní předpisy správně vyložil.

Podle § 2 odst. 2 písm. e) vyhlášky dohoda obsahuje zejména závazek zaměstnavatele, že úřadu práce vrátí úhradu nákladů za zřízení nových pracovních míst, nedodrží-li dohodnuté podmínky.

Podle kapitoly VI. odst. 2 předmětné dohody je zaměstnavatel povinen vrátit úřadu práce do 2 měsíců po zrušení pracovního místa, resp. při jeho obsazení jinak, než je dohodnuto v kap. II. dohody, vyplacenou úhradu nákladů, a to i v případě nedodržení dalších podmínek. Podmínky uhrazení nákladů na zřízení osmi společensky účelných pracovních míst jsou ujednány v kapitole I., II., III. a V. dohody. Neumožnění kontroly není nedodržením podmínek dohody, a není proto důvodem pro vrácení nákladů na zřízení nových pracovních míst. Odvolací soud správně dovodil, že žalobce nemohl požadovat vrácení poskytnuté náhrady na zřízení nových pracovních míst, i když tento závěr odůvodnil odlišně.

Povinnost zaměstnavatele na vyžádání úřadu práce prokázat dodržování podmínek dohody, včetně předložení k tomu příslušných dokladů, vyplývá ze , o státní kontrole, podle něhož je možno nedodržení povinností kontrolovaných osob sankcionovat pořádkovou pokutou.

Podle obč. zák. je možno od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v stanoveno nebo účastníky dohodnuto.

Odstoupení od smlouvy pro daný případ neupravuje a odstoupení od smlouvy z důvodu neumožnění kontroly zaměstnavatelem (žalovaným) nebylo v předmětné dohodě sjednáno.

Dovolací důvod podle není tedy v dané věci naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu správné.

Vzhledem k tomu, že dovolací důvod uplatněný žalobcem nebyl naplněn, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na , a Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12 září 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.

předsedkyně senátu