Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 320/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se u soudu domáhala vydání platebního rozkazu, jímž měla být žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí 37.802,50 Kč s 0,3% úrokem z prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení jako rozdíl mezi cenou opravy motocyklu užívaného žalovaným, kterou žalobkyně opravně uhradila, a vyplaceným pojistným, dále pak smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

Platebním rozkazem ze dne 11. 2. 2000, č.j. -7, stanovil Okresní soud v Ostravě žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37.802,50 Kč s 0,3% úrokem z prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení.

Proti uvedenému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, který Okresní soud Ostrava usnesením ze dne 7. 6. 2000, č.j. -15, jako opožděný odmítl. Učinil tak po zjištění, že platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 28. 3. 2000 a žalovaný proti němu podal v poslední den lhůty, tj. dne 12. 4. 2000, odpor, jenž však adresoval Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě; Okresnímu soudu v Ostravě byl doručen až dne 13. 4. 2000, tedy po marném uplynutí lhůty k podání odporu.

Opravným usnesením ze dne 3. 7. 2000, č.j. -19, Okresní soud v Ostravě opravil svůj platební rozkaz ze dne 11. 2. 2000 tak, že výrok doplnil o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč s odůvodněním, že platební rozkaz v důsledku chyby při písemném vyhotovení neodpovídal svým obsahem žalobnímu návrhu, který uplatnila žalobkyně.

K odvolání žalovaného Okresní soud v Ostravě, v souladu s ustanovením , o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějšcích předpisů, rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2000, č.j. -23, tak, že zrušil své usnesení ze dne 7. 6. 2000, č.j. -15, jakož i své opravné usnesení ze dne 3. 7. 2000, č.j. -19, když dovodil, že žalovaný nezmeškal zákonnou lhůtu k podání odporu, jelikož odpor v poslední den lhůty odevzdal orgánu, který má povinnost jej doručit (poště); irelevantním přitom shledal, že odpor byl adresován věcně nepříslušnému soudu, resp. Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, když doručen byl Okresnímu soudu v Ostravě. Opravné usnesení pak zrušil proto, že jím „byly odstraňovány vady původního rozhodnutí za situace, kdy se vycházelo ze stavu, že toto již nabylo právní moci a má účinky pravomocného rozsudku\".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2000, č.j. -32, shora citované usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, č.j. -15, změnil tak, že se toto usnesení nezrušuje; v další napadené části, tj. pokud jím bylo zrušeno opravné usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2000, č.j. -19, jej potvrdil. Dovodil, že v posuzovaném případě byl odpor proti platebnímu rozkazu podán opožděně. Postup soudu prvního stupně při zrušení opravného usnesení shledal správným, když uzavřel, že opravným usnesením nelze zhojit vady platebního rozkazu spočívající v tom, že soudem nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v něm, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, pokud odvolací soud posoudil jím podaný odpor proti platebnímu rozkazu jako opožděný. Žalovaný je přesvědčen, že podal odpor proti platebnímu rozkazu včas, jelikož podání obsahující tento odpor bylo v poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který ho má povinnost doručit, tj. poště. Podle názoru dovolatele je z hlediska zákona nevýznamné, že ve lhůtě podaný odpor byl adresován „věcně a místně nepříslušnému soudu,\" který jej doručil příslušnému soudu až po uplynutí lhůty k podání odporu. Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jeho vydáním byla žalovanému odňata možnost účinně bránit v zahájeném soudním řízení svá procesní i hmotná práva, navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Ačkoliv dovolatel výslovně nespecifikoval, proti kterému z výroků usnesení odvolacího soudu dovolání podal, z obsahu dovolání bez pochyb vyplývá, že bylo podáno pouze proti výroku, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvého stupně tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, č.j. -23, se nezrušuje (srov. ).

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( ) a směřuje proti té části usnesení odvolacího soudu, proti které je dovolání podle ustanovení přípustné; není však opodstatněné.

Protože dovolatel nenamítá a z obsahu spisu dovolací soud nezjistil, že by řízení trpělo některou z vad vyjmenovaných v ustanovení pod písmeny a/ až e/ a pod písmenem g/ , ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je soud povinen přihlédnou i tehdy, když nebyly v dovolání namítány ( ), otevírá se dovolacímu soudu k přezkumu otázka, zda posouzením odporu jako opožděného byla žalovanému nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (tedy, zda řízení je postiženo vadnou uvedenou v ustanovení ), resp. zda závěr odvolacího soudu o pozdním podání odporu je po právní stránce správný ( ).

Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).

50

Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť sám užívá termínu „průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení Hlavy první, Části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením až , zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v Hlavě čtvrté, Části třetí ; obdobně se řízení o odvolání (Hlava první Část čtvrtá ) člení na „řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením až 217 , postihující – mimo jiné též přes odkaz v ustanovení – průběh odvolacího řízení) a na „rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením až ) [srovnej například usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 27.6.1996, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].

Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatel ve skutečnosti brojí výlučně proti způsobu, jakým odvolací soud posoudil jím podaný odpor; nezpochybňuje tedy postup soudu, který vydání takového rozhodnutí předcházel, nýbrž samotné rozhodnutí. Vadou uvedenou v ustanovení spočívající v tom, že účastníku řízení byla v jeho průběhu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, tak není řízení postiženo a dovolací důvod podle nebyl uplatněn důvodně.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel, ačkoliv výslovně neodkazuje na příslušné zákonné ustanovení, nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o nedodržení lhůty k podání odporu a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.

Podle předseda senátu může i bez výslovné žádosti navrhovatele (žalobce) a bez slyšení odpůrce (žalovaného) vydat platební rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení (žalobě) uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem (žalobcem). V platebním rozkazu odpůrci (žalovanému) uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli (žalobci) zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Platební rozkaz je třeba doručit odpůrci (žalovanému) do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno ( ). Pozdě podaný odpor předseda senátu odmítne (, věta první před středníkem, ) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku ( ).

Podle doručenky, založené ve spise, byl platební rozkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2000, č.j. -7, žalovanému doručen do vlastních rukou dne 28. 3. 2000; žalovanému jím bylo uloženo, aby do patnácti dnů zaplatil žalobci jím požadovanou částku anebo aby v téže lhůtě počítané ode dne doručení platebního rozkazu podal proti němu u soudu, který platební rozkaz vydal odpor. Patnáctidenní lhůta k podání odporu uplynula ve středu 12. 4. 2000. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu písemně, přičemž zásilku obsahující odpor proti „platebnímu rozkazu vydanému Krajským obchodním soudem v Ostravě dne 11. 2. 2000 pod č.j. " podal na poště Ostrava 2 formou doporučené zásilky R 049094 dne 12. 4. 2000 a adresoval ji „Krajskému obchodnímu soudu v Ostr., 28. října 150, O - Mar. Hory\", zásilku se stejným obsahem pak podal na poště O. formou doporučené zásilky R 065110 rovněž dne 15. 4. 2000 a adresoval ji „Krajskému obchodnímu soudu, U soudu 4/6187, O - Poruba\"; v pořadí první shora zmíněné podání se dostalo do sféry dispozice Okresního soudu v Ostravě dne 13. 4. 2000, druhé dne 18. 4. 2000.

Zabránit účinkům platebního rozkazu lze jedině podáním odporu (je-li podán včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a předseda senátu nařídí jednání); odpor lze učinit jakoukoliv přípustnou formou podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky ( ).

Lze přisvědčit žalovanému, že k zachování lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu (tj. lhůty, která je svou povahou lhůtou procesní) z hlediska ustanovení postačí, je-li poslední den lhůty podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit; je však - logicky vzato - nezbytné, aby v takovém případě bylo podání určeno, resp. adresováno příslušnému soudu, v posuzovaném případě Okresnímu soudu v Ostravě, který odporem napadený platební rozkaz vydal. Byla-li však odesilatelem zásilka obsahující odpor proti platebnímu rozkazu adresována - jak je tomu v posuzovaném případě - jinému soudu, nestačí, je-li poslední den lhůty podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit, nýbrž je nutné zkoumat, zda se ve lhůtě stanovené věta druhá dostalo podání do sféry dispozice příslušného soudu. V takovém případě jde totiž srovnatelně o situaci, kdy je odpor podán u jiného soudu, než-li je soud, který platební rozkaz vydal.

Protože v daném případě se podání obsahující odpor proti platebnímu rozkazu adresované žalovaným Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, dostalo do sféry dispozice Okresního soudu v Ostravě, který platební rozkaz vydal, až po uplynutí lhůty k podání odporu, lze uzavřít, že žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu opožděně; odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně a dovolací důvod podle ustanovení v dané věci naplněn není.

Dovolací soud dovolání žalovaného jako neopodstatněné v souladu s ustanovením zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. září 2001

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

51

předsedkyně senátu

v