Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A8F8149ACC60378CC1257A4E0064F4C9.html
HTML · 14 KB
No categories available
21 Cdo 2959/2000
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 28. 2. 2000, č.j. E 385/99 -33, na návrh povinné zastavil výkon rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 11. 1998, sp. zn. 5 C 144/98 ) prodejem movitých věcí povinné, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 23. 4. 1999, č.j. E 385/99 -9, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 27.773,- Kč; současně zrušil výrok o nákladech výkonu rozhodnutí a oprávněné uložil zaplatit povinné náklady řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 6. 2000, č.j. 7 Co 1530/2000 -41, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že vykonávaným rozhodnutím se povinná zavázala zaplatit oprávněné 90.000,- Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Protože uvedená náhrada - jak vyplývá z obsahu nalézacího spisu, zejména z odůvodnění usnesení o schválení smíru - „je vyčíslena v čistém“, musí se oprávněné dostat „taková částka, která je uvedena ve výroku vykonávaného rozhodnutí“. Návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí - uzavřel odvolací soud - je neopodstatněný, neboť není sporu o tom, že částka 27.773,- Kč oprávněné nebyla uhrazena.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná včasným dovoláním, namítajíc nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů). Dovolatelka v souladu s ustanoveními § 38h a § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, splnila za oprávněnou její daňovou povinnost, když srazila zálohu na daň (z částky 90.000,- Kč) ve výši 27.773,- Kč a odvedla ji příslušnému správci daně. Výkon rozhodnutí měl být tudíž podle ustanovení § 268 odst. 2 o.s.ř. zastaven.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a je i důvodné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. ); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 o.s.ř. ). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení § 237 o.s.ř. ani jiné vady řízení z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelka je nenamítá, bylo úkolem dovolacího soudu v intencích dovolacích námitek posoudit, zda usnesení odvolacího soudu vychází ze správného právního posouzení.
Právní posouzení věci je ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 268 odst. 2 o.s.ř. zastaví soud výkon rozhodnutí též tehdy, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést.
Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb. “), náleží k příjmům ze závislé činnosti příjmy poplatníka, které mu plynou v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce, i když jsou vypláceny jako náhrada (odškodnění) za ztrátu těchto příjmů plátcem, u kterého poplatník nevykonává závislou činnost nebo funkci (tyto příjmy - jak vyplývá z § 4 odst. 1 písm. d/ cit. zákona - nejsou od daně osvobozeny). Podle ustanovení § 38h odst. 1 věty první zákona č. 586/1992 Sb. srazí plátce mzdy zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ze zdanitelné mzdy (jí se rozumí úhrn příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, vyjma příjmů zdanitelných srážkou podle zvláštní sazby daně, snížený o částky uvedené pod písmeny a/ až d/ ve druhé větě cit. ustanovení).
Jestliže povinná dne 14. 1. 1999 odvedla na účet správce daně částku 27.773,- Kč jako zálohu na daň z příjmu oprávněné (tj. z částky 90.000,- Kč), pak - je-li vymáhaná pohledávka náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (náhradou /odškodněním/ za ztrátu příjmů ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 586/1992 Sb. ) a vznikl-li nárok po 1. 1. 1993 - zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 2 o.s.ř. přicházelo v úvahu jen tehdy, vyplývala-li povinnost srážku provést ze zákona (tj. byl-li postup povinné v souladu s právním předpisem). Okolnost, zda podkladové rozhodnutí náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přiznalo oprávněné již po odečtení daně z příjmů, není z pohledu ustanovení § 268 odst. 2 o.s.ř. významná. Uvedené se uplatní i tehdy, je-li vykonávaným rozhodnutím usnesení, kterým soud schválil smír (§ 99 o.s.ř. ), a to za předpokladu, že obsahem smíru není ujednání účastníků o tom, že peněžní částka (dluh) je vyčíslena po srážce zálohy na daň z příjmů (o takový případ však v souzené věci nejde). Odvolací soud, který vycházel z opaku, založil své rozhodnutí na nesprávném právním závěru a dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř. ).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v.r.
předseda senátu