Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 355/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost „poskytnout jí slevu na kupní ceně ve výši 200.000,- Kč\". Uváděla, že uzavřela se žalovaným kupní smlouvu na nebytovou jednotku č. 2372/1 nacházející se v prvním podzemním podlaží domu čp. 2372 na adrese V H. S. v P. Po uzavření této smlouvy zjistila skryté vady předmětu koupě a písemně žalovaného požádala o slevu z kupní ceny. Žalovaný jí slevu odmítl poskytnout s tím, že prohlásila, že nebytovou jednotku kupuje ve stavu odpovídajícímu jejímu stáří a že nezjistila žádné vady, které by bránily uzavření smlouvy nebo které by vedly třeba i k pozdějšímu požadavku na snížení kupní ceny. Vzájemnou žalobou se žalovaný domáhal, aby žalobkyně byla uznána povinnou zaplatit mu částku 150.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 20% od 16.12.1998 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,5% za každý den prodlení od 16.12.1998 do zaplacení, to vše z titulu nedoplatku kupní ceny podle uvedené kupní smlouvy.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 1. 2000, č.j. -31, poté, co žalobkyně vzala žalobu zčásti (o 150.000,- Kč) zpět a domáhala se nadále zaplacení toliko 50.000,- Kč a žalobce omezil vzájemnou žalobu o požadavek na zaplacení smluvní pokuty, řízení v tomto rozsahu zastavil a vrátil žalobkyni odpovídající část soudního poplatku; žalobu žalobkyně o zaplacení částky 50.000,- Kč pak zamítl, vzájemné žalobě žalovaného soud vyhověl zcela, když stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 150.000,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 16.12-1998 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Žalobkyně napadla odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž jí byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému částku 150.000,- Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.11.2000, č.j. -62, ve znění opravného usnesení ze dne 30.3.2001, č.j. -79, rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku V.\" potvrdil, „ve výroku IV. o nákladech řízení\" ho změnil „jen tak, že jejich výše činí 41.700,- Kč\". S konstatováním, že žalobkyně odvoláním nenapadla výrok, jímž soud prvního stupně zamítl její žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč z důvodu uplatnění práva na slevu z kupní ceny, zabýval se odvolací soud - s konstatováním, že o požadavku žalobkyně na slevu z kupní ceny bylo již pravomocně rozhodnuto - toliko povinností žalobkyně doplatit sjednanou kupní cenu; uzavřel, že soud prvního stupně v dané věci náležitě zjistil skutkový stav a jeho právní posouzení věci je správné. Výrok o náhradě nákladů řízení soud změnil z důvodu nesprávného výpočtu jejich výše.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, když požadavek žalovaného na zaplacení 150.000,- Kč z titulu doplatku kupní ceny nekonfrontoval z obranným požadavkem žalobkyně nedoplácet kupní cenu pro oprávněnost jejího nároku na slevu z kupní ceny, když tuto slevu vyčíslila na částku 200.000,- Kč. Odvoláním napadený výrok, jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé, měl proto být odvolacím soudem přezkoumán jak z pohledu práva žalovaného na doplatek kupní ceny, tak i z pohledu práva žalobkyně na poskytnutí slevy z kupní ceny, což odvolací soud neučinil s konstatováním, že o právu žalobkyně na slevu z kupní ceny bylo soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto a nelze se jím proto vůbec zabývat. Tímto právním posouzením věci byla žalobkyně zbavena možnosti realizovat svoje právo na slevu z kupní ceny, přestože předmět plnění byl vadný. V dalším žalobkyně v dovolání upozorňuje na nesprávné závěry soudu prvého stupně. Z uvedených důvodů navrhuje žalobkyně rozsudek odvolacího - a eventuelně i obvodního – soudu zrušit.

Žalovaný považuje dovolání žalobkyně v části, v níž je namítána nesprávná aplikace a v níž je polemizováno s právními závěry odvolacího soudu, za zmatečné. Připomíná, že polemika o správnosti právních závěrů, k nimž dospěl soud prvního stupně, do dovolání nepatří; námitky v tomto směru měly být uplatněny v odvolacím řízení. Protože žalobkyně měla možnost jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím upravit žalobní návrh tak, aby odpovídal jejímu skutečnému požadavku, a neučinila tak, je její současné vysvětlování skutečné vůle a záměru irelevantní. Žalovaný je navíc přesvědčen, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhl, aby jako takové bylo dovolacím soudem odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad uvedených v – a ty v daném případě nebyly dovolatelkou namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení a

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v , písm. b/ byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku ( ). Konečně ve třetím případě ( ) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.

O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud - pokud jde o rozhodnutí ve věci samé - potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobkyně před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení

Protože dovolání žalobkyně směřuje výslovně rovněž proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a protože uvedené výroky - ač jsou součástí rozsudku - mají povahu usnesení, bylo namístě uvážit přípustnost dovolání žalobkyně rovněž z pohledu ustanovení o. s. ř, (přípustnost dovolání proti zmíněným výrokům ustanovení nezakládá, neboť nejde o usnesení ve věci samé a jak již bylo shora uvedeno vady vyjmenované v řízení nezatěžují).

Ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, to však neplatí mimo jiné i tehdy, jde-li o usnesení o nákladech řízení. Přípustnost dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v posuzovaném případě pak nelze opřít ani o žádný z případů uvedených pod písmeny b/ až f/ ustanovení a lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v , , ani a 2 a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé ve spojení s dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněného dovolacího důvodu

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 6.750,- Kč (část dvanáctá hlava první , , , , a , kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/), s připočtením paušální částky 75,- Kč ( vyhl.č. ). Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení , věty první, a , věty první (per analogiam) uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila; ve smyslu ustanovení je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. září 2001

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á., v. r.

předsedkyně senátu