Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 123/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 13 Ntv/2001, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta vazby obžalovaných Z. S., M. Š., M. P., roz. Š., a V. P., u každého z nich do 20. prosince 2001. Ohledně obžalovaného M. Š. usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2001.

Proti tomuto usnesení podali obžalovaní Z. S., M. P., roz. Š. a V. P. v zákonné lhůtě stížnosti, jimiž se domáhají zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Obžalovaný Z. S. namítl, že u něj není dána obava, že by pokračoval v trestné činnosti, neboť má dobře placené zaměstnání obchodního zástupce a nemá proto ani důvod, aby páchal trestnou činnost. Další námitky směřoval proti způsobu dokazování a hodnocení důkazů i proti postupu vyšetřovatele.

Obžalovaný M. P., roz. Š. ve stížnosti namítl, že okolnost, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody na šest a půl roku není důvodem tzv. útěkové vazby, a pokud bylo proti němu zahájeno řízení jako řízení proti uprchlému, poukázal na to, že toto řízení bylo vůči němu zahájeno dne 12. března 1999 a již 17. března 1999 se dobrovolně dostavil k vyšetřovateli se svým obhájcem. Žádný se spoluobžalovaných se jako on nedostavil dobrovolně k vyšetřovateli a museli být zadrženi. Zdůraznil, že v minulosti byl osobou bezúhonnou.

Obžalovaný V. P. prostřednictvím své obhájkyně odůvodnil stížnost tím, že v jeho případě není dána důvodná obava, že by po propuštění z vazby na svobodu páchal trestnou činnost nebo jiným způsobem mařil dosažení účelu trestního řízení, neboť pobyt ve vazbě měl na něj značný výchovný vliv, měl dostatek času přemýšlet o svém životě a obstaral si příslib zaměstnání, v němž hodlá nadále pracovat a vést řádný život. Přitom uvedl, že je pravdou, že před svým zadržením soustavně nepracoval ve stálém pracovním poměru, prostředky na obživu si opatřoval brigádnickou činností a pokud pracoval, měl přetržky v těchto pracovních poměrech.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal z podnětu podaných stížností podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnosti obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š., a V. P. nejsou důvodné, protože Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.

Nejvyšší soud zjistil, že obžalovaní Z. S. a V. P. byli vzati do vazby usnesením soudkyně Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. , podle § 68 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. Obžalovaní Z. S. a V. P. byli zadrženi dne 1. 2. 1999. Obžalovaný M. P., roz. Š., byl vzat do vazby usnesením soudkyně Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. , podle § 68 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř., přičemž vazba byla započtena od zadržení, k němuž došlo dne 17. 3. 1999. O vazbě obžalovaných bylo opakovaně rozhodováno a následně byla vazba u všech obžalovaných prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , a to do 31. 8. 2001. Nyní se obžalovaní Z. S. a V. P. nacházejí ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obžalovaný M. P., roz. Š., z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. , byl obžalovaný Z. S. uznán vinným I. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., II. návodem k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., III. trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. a IV. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 9.207.535,90 Kč. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaný M. P., roz. Š., byl tímto rozsudkem uznán vinným I. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., II. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., III. trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., IV. trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., IV. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a VI. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 5.731.665,89 Kč. Zato byl odsouzen podle § 247 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaný V. P. byl uznán vinným I. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. zčásti jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., II. trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a III. trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Trestnou činností měl způsobit škodu 5.442.442,90 Kč. Zato byl odsouzen podle § 247 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu dalších sedmi obžalovaných a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podali tito obžalovaní i státní zástupce odvolání.

Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení vazby obžalovaných byl podán v souladu s § 71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u všech obžalovaných nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Z obsahu spisu je zřejmé, že obžalovaní měli páchat trestnou činnost od roku 1996 do roku 1999, přičemž se jedná o závažnou majetkovou trestnou činnost páchanou mnoha útoky (105 útoků) a touto trestnou činností si měli opatřovat prostředky pro svoji obživu. Přitom obžalovaní M. P., roz. Š., a V. P. byli bez zaměstnání. Obžalovaný Z. S. sice byl zaměstnán, avšak je důvodně podezřelý, že spáchal trestnou činnost, pro kterou je trestně stíhán. Správně proto Vrchní soud v Olomouci shledal u všech obžalovaných existenci vazebních důvodů podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. U obžalovaného M. P., roz. Š., je dán i vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť proti němu bylo zahájeno řízení jako proti uprchlému, skrýval se v zahraničí, a nelze přehlédnout, že tento obžalovaný byl již odsouzen, byť nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. , k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, čímž je obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zvýrazněna.

Vrchní soud v Olomouci učinil též opodstatněný závěr, že trestní stíhání obžalovaných nebylo možno skončit ze závažných důvodů ani v prodloužené lhůtě vazby, t. j. do 31. 8. 2001. Přes náročnost dokazování v trestní věci obžalovaných, nelze postupu orgánů činných v trestním řízení ani rozhodovací činnosti soudů vytknout neodůvodněné průtahy. Krajský soud v Brně projednával věc s největším urychlením a soustředěně prováděl důkazy tak, aby věc byla rozhodnuta bez průtahů. S přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného Z. S., M. P., roz. Š., a V. P. (ale i dalších sedmi obžalovaných, jejichž trestná činnost byla projednávána Krajským soudem v Brně ve věci vedené pod sp. zn. ), trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že v posuzované věci jsou dány i další podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby a že propuštěním obžalovaných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Účelem trestního řízení je podle § 1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.

Nejvyšší soud považuje dobu do 20. prosince 2001 za dobu nezbytně nutnou ke skončení trestního stíhání obžalovaných Z. S., M. P., roz. Š., a V. P., neboť Vrchní soud v Olomouci musí rozhodnout o odvoláních těchto obžalovaných (ale i dalších obžalovaných) i státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. , přičemž doba, na niž byla vazba všech obžalovaných prodloužena, je vzhledem k rozsahu trestné činnosti obžalovaných i rozsahu trestního spisu, který v době předložení Nejvyššímu soudu již má téměř 4700 stran, dobou skutečně nezbytně nutnou ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci přitom musí mít adekvátní dobu k tomu, aby prostudoval rozsáhlý spisový materiál, a mohl ve věci rozhodnout.

Nejvyšší soud se v tomto řízení nemohl zabývat námitkami obžalovaného Z. S., které se týkají zjištění skutkového stavu věci a vlastního meritorního rozhodnutí, neboť s těmito námitkami se musí vypořádat ve svém rozhodnutí odvolací soud. Námitka obžalovaného Z. S., že má dobře placené zaměstnání a nemá proto ani důvod, aby páchal trestnou činnost, neobstojí, neboť je důvodné podezření, že trestnou činnost páchal i před tím, než byl vzat do vazby, a tehdy již měl zmiňované dobře placené zaměstnání.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zamítl stížnosti všech obžalovaných jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 11. září 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek