Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 126/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaných S. K. a S. M. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. prodloužena do 31. 12. 2001.

Proti usnesení podal každý z obžalovaných stížnost. Oba obžalovaní označili další trvání vazby za neopodstatněné. Každý z nich navrhl, aby ohledně něho bylo napadené usnesení zrušeno a aby byl propuštěn na svobodu. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 31. 8. 2001.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Na podkladě obžaloby podané u Městského soudu v Praze jsou stíháni obžalovaný S. K. pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a obžalovaný S. M. pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání se nachází ve stadiu konání hlavního líčení před Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně poté, co rozsudek tohoto soudu ze dne 15. 11. 2000 byl v odvolacím řízení zrušen a co věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. . Nové hlavní líčení bylo nařízeno na 11. 7. 2001 a odročeno na 8. 10. 2001.

Oba obžalovaní jsou ve vazbě od 6. 8. 1999. V nynějším stadiu řízení jsou ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., uplynula dne 6. 8. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předsedkyně senátu Městského soudu v Praze navrhla prodloužení vazby obou obžalovaných.

Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalovaných prodloužil.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

V daném případě je možné souhlasit s napadeným usnesením jen v tom směru, že na straně obou obžalovaných trvá důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. To však k prodloužení vazby nad dobu dvou roků nestačí, nejsou-li zároveň splněny i podmínky stanovené v § 71 odst. 3 tr. ř.

Z těchto podmínek evidentně chybí ta, která spočívá ve skutečnosti, že stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, má původ v obtížnosti věci nebo v jiných závažných důvodech.

Z hlediska obtížnosti věci se posuzovaný případ vyznačuje takovým stupněm obtížnosti, který je v praxi krajských soudů jako soudů prvního stupně běžný. Z hlediska rozsahu a komplikovanosti skutků, které jsou obžalovaným kladeny za vinu, z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, z hlediska množství prováděných důkazů i z hlediska jejich dostupnosti se jedná o věc, která nijak nepřesahuje ten stupeň obtížnosti, který je v praxi orgánů činných v trestním řízení obvyklý, a to i se zřetelem k tomu, že jedním ze stíhaných trestných činů je trestný čin spadající do věcné příslušnosti krajských soudů. V návrhu na prodloužení vazby ani v napadeném usnesení ostatně nebylo obtížností věci vůbec argumentováno.

V posuzovaném případě však nejsou dány ani jiné závažné důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Za takové důvody není možné v žádném případě považovat to, co Vrchní soud v Praze v souladu s návrhem na prodloužení vazby uvedl v odůvodnění napadeného usnesení. Pracovní zaneprázdnění znalce, pro které se včas nepodařilo zajistit doplněk znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, resp. vysvětlení podle § 109 odst. 1 tr. ř., dovolená znalce ani dovolená předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nemohou přesvědčivě odůvodnit prodloužení vazby nad dobu dvou roků. V celém rozsahu jde o okolnosti spadající do sféry organizace výkonu soudnictví. Význam těchto okolností nemůže obstát ve srovnání s významem osobní svobody obžalovaných, která je ústavně garantována v d a jejíž omezení je co do doby trvání limitováno ustanovením d. Prodloužení vazby nad dobu dvou roků je výjimkou z citovaného ustanovení a již proto se musí opírat o takové skutečnosti, které jsou objektivně závažné a svou povahou i významem výjimečné.

Skutečné důvody, pro které trestní stíhání obžalovaných nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, spočívají ve vadně provedeném řízení, které předcházelo rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2000. Tento rozsudek musel být v odvolacím řízení zrušen a věc musela být vrácena k novému projednání a rozhodnutí jednak proto, že v důsledku chybějícího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie byly důkazy neúplné, a jednak proto, že Městský soud v Praze v hlavním líčení neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, a to ani v rozsahu, v němž byly důkazy shromážděny v přípravném řízení, a že při provádění těch důkazů, které v hlavním líčení vykonal, postupoval ve významné míře v rozporu s trestním řádem. V tomto ohledu lze konstatovat, že ta část řízení, která spadá do doby po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v odvolacím řízení dne 27. 3. 2001, směřuje primárně jen k odstranění nedostatků a vad předcházejícího řízení. Nelze proto dojít k přesvědčivému závěru, že by to byly důležité důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř., co vyvolalo stav neskončeného trestního stíhání i po dvou letech trvání vazby obžalovaných. Prodloužení vazby nad tuto dobu proto nepřichází v úvahu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obžalovaných.

Nedostatek podmínek, které zákon v § 71 odst. 3 tr. ř. stanoví pro prodloužení vazby, nemůže být nahrazen úvahami o závažnosti trestné činnosti, pro kterou jsou obžalovaní stíháni, úvahami o důvodnosti vazby z hlediska § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další řízení případně může mít propuštění obžalovaných na svobodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. září 2001

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec