Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1492/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18. 2. 1999, č.j. - 9, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 5 o velikosti 1 + 2 s příslušenstvím, 2. kategorie, ve 3. podlaží domu čp. 323 v L., (dále jen „předmětný byt\" nebo „byt\"), kterou dal žalobce žalované. Současně rozhodl, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počne běžet prvým dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že žalovaná (a všichni, kdo s ní v bytě bydlí) je povinna byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší. V návaznosti na výsledek sporu pak žalované uložil, aby žalobci nahradila náklady řízení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dovodil, že žalované byla dána ze strany žalobce dne 15. 12. 1998 platná výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., totiž proto, že žalovaná nezaplatila nájemné za byt za dobu delší než tři měsíce. Přiznání bytové náhrady toliko v podobě přístřeší mělo podle okresního soudu oporu v ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák.; jak soud dále konstatoval, nájemné bylo uhrazováno velmi nepravidelně po dlouhou dobu a pouze to, že v bytě společně se žalovanou bydlí i její jeden nezletilý syn (když další syn je zletilý), nezakládá důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí měla být poskytnuta jiná bytová náhrada, než přístřeší.

K odvolání žalované, která se domáhala změny napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby, rozhodoval ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v L. Tento soud rozsudkem ze dne 3. 11. 1999, č.j. - 34, potvrdil napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci a žalovanou zavázal, aby žalobci nahradila náklady odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně shledal krajský soud správnými, stejně tak souhlasil i s jeho právním posouzením věci podle § 711 odst. 1 písm. d/ a § 712 odst. 5 obč. zák., když ani skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalované (které byly prokázány v odvolacím řízení), nevedly podle jeho názoru k možnosti změnit byť i jen výrok o bytové náhradě, příslušející žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 1. 12. 1999, podala žalovaná dne 21. 12. 1999 dovolání, jímž se dožadovala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Aniž by výslovně uvedla, ze kterého procesního ustanovení přípustnost dovolání dovozuje, argumentovala dovolatelka tím že „dovolání ... ve věci předmětného rozsudku ... má po právní stránce zásadní význam\", a vytýkala soudu, že jeho rozhodnutí je „nepřiměřeně tvrdé zejména s přihlédnutím k nezletilosti syna\", ale i s přihlédnutím k tomu, že žalobce se nesnažil problém řešit například dohodou o splátkách, ale žalobou, „ačkoliv situace žalované byla známa\". Zdůraznila, že dluh na nájemném splácela a tvrdila, že v době, kdy podává dovolání, je již vyrovnán. Vyslovila přesvědčení, že jí měl být přiznán nárok na „přidělení\" náhradního bytu, když přijaté řešení (označené dovolatelkou jako „toto jednání\") jí připadá příliš šablonovité bez ohledu na životní situaci, ve které se nikoliv vlastní vinou ocitla.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „ \").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění zákonné podmínky řízení (advokátního zastoupení dovolatelky podle a 2 ), v zásadě nepostrádá formální a obsahové znaky uvedené v , a podle obsahu ( ) se jím uplatňuje způsobilý dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud však především musel zkoumat, zda jde o dovolání přípustné, neboť toliko v takovém případě by mohl napadené rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a Podle dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Nejde ani o situaci předjímanou ustanovením (rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 2. 1999 je jeho prvním rozsudkem ve věci, takže není naplněn předpoklad, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil). Podmínky stanovené v v dané věci rovněž nejsou splněny, neboť odvolací soud výrokem svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil ( ); protože pak žalovaná vůbec nepodala návrh, aby přípustnost dovolání byla vyslovena, schází základní předpoklad, za jehož naplnění může být dovolání shledáno přípustným podle Samotná okolnost, že dovolatelka - jak se z obsahu jejího dovolání naznačuje - je zřejmě přesvědčena o zásadním právním významu napadeného rozsudku, přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku nezakládá.

Zbývá tak posoudit podmínky přípustnosti dovolání podle Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v ) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolatelka ale žádnou z vad uvedených v netvrdí a přestože dovolací soud k nim přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), existence takové vady se nepodává ani z obsahu spisu.

Jestliže tedy přípustnost dovolání žalované nebylo možno opřít o žádné procesní ustanovení, které obecně přichází v úvahu, musel Nejvyšší soud toto dovolání odmítnout ( , ), aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ).

Žalovaná sice nese procesní zavinění na tom, že její dovolání muselo být odmítnuto, žalobci ale nevzešly prokazatelné náklady, k jejichž náhradě by byla podle , a věty prvé (per analogiam) dovolatelka povinna. Této procesní situaci tak odpovídá výrok, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2001

JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.

předsedkyně senátu