Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 847/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 15. dubna 1999, č. j. -22, uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci 25 kusů tabulí měděného plechu o velkosti 2x1 m o síle 0,55 mm (dále jen „plechy\") a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce zapůjčil plechy žalovanému 23. 8. 1994 a podle dohody je měl žalovaný vrátit žalobci do 31. 12. 1994, což neučinil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, „že nejméně od 1. 1. 1995 není žalovaný oprávněným držitelem plechů podle § 130 odst. 1 ObčZ\" a uložil mu, aby je žalobci, jako jejich vlastníku, vydal.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. září 1999, č. j. -33, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným vydat žalobci předmětné plechy zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalovaný převzal plechy proto, aby jimi jako podnikatel prokázal materiál na určitou zakázku. Dále přihlédl k tomu, že žalobce před odvolacím soudem uvedl, že žalovanému zapůjčil plechy pouze na ukázku a očekával vrácení těchže plechů. Přibližně po roce však zjistil, že tyto plechy žalovaný zpracoval při opravě kostela v jedné obci. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla ohledně plechů uzavřena smlouva o výpůjčce ve smyslu 659 ObčZ. Vlastnické právo k předmětným plechům tedy na žalovaného nepřešlo. Žalovaný však tyto plechy zpracoval a nemůže je proto žalobci vydat. Odvolací soud podotkl, že jakmile se žalobce dozvěděl, že žalovaný zpracoval v rozporu se smlouvou o výpůjčce plechy, měl možnost žalovat na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „") a uplatňuje dovolací důvody podle a d) . Vytýká odvolacímu soudu, že jeho zjištění o tom, že plechy byly zpracovány žalovaným na opravu kostela nemá oporu v podstatné části v provedeném dokazování. K tomu ani nebyl žalovaný vyslechnut. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud provedl podle bodu 17. hlavy první části dvanácté řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle , , ve znění před novelou provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu odst. l a 3 .

Vady uvedené v nebo jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ ) žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem pro rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po stránce právní a které oporu v provedeném dokazování nemá, neboť výsledky dokazování takové skutkové zjištění neumožňují. Skutkovým zjištěním se přitom rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v o volném hodnocení důkazů. Pod pojem provedené dokazování nutno zahrnout dokazování provedené soudy obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem tvoří jeden celek (řízení nalézací).

Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly za řízení najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v jeho hodnocení důkazů je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanovení až 135 Nelze-li však soudu vytýkat žádnou z těchto vad při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - lze usuzovat jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl, pak není možné ani zpochybňovat jeho názory. Znamená to, že hodnocení důkazů a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění), z jiných než výše uvedených hledisek nelze dovoláním úspěšně napadat.

Vzhledem k výše uvedenému nemůže obstát námitka žalobce, že zjištění odvolacího soudu, o tom, kde se předmětné plechy nacházejí, resp. že byly zpracovány na opravu kostela, nemá oporu v provedeném dokazování. Takové zjištění totiž odvolací soud učinil z toho, co před odvolacím soudem uvedl sám žalobce.

Z rozsudku odvolacího soudu tak vyplývá, že při hodnocení provedených důkazů vycházel ze všech shromážděných důkazů včetně všeho, co vyšlo v řízení najevo, a postupoval tak v souladu s . Pokud tedy žalobce vytýkal odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, činí tak nedůvodně.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je rovněž správné, neboť na základě zjištěného skutkového stavu nemohl dospět k jinému odpovídajícímu právnímu závěru, než učinil, tj. že předmětné plechy nelze vrátit, resp. vydat, neboť byly zpracovány a jako věc zanikly.

Z hlediska žalobcem uplatněných dovolacích důvodů podle a d) je rozsudek odvolacího soudu správný a dovolací soud proto dovolání zamítl ( ).

Žalobce nebyl s dovoláním úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady řízení nevznikly. Proto bylo podle , odst. l, a odst. l rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. srpna 2001

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu