Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 337/2020
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec – část obce,
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení,
sídlem adresa, obec – část obce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, obec
o 23.340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8.540 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 14.800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 5.127,85 Kč, kapitalizovaným úrokem 15.187,39 Kč, úrokem 23,72% ročně z částky 16.859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.859,35 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 11. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.319,35 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8.540 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 14.800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 5.127,85 Kč, kapitalizovaným úrokem 15.187,39 Kč, úrokem 23,72% ročně z částky 16.859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.859,35 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 11. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.319,35 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 7. 2020, domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba anonymizována dvě slova, SE, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I.), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen Podmínky). Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému v den uzavření Smlouvy proti jejímu podpisu v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se je zavázal zaplatit s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání Smlouvy I. ve výši 1.120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1.600 Kč a s hotovostním inkasem splátek 3.200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2016. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy I. neplnil řádně ani včas a ke dni podání žaloby uhradil pouze částku 7.610 Kč. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 6.310 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4.859,35 Kč a dlužných úhrad ve výši 1.450,65 Kč, kapitalizovaných úroků 4.552,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1.537,55 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z téže dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva II.), jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy II. (dále jen Podmínky). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy II. ke dni jejímu podpisu v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se je zavázal zaplatit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 23,72 % ročně za sjednanou dobu řádné trvání Smlouvy II. ve výši 1.680 Kč, odměnou za administrativní činnost 2.400 Kč a s hotovostním inkasem splátek 4.800 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 3. 2016. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy II. neplnil řádně ani včas a zaplatil celkem 3.850 Kč s tím, že poslední platba na pohledávku je žalovaným uhrazena dne 9. 8. 2018. Právní předchůdce žalobce tedy s ohledem na nečinnost žalovaného celý zbytek pohledávky za žalovaným zesplatnil. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný 17.030 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 5.030 Kč, kapitalizované úroky 10.634,47 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3.590,30 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce pohledávky v uvedené výši postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností od téhož data. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena dopisem dne 6. 12. 2019. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy I. a II. postupoval v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Poukázal též na znění čl. 7 Podmínek, kdy žalovaný prohlásil, že věřitel před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesně údaje ohledně jeho schopnosti dluh zaplatit. Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k uhrazení celého dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, aniž by žalovaný na výzvu reagoval a něco na dluhu dodatečně zaplatil.
2. Na výzvu soudu v doplnění žalobních tvrzení ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou, žalobce v podání ze dne 13. 1. 2021 znovu poukázal na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a tvrdil, že podle tohoto zákona právní předchůdce žalobce postupoval. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobce poukázal též na čl. 7 Podmínek, kde sám žalovaný prohlásil, že věřiteli poskytl před uzavřením Smluv I. a II. úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku. Za žalobce též předložil soudu kartu zákazníka, na jejíž obsah odkázal, ze kterých vyplývá schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o. s. ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 25. 1. 2021 (pondělí, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil ani se neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se z jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili bez uvedení konkrétního řádného důvodu a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Soud proto rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalovanému doručena též žaloba dne 26. 11. 2020 (§ 49 odst. 4 – čtvrtek, pracovní den).
4. Žalovaným podáním ze dne 16. 2. 2020 sdělil, že nemá peněžní prostředky na cestu k soudu, je bez práce, podporuje ho finančně rodina. Je ochoten dluh zaplatit poté, co bude mít zaměstnání.
5. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem, a to konkrétně: Smlouvou o půjčce ze datum, Smlouvou o půjčku z datum, smluvními podmínkami žalobce, kartou zákazníka datum a datum, Smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 včetně přílohy číslo strany 37 a 58, oznámením o postoupení pohledávek 6. 12. 2019 a výzvou k plnění ze 7. 5. 2020, podacími lístky z 10. 5. a 7. 1. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
6. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu I., na základě níž žalovanému poskytl v hotovosti proti jejímu podpisu peněžní prostředky v částce 8.000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdci žalobce za poskytnutí peněžních prostředků uhradit celkem poplatek ve výši 5.920 Kč, tj. celkem 13.920 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč. Součástí Smlouvy se dle obsahu předložených listin anonymizováno nestaly, byly předloženy zvlášť a bez podpisu žalovaného. Soud tedy z jejich obsahu nevycházel a nečinil žádná skutková zjištění. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu II., na základě níž poskytl žalovanému proti podpisu Smlouvy II. v hotovosti Peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, za což se zavázal žalovaný zaplatit poplatek ve výši 8.880 Kč, tedy celkem 20.880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč ulice strana Smlouvy II. obsahuje závěrečná ustanovení, podpisy úvěrujícího zákazníka. Podmínky byly předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, proto soud z jejich obsahu nevycházel a nečinil žádná skutková zjištění (vše bylo zjištěno soudem ze Smlouvy I. a II. a Podmínek). Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil v souvislosti s uzavřením Smlouvy I. k ověření totožnosti občanský průkaz, vyznačil, že je spoluvlastníkem bydlení, nemá žádné úvěry, není majitelem vozu, má 2 nezletilé děti s rokem narození 2011 a je zaměstnán jako dělník u jméno příjmení, stavebně obchodní firma, s příjmem 13.000 Kč, z čehož má výdaje na nájemné 1.500 Kč, na domácnost 7.000 Kč, na telefon 300 Kč. K zákaznické kartě podle vyznačených údajů měli být předloženy občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva a SIPO, kopie těchto listin předloženy nebyly. Ke Smlouvě II. byla předložena zákaznická karta podepsaná žalovaným dne 19. 2. 2015, ve které byly uvedeny totožné údaje, pokud se týká příjmu domácnosti, měsíční výdaje měly být 2.000 Kč na nájem, 6.000 Kč na domácnost, na splátky měsíčně 1.000 Kč, na telefon 200 Kč Ani k této zákaznické kartě žádné listiny, který byly vyznačeny žalovaným na kartě, předloženy nebyly. Soud proto nemohl ověřit údaje, které byly žalovaným uvedeny. Žalobce tvrdil a doložil, že žalovaný na dluh ze Smlouvy I. zaplatil částku 7.610 Kč a ze Smlouvy II. částku 3.850 Kč. Žalovaný byl procesně pasivní, výši plnění poskytnutého právním předchůdcem žalobce z titulu Smlouvy I. a II. nezpochybnil. Právní předchůdce žalobce pohledávky v uvedeném rozsahu shora ze Smluv I. a II. za žalovaným, které jsou též předmětem tohoto řízení, postoupil, jak bylo zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek strana 58 a 37, na žalobce s účinností od 6. 12. 2019. Změnu v osobě věřitele právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019 (zjištěno z dopisu ze dne 6. 12. 2019). Veškeré listiny shora uvedené byly, jak bylo zjištěno z podacích listů, doručovány žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě II., tj. obec a číslo. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě k plnění.
7. Podle ust. § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ust. § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci učinil následující právní závěr.
13. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále úvěrujícím) a žalovaným (dále spotřebitelem) byla uzavřena dne datum uzavřena Smlouva I. a dne datum Smlouva II., které soud posoudil podle obsahu jako smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. S ohledem na postavení žalovaného - spotřebitele jako slabší smluvní stranu a obsah uzavíraných Smluv I. a II. je nutno jejich obsah a předsmluvní chování účastníků příjmení posoudit (kromě o. z.) též podle ust. § číslo § Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smluv, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb. a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce plnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), soud přitom poukázal též na stávající judikaturu NS a ÚS ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smluv, a to každé zvlášť, mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným v kartách zákazníka, které nebyly doloženy listinami, alespoň to žalobce neprokázal, neboť tyto listiny nepředložil, a to je podle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní úpravě ust. § 9 odst. 1 zák. číslo o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smluv nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé spolehnutí se na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, a to v čase uzavírání každé ze Smluv zvlášť. Žalobce byl vyzván k doplnění těchto tvrzení, pouze odkázal na platnou právní úpravu a na znění Podmínek, ve kterých měl žalovaný prohlásit, že právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem zkoumal jeho schopnost úvěr zaplatit. To samo o sobě nestačí, i kdyby byl žalovaný s Podmínkami seznámen. Tato skutečnost prokázána nebyla, neboť Podmínky byly předloženy bez podpisu smluvních stran a nenacházeli se na zadní straně Smluv, jak bylo ve Smlouvách deklarováno. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce si žádné podklady nevyžádal, a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smluv I. a II. Úvěrující si tak nemohl být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující svou povinnost a přes výše uvedené spotřebitel úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobce údaje uvedené v kartě zákazníka relevantním způsobem ověřil. Nelze přehlédnout, že úvěrující před uzavřením Smluv nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) za žalovaným nebyla právním předchůdcem žalobce dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a Smlouvy I. a II. a jsou z tohoto důvodu neplatné (§ 580 odst. 1 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě Smlouvy I. a II. je povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu je žalobní požadavek důvodný pouze z části. Bylo zjištěno, že žalovaný v případě Smlouvy I. převzal v hotovosti částku 8.000 Kč bez právního důvodu, neboť Smlouva I. je absolutně neplatná, protože odporuje zákonu. Žalovaný z převzaté peněžní částky vrátil právnímu předchůdci 7.610 Kč a proto je povinen její zbytek ve výši 390 Kč vrátit. V případě Smlouvy II. žalovaný převzal v hotovosti bez právního důvodu částku 12.000 Kč a právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci z tohoto titulu vrátil pouze 3.850 Kč, a proto je povinen žalobci její zbytek ve výši 8.150 Kč vrátit. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu v prodlení, a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku 8.540 Kč celkem i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1.970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud, aniž by zkoumal přiměřenost smluvních pokut a poplatků, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy číslo této Smlouvy byla prokázána aktivní procesní legitimace žalobce pro toto řízení. Žalovaný ke dni podpisu Smlouvy I. a II. převzal proti podpisu částky 8.000 Kč a 12.000 Kč, částečně na tento dluh plnil a tím je prokázána pasivní procesní legitimace žalovaného pro toto řízení. Postoupení pohledávek – předmětu řízení na žalobce bylo žalovanému řádně oznámeno.
14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl, v jakém rozsahu byla žaloba včetně příslušenství jistiny zamítnuta, žalovaný je tak procesně úspěšnější a má právo na poměrnou část nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné nevznikly. Soud z těchto důvodů rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
15. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě tří dnů, když pro stanovení jiné než zákonné lhůty neshledal důvod (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově ke Krajskému soudu v obec ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).