Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 695/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení a nezákonných rozhodnutí státních orgánů v soudním sporu vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena jeho níže uvedená základní práva a zavázal odpovědnou osobu, aby mu zaplatila patřičné finanční zadostiučinění.

Stěžovatel má za to, že tím, že v jeho věci nebylo za více než tři roky rozhodnuto a vzhledem k nedůvěrohodnosti soudu (dle stěžovatele byl přesvědčován soudcem i žalovaným před začátkem soudního řízení, aby přijal plnění ve výši 150 000,-- Kč a nepožadoval penále), byla porušena ČR v , a ad v , , , , a 3 a .

Je toho názoru, že soud mu na jeho dotaz ohledně chronologie vyřizování soudních sporů poskytl jinou informaci, než kterou žádal a tím dle stěžovatele dokázal, že došlo ke zbytečným a úmyslným průtahům.

Stěžovatel je přesvědčen, že k porušení jeho práv došlo i ze strany státního orgánu (soudu), který spravuje obchodní rejstřík. Ten ve výpise z obchodního rejstříku uvedl obchodní název jinak, než byl uvedený v předložených podkladech. Tuto skutečnost pak uvedl žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, neboť tím došlo ke škodě velkého rozsahu.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (y ČR).

Z předložených písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný S., spol. s r.o., byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 690 187,70 Kč s 17% úrokem z prodlení dne 15. 5. 1998 Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Dne 30. 7. 1998 vyzval uvedený soud stěžovatele k doplnění tohoto podání tak, aby doložil svou právní subjektivitu nebo se řádně označil a rozepsal jednotlivé faktury - na jaké částky znějí, kdy jsou splatné a jaká část a na které konkrétní faktury již byla žalovaným uhrazena a dne 18. 12. 1998 vydal platební rozkaz. Dne 4. 1. 1999 podal žalovaný proti platebnímu příkazu odpor. Dne 9. 2. 1999 v odpovědi na dotaz na stav vyřizování spisu sdělil soudce stěžovateli, že nařízení jednání v jeho věci lze očekávat koncem druhého pololetí roku 1999. Dne 17. 1. 2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení. Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 7. 2. 2000, že jeho stížnost na průtahy v soudním řízení byla postoupena k přímému vyřízení předsedovi Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda Krajského obchodního soudu dne 15. 2. 2000 stěžovateli sdělil, že nezjistil bezdůvodné průtahy v řízení, že jsou projednávány v současnosti spory z roku 1998, a nelze proto některé účastníky řízení upřednostňovat jen na základě stížností o průtazích v řízení. Na základě žádosti stěžovatele pak místopředseda Krajského soudu v Brně zaslal stěžovateli dne 16. 3. 2001 přehled o počtu napadených a vyřízených sporů podle jednotlivých měsíců od 1. 1. 1999 jeho zákonným soudcem Mgr. R. S. Dne 15. 3. 2001 vyzval soud stěžovatele, aby předložil doklad o oprávnění osoby podepsané za P. o. s. k udělení plné moci zástupci V. L. a aby vylíčil rozhodující skutečnosti, ze kterých vyvozuje svůj nárok vůči žalovanému. Dne 17. 4. 2001 vyzval soud stěžovatele, aby sdělil své stanovisko k podání žalovaného. Na den 28. 5. 2001 bylo nařízeno jednání ve věci stěžovatele. Dne 9. 7. 2001 proběhlo jednání mezi stěžovatelem a žalovaným o mimosoudním vypořádání pohledávek a závazků, které vzešlo ze soudního jednání. Dne 22. 10. 2001 se konalo jednání u Krajského soudu v Brně se závěrem, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování.

Dále z poskytnutých písemných materiálů stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že ve výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A, číslo vložky 12221, je jako obchodní jméno uvedeno: P.

Stěžovatel se především dovolává ochrany svého práva na soudní proces bez zbytečných průtahů podle d. Ze spisového materiálu, jak uvedeno výše, vyplývá, že Krajský soud v Brně se žalobou stěžovatele od počátku zabýval, vyzýval stěžovatele k doplnění a upřesnění jeho návrhu, nařizoval ve věci jednání. V této souvislosti tedy Ústavní soud nemohl přisvědčit námitkám stěžovatele, že by jeho proces byl zatížen zbytečnými průtahy. Pokud se týká námitek stěžovatele ohledně údajů v obchodním rejstříku, Ústavní soud podotýká, že je především věcí stěžovatele, aby v případě své nespokojenosti se zápisem podal proti němu opravný prostředek.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že jeho pravomoc je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V daném případě Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv a dospěl k závěru, že postupem Krajského soudu v Brně nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele, a musel proto pokládat jeho návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, je třeba uvést, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v y ČR a ani podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle a odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu