Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 279/2020-23
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 43 800 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 600 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 27 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 33 800 Kč od 9. 11. 2019 do 26. 10. 2020 a z částky 17 200 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 1,75 % ročně z částky 16 600 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 600 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 27 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 33 800 Kč od 9. 11. 2019 do 26. 10. 2020 a z částky 17 200 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 1,75 % ročně z částky 16 600 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 3. 7. 2020 podala žalobkyně proti žalované žalobu o zaplacení částky 43 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne 7. 9. 2018 smlouvu o úvěru č. 81518-0289, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 36 400 Kč (úvěr 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 17 200 Kč sestávající z úroku ve výši 28% z jistiny, tedy 5 600 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 6 400 Kč) v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Převzetí jistiny v hotovosti při podpisu smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná na dlužnou částku hradila pouze 3 400 Kč, která byla započtena zčásti na poplatek za správu úvěru, z části na poplatek za hotovostní výběr splátek a z části na úrok. Dne 8. 11. 2018 se žalovaná dostala do prodlení se splácením závazku, neboť řádně a včas neuhradila 2. splátku splatnou dne 7. 11. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 7. 11. 2019, nastala splatnost celého úvěru. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 0,1% denně z dlužné částky, přičemž celkem dluh na smluvní pokutě činí 10 000 Kč (po vynásobení celé smluvní pokuty číslem 0,5 ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, k věci se nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalobkyně a žalovaná podepsali dne 7. 9. 2018 listinu s názvem smlouva o úvěru č. 81518-0289, na jejímž základě žalobkyně při jejím podpisu poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr v celkové výši 37 200 Kč (jistina 20 000 Kč, náklady 17 200 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z jistiny, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 6 400 Kč) splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč. První splátka byla splatná do 30 dnů od uzavření smlouvy a každá další splátka do 7. dne od splatnosti předchozí splátky. V případě prodlení se splácením dluhu strany v této smlouvě sjednaly smluvní pokutu (čl. V. odst. 4) ve výši 0,1 % z dlužné částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky (ze smlouvy o úvěru, z předpisu splátek). Žalovaná na dluh uhradila částku 3 400 Kč (z výpisu splátek). Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2020 k úhradě dluhu spolu se smluvní pokutou, žalovaná na tuto výzvu nereagovala (z předžalobní upomínky, z podacího archu).
4. Na základě shora uvedeného soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaná a žalobkyně dne 7. 9. 2018 podepsali smlouvu s názvem smlouva o úvěru č. 81518-0289, na jejímž základě žalovaná od žalobkyně při podpisu převzala částku 20 000 Kč. Tuto částku se spolu s poplatkem ve výši 17 200 Kč zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Jelikož se se splátkami dostala do prodlení, byl celý úvěr k datu poslední splátky zesplatněn. Na dlužnou částku žalovaná uhradila 3 400 Kč. Před podpisem smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněného formuláře.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb..
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. 81518-0289, podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne 7. 9. 2018 je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86, 87 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalované daný úvěr splatit. K této neplatnosti přitom soud přihlédl z úřední povinnosti. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované se žalobkyně v žalobě nikterak nevyjádřila, ani v tomto smyslu neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o.s.ř., v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že žalovaným vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru, v níž svým podpisem stvrzuje správnost poskytnutých údajů, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. K absolutní neplatnosti při nesplnění podmínek §§ 86, 87 ZoSÚ srov. rozhodnutí SDEU ve věci C -679/2018, řízení o předběžné otázce ve věci právnická osoba
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve světle shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč dne 7. 9. 2018, a že na tuto částku žalovaná uhradila 3 400 Kč, resp. z řízení nevyplynulo, že by hradila více. Na bezdůvodném obohacení jí tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku 16 600 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty (má oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).