Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 121/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obviněného Z. S. v trestní věci vedené u Policie ČR - Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pod ČVS ÚVP-177/11-98-167 prodloužena do 7. 11. 2001.

Proti usnesení podal obviněný Z. S. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl nedůvodnost dalšího trvání vazby a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho propustil z vazby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Obviněný Z. S. je na podkladě obvinění sděleného podle § 160 odst. 1 tr. ř. stíhán pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. a pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 221 odst. 1 tr. zák. s tím, že skutek kvalifikovaný jako trestný čin vydírání přichází v úvahu posoudit jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a to s ohledem na usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. , a s ohledem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. . Trestní stíhání obviněného je ve stadiu přípravného řízení poté, co usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. , byla věc podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření.

Obviněný je ve vazbě od 7. 9. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., končí dne 7. 9. 2001. Více než 15 dnů před skončením této lhůty vrchní státní zástupce v Praze navrhl, aby vazba obviněného byla prodloužena.

Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného prodloužil.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

S rozhodnutím Vrchního soudu v Praze se lze ztotožnit v krajním případě jen v tom, že na straně obviněného nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Tento úsudek opřel Vrchní soud v Praze o dostatečně konkrétní a přiměřeně vysvětlené skutečnosti.

S rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ovšem již není možné souhlasit v tom, že by stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, vyplýval z obtížnosti projednávané věci nebo z jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení ostatně ani neuvedl nic, co by obtížnost věci nebo jiné závažné důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. charakterizovalo, a omezil se jen na konstatování, že „po podání obžaloby došlo k poměrně složitému procesnímu vývoji věci, kdy tato byla postupně předmětem rozhodování Městského soudu v Praze, Okresního soudu Praha - východ, Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze“. Ani z návrhu vrchního státního zástupce v Praze na prodloužení vazby není patrno nic, co by skutečně odpovídalo obtížnosti věci nebo jiným závažným důvodům jako zákonným hlediskům prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Vrchní státní zástupce v návrhu na prodloužení vazby v podstatě jen konstatoval, že „v rámci došetření bude nutné podle požadavků Krajského soudu v Praze provést řadu vyšetřovacích úkonů“ a že „vzhledem k rozsahu požadovaného došetření jej nebude možné realizovat v době do 7. 9. 2001“.

Zhodnotí-li se nestranně dosavadní průběh trestního stíhání obviněného, je třeba konstatovat, že pokud trestní stíhání nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, není tento stav důsledkem obtížnosti projednávané věci ani jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř., nýbrž nesoustředěného postupu orgánů činných v trestním řízení.

Důvody vazby se vztahují ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák., resp. jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Tento skutek měl spočívat v tom, že obviněný dne 6. 9. 1999 společně se Z. S. a dalším neztotožněným spolupachatelem nutil přiložením ústí hlavně pistole ke spánku, přiložením nože k uchu a údery pěstí D. S. k vydání částky 500 000 Kč, a protože poškozený nebyl schopen tuto částku sehnat, donutil ho vydat osobní automobil zn. BMW 740 v hodnotě nejméně 590 000 Kč. Takto vymezený skutek, který je koncentrován do jediného útoku, charakterizuje projednávanou věc tak, že se jedná o věc, jejíž míra obtížnosti je v praxi orgánů činných v trestním řízení obvyklá. Stupeň obtížnosti projednávané věci nijak nepřesahuje běžnou úroveň z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, rozsahu prováděných důkazů a jejich dostupnosti. Obtížnost věci tedy evidentně neodpovídá předpokladům prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř.

Nejsou tu ale ani jiné závažné důvody ve smyslu citovaného ustanovení. Tyto důvody není možné spatřovat v tom, co uvedl Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení (složitý procesní vývoj věci), ani v tom, co uvedl vrchní státní zástupce v Praze v návrhu na prodloužení vazby (nutnost provedení řady vyšetřovacích úkonů).

Po podání první obžaloby, ke kterému došlo dne 5. 5. 2000, byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, protože přípravné řízení trpělo závažnými procesními vadami, které spočívaly zejména v provedení výslechu významného svědka před zahájením trestního stíhání, aniž šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, ve vadně konaném řízení proti uprchlému ohledně spoluobviněného Z. S. a ve vadném postupu při ustanovení společného obhájce oběma obviněným, a dále tím, že dokazování bylo provedeno nedostatečně a nevedlo k odstranění přetrvávajících rozporů. Přitom lze poznamenat, že na potřebu opakovat výslech svědka, který byl proveden před zahájením trestního stíhání, upozorňoval již obhájce obviněného poté, co si podle § 166 odst. 1 tr. ř. prostudoval spis a opakování výslechu výslovně navrhl, aby se ho mohl zúčastnit.

Avšak i druhé podání obžaloby, ke kterému došlo dne 31. 1. 2001, vedlo nakonec k tomu, že věc byla znovu vrácena státnímu zástupci k došetření, protože nadále zůstala neobjasněna tak, že ji nebylo možné projednat v hlavním líčení. Mezitím proběhlo řízení, které nesměřovalo k meritornímu rozhodnutí, ale spočívalo v tom, že Městský soud v Praze, u něhož byla podána obžaloba, postoupil věc obviněného Z. S. Okresnímu soudu Praha - východ a ten ji postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Podstatná část dvouleté vazební lhůty tedy byla vyčerpána jednak nedostatečně provedeným přípravným řízením, které nevedlo k výsledkům, jež by přesvědčivě opodstatňovaly postavení obviněného před soud, a jednak řízením, v němž byla řešena v podstatě jen otázka věcné příslušnosti soudu, který má o podané obžalobě rozhodnout. Z toho v žádném případě nelze dovozovat nějaké závažné důvody, kterými by bylo možné způsobem přijatelným z hlediska ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. vysvětlit stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby.

Prodloužení vazby nad dobu dvou roků proto nepřicházelo v úvahu a nedostatek zákonných podmínek stanovených v § 71 odst. 3 tr. ř. nebylo možné nahradit úvahami o závažnosti trestné činnosti, která se obviněnému klade za vinu, úvahami o důvodech vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít propuštění obviněného na svobodu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obviněného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec