Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 794/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 23. února 2000, č. j. , ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. srpna téhož roku, č. j. , jímž obvodní soud zamítl návrh žalobců na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. . Návrh, aby proti svému usnesení připustil dovolání, odvolací soud zamítl s odůvodněním, že neřešil žádnou otázku po právní stránce zásadního významu.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení „ a před novelou, event. … po novele“, a které odůvodňují ustanovením „ - d) před novelou, event. … až b) “ Podle žalobců jim odvolací soud - dospěl-li k závěru, že jejich tvrzení o tom, že odvolání proti rozsudku obvodního soudu z 24. června 1994 v řízení sp. zn. (tj. v řízení, jehož obnovu nyní navrhují) podal jejich právní zástupce 2. září 1994, tedy včas, „zůstalo toliko v rovině tvrzení a nebylo nikterak doloženo“, a nepoučil-li je, že by své tvrzení o včasnosti odvolání měli doložit důkazy - odňal možnost jednat před soudem.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 23. února 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „”).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení - e) a g) namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud nejprve námitkou, že žalobcům byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost před ním jednat (ustanovení ).

Touto zmatečností však řízení netrpí. Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , a ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení“ ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Ztotožňují-li tudíž dovolatelé vadu řízení se soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení , jež se vztahuje pouze k nesprávnému postupu soudu.

Podle ustanovení není dovolání přípustné již proto, že napadené rozhodnutí (pokud jím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně) není usnesením měnícím, a nelze je podřadit (stejně jako výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení a o návrhu na připuštění dovolání, jež žalobci dovoláním směřovaným výslovně „do všech výroků“ napadli také) ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, když sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , jehož se žalobci výslovně dovolávají; rozhodnutí o obnově řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení potvrzeno, totiž není rozhodnutím ve věci samé - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61 (není tedy přiléhavé ani odůvodnění odvolacího soudu, jestliže ten návrh na vyslovení přípustnosti dovolání zamítl s odůvodněním, že neřešil žádnou otázku zásadního právního významu; odvolací soud by totiž ani v případě opačném, tedy ani kdyby jeho rozhodnutí otázku po právní stránce zásadního významu řešilo, přípustnost dovolání - právě proto, že jeho usnesení není rozhodnutím ve věci samé - vyslovit nemohl); rozhodnutím ve věci samé není ani (dovoláním výslovně napadený) výrok o náhradě nákladů řízení.

Dovolání konečně není přípustné ani podle ustanovení , na něž výslovně odkazují dovolatelé (majíce na mysli zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001); pro posouzení přípustnosti dovolání proti napadenému rozhodnutí je totiž rozhodné znění účinné do 31. prosince 2000 (viz. výše).

Pokud jde o argument, že odvolací soud nesplnil poučovací povinnost, lze jím namítat jen tzv. jinou (než v uvedenou) vadu řízení ( ). Případnou existenci této vady dovolací soud zkoumá a z úřední povinnosti k ní přihlíží ( ), avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; tato vada však sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž nařídil jednání ( věta první ) - podle ustanovení věty první, odst. 5 části věty za středníkem a usnesením odmítl.

Žalobci podáním nepřípustného dovolání z procesního hlediska zavinili jeho odmítnutí, žalovanému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu