Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 120/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. byla podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužena vazba obžalovaného Z. B. do 31. ledna 2002.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včasnou stížnost. Z jejího obsahu je patrné, že nesouhlasí se závěry vrchního soudu o dalším trvání důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že žalovaná trestná činnost nebyla prostředkem jeho obživy, neboť do svého zadržení řádně pracoval jako instruktor autoškoly. Ke způsobu získávání obživy a prostředků ve stížnosti podotýká, že nikdy neměl a nemá žádný zájem páchat trestnou činnost. Za protiprávní považuje i postup vrchního soudu podle § 71 odst. 3 tr. řádu, neboť v jeho případě nejsou dány podmínky tohoto zákonného ustanovení. V závěru podané stížnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.

Na základě podané stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Dne 23. 8. 2000 byla na obžalovaného Z. B. podána u Krajského soudu v Brně obžaloba, která jej vinila z rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Krajský soud v Brně podanou obžalobu projednal v hlavním líčení a dne 26. 4. 2001 rozsudkem rozhodl tak, že jej uznal vinným v bodech 1 - 297 trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a v bodech 1/1 - 157/2, 159/1a - 237, 239/1a - 297 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona. Za to jej odsoudil podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deset a půl roku, pro jehož výkon obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl obžalovanému uložen i trest zákazu činnosti v trvání osmi roků. Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej obžalovaný napadl odvoláním a spis byl v současnosti předložen Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu.

Z přiloženého trestního spisu vyplývá, že o vzetí do vazby obžalovaného Z. B. rozhodl podle § 68 tr. řádu soudce Městského soudu v Brně usnesením ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 1999, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu s tím, že vazební lhůta započala dne 15. 9. 1999. V průběhu řízení bylo o vazbě obžalovaného několikráte rozhodováno, naposledy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , jímž byla stížnost obžalovaného zamítnuta. Důvody vazby byly u obžalovaného korigovány na stávající důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení lhůty vazby byl jinému senátu téhož soudu předložen včas, při zachování lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. řádu. Postup vrchního soudu byl shledán správným, pokud se u obžalovaného Z. B. zabýval nejprve existencí důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, které jsou předpokladem pro možnost prodloužení vazební lhůty. Vrchnímu soudu nelze vytknout, jestliže tyto důvody vazby u obžalovaného nadále shledává. Nejvyšší soud má za to, že u obžalovaného jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu z pokračování trestné činnosti, jak je blíže rozvedeno v odůvodnění napadeného usnesení. Především je nutné uvést, že i když rozsudek soudu prvního stupně není dosud pravomocný, podezření ze spáchání závažné rozsáhlé úmyslné trestné činnosti tím není nijak vyvráceno. Trestná činnost měla spočívat v mnoha dílčích útocích páchaných v delším časovém období, trvajícím déle než dva roky a výše způsobené škody podvodným jednáním obžalovaného měla být vyšší než deset milionů korun. Z důkazů, obsažených ve spise (i když je obžalovaný zpochybňuje) je patrné, že obžalovaný byl veden při páchání trestné činnosti pohnutkou ziskuchtivosti. K námitkám obžalovaného Z. B. v podané stížnosti nelze přisvědčit též proto, že existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obviněného způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit. Nejvyšší soud tím nijak nepředjímá rozhodnutí o vině a trestu, které musí učinit soud prvního stupně a soud odvolací bez ohledu na skutečnost, zda se obžalovaný nachází ve vazbě či nikoli. Proto účelem tohoto řízení o stížnosti proti rozhodnutí o prodloužení vazby není a ani nemůže být posouzení, zda obžalovaný trestný čin, pro který je stíhán, skutečně spáchal. K prodloužení vazby postačuje důvodné podezření z toho, že se trestného činu dopustil, což zatím - jak vyplývá z výše uvedeného - nebylo vyvráceno.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obžalovaného Z. B. nebylo skončeno v rámci vazební doby dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemohou mít povahu neodůvodněných průtahů. Aniž by Nejvyšší soud předjímal celkové hodnocení správnosti dosavadního řízení ještě před jeho pravomocným skončením, pro účely rozhodnutí o prodloužení vazby lze konstatovat, že v postupu soudu prvního stupně ani v přípravném řízení se nevyskytly takové nedostatky, které by mohly mít negativní vliv na délku vazby. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že jde o věc rozsáhlou, důkazně poměrně složitou a je i v zájmu obžalovaného, aby byla dostatečně objasněna ze všech hledisek potřebných pro spravedlivé rozhodnutí, včetně posouzení jeho obhajoby. Délka řízení před soudem byla ovlivněna nutností rozsáhlého dokazování a jeho doplňování a též nepřítomností některých svědků u hlavního líčení, které vzhledem k tomu muselo probíhat postupně v několika termínech, přičemž i rozhodnutí samé se vymyká běžnému rozsahu (545 stran). Z uvedeného je tedy zřejmé, že pro obtížnost věci nebylo možné trestní stíhání skončit ve lhůtě dvou let, proto bylo na místě její prodloužení.

S napadeným rozhodnutím se Nejvyšší soud ztotožnil i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné za situace, kdy by obžalovaný mohl v trestné činnosti pokračovat.

Konečně napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout, ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného Z. B. prodloužil. Jak již bylo uvedeno, věc se nachází ve stadiu předložení spisu odvolacímu soudu k provedení odvolacího řízení. Jeho délka bude nepochybně ovlivněna především rozsahem spisového materiálu, který činí téměř 8 000 listů a 70 svazků příloh. Vrchní soud proto důvodně zohlednil potřebu dostatečného časového prostoru k přípravě a provedení odvolacího řízení. Doba do 31. 1. 2002 je skutečně jen nezbytně nutná a zcela přiměřená uvedenému požadavku.

Proto Nejvyšší soud stížnost obžalovaného Z. B. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. srpna 2001

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych