Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 65/2020
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 95 140 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 975 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 975 Kč, jdoucím od 10. 11. 2020 do 17. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 975 Kč, jdoucím od 18. 12. 2020 do 15. 1. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 975 Kč, jdoucím od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich.
II. Co do částky 5 000 Kč se řízení zastavuje.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
IV. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 975 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 975 Kč, jdoucím od 10. 11. 2020 do 17. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 975 Kč, jdoucím od 18. 12. 2020 do 15. 1. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 975 Kč, jdoucím od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich. II. Co do částky 5 000 Kč se řízení zastavuje. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 95 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze specifikovaných dlužných částek a spolu s úrokem ve výši 75,93 % ročně z částky 69 214,48 Kč jdoucím od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 269 280 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne datum. Žalovaná se pak zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 75,93 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 675 Kč, splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje listopadem 2019. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy (do data zesplatnění úvěru uhradila pouze dne datum, datum a datum vždy částku 4 675 Kč) a ocitla se tak v prodlení, přičemž u splátek číslo se jednalo o prodlení delší než 30 dnů a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou z nich. U splátek číslo pak žalobkyni vzniklo právo na uhrazení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou z těchto splátek, když žalovaná byla s jejich úhradou v prodlení déle než 15 dnů. K datum pak došlo k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6 Smlouvy, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátky číslo o 65 dnů, a celá dosud nezaplacená jistiny úvěru i veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 82 295,22 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaná byla před zesplatněním úvěru vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Protože žalovaná nezaplatila novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vznikla jí dle bodu 6.5 smlouvy povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Tato smluvní pokuta ke dni podání žaloby činila částku 16 348,70 Kč. Po zesplatnění úvěru byla žalovanou uhrazena dne datum částka 4 000 Kč a dne datum částka 2 000 Kč.
2. Podáním, doručeným soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu co do částky 5 000 Kč zpět s tím, že tuto částku žalovaná po podání žaloby žalobkyni uhradila.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. U nařízeného ústního jednání pak uvedla, že by byla schopna uvedenou částku hradit žalobkyni ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, když jí ekonomická situace v současné době neumožňuje hradit splátky vyšší.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (viz č.l. 20) soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jako věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými 48 měsíčními splátkami ve výši 4 675 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 75,93 % ročně s tím, že se jedná o nominální úrokovou míru. Z čl. 6 části B Smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vznikla dle této smlouvy žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou splátku, v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátku o 15 dnů jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto prodlením a v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k automatickému zesplatnění úvěru. V takovém případě se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je úvěrovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V opačném případě vzniká úvěrovanému povinnost uhradit dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za kždý den prodlení s její úhradou. Z dokladu o vyplacení (č.l.29) má soud za prokázané, že žalované byl úvěr dne datum v plné výši vyplacen. Z karty klienta (č.l. 16) i z tvrzení žalobkyně v žalobě má soud za prokázané, že žalovaná uhradila v plné výši tři úvěrové splátky, a to dne datum, datum a datum, jinak do data zesplatnění celého úvěru neuhradila ničeho. Po datu zesplatnění pak na svůj dluh uhradila dne datum částku 4 000 Kč a dne datum částku 2 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně upozorňována na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyrozuměna o tom, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy a zároveň byla vyzvána k okamžité úhradě svého dluhu pod pohrůžkou vymáhání pohledávky v soudním řízení (č.l. 15). Předžalobní upomínkou ze dne datum (čl. 17), která jí byla odeslána dne datum (viz podací arch české pošty čl. 26) má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě svého dluhu. Z informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (čl. 30-31), z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře (čl. 18) ani z hodnocení klienta včetně souvisejících dokumentů (pracovní smlouva, výpisy z účtu, výpisy z databází, apod.) nebyly zjištěny žádné pro věc podstatné informace, stejně jako z výzev žalobkyně k zaplacení dlužných splátek, když k těmto nebyl předložen doklad o jejich odeslání či doručení žalovanému.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná vzala na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku. Svůj závazek však řádně neplnila. S ohledem na obsah smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, však dospěl soud k závěru, že tuto smlouvu je nutno hodnotit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Je nepochybné, že existuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle, ale ve spotřebitelských smlouvách je smluvní volnost korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch klienta. Tuto nerovnováhu má soud v dané věci za natolik významnou, že ujednání smlouvy posoudil jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy.
8. Ačkoli totiž žalobkyně v rámci uzavírané smlouvy vyhověla všem příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, pak v té části, která nepodléhá zákonné regulaci, naprosto zneužívajícím způsobem zahrnula do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký (v této věci ve výši 75,93 % ročně v nominální sazbě), ačkoli v té době obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil cca 10 % ročně (srovnej měnové statistiky na www.cnb.cz) a z jiné činnosti je soudu známo, že ani u vysoce rizikových nezajištěných úvěrů poskytovaným např. prostřednictvím kreditních karet banky nepožadovaly úrok přesahující 30 %, přičemž za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Sazba uvedená v úvěrové smlouvě je z tohoto pohledu extrémní (více než dvojnásobný). Zároveň soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná akceptovala formulářovou smlouvu vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla nijak ovlivnit, ale ve které je nastavení práv a povinností výrazně vychýleno v neprospěch žalované jako spotřebitele. Jedná se zejména o koncepci přirůstání úroku do nové jistiny v případě zesplatnění celého úvěru, která jde výrazně v neprospěch žalované, stejně jako sjednané smluvní pokuty za pozdní úhradu splátek i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou po datu zesplatnění úvěru. I pro případ předčasného splacení úvěru byla žalovaná zavázána žalobkyni zaplatit paušalizované náklady za předčasné splacení ve výši 1 % z předčasně splacené části celkové výše úvěru (příp. ve výši 0,5 %, nepřesahuje-li předpokládaná doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem úvěru jeden rok).
9. Soud má za to, že v daném případě je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, neboť žalobkyně jako věřitel přímo počítá s tím, že je ve společnosti dostatečný počet osob, které nejsou schopny smysl ujednání ve smlouvě správně pochopit a vyhodnotit. V daném případě navíc žalobkyně pro jakýkoli případ nedodržení smlouvy zavázala žalovanou k takovým sankcím, které v případě jejich naplnění vedou k faktické ekonomické likvidaci dlužníka. Proto jde dle názoru soudu o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany.
10. K aplikaci ust. § 580 občanského zákoníku pak soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 174/2005 a sp. zn. 32 Cdo 150/2007, ze dne 26. 9. 2007, z nichž vyplývá, že„ dobré mravy netvoří uzavřený normativní systém, jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání“. Rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky, a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře.
11. S ohledem na shora uvedené závěry posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalobkyně tak má právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 70 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradila 25 025 Kč (z toho částku 5 000 Kč až po datu podání žaloby). Ze shora uvedených důvodů proto soud uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 44 975 Kč žalobkyni vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne datum, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne datum a žalovaná měl své závazky uhradit okamžitě, tedy dne datum, když právě tento den jí byla tato výzva v souladu s § 573 občanského zákoníku doručena. Jelikož tak neučinila, dostal se od datum do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Dále byly zohledněny splátky žalované uhrazené v průběhu řízení před zdejším soudem. Co se týče dalších předložených výzev k plnění, k těmto soud nemohl přihlédnout, když žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by byly žalované odeslány. V daném případě soud nepovažoval za souladné s procesní ekonomikou, aby bylo jednání odročováno za účelem dokazování současné ekonomické situace žalované, když žalovaná navrhla uhradit svůj dluh ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. V takovém případě bude celý dluh uhrazen ve lhůtě 15 měsíců, a ekonomická stabilita žalobkyně tím nemůže být výrazněji ohrožena. Soud proto žádosti žalované bez dalšího vyhověl, když z průběhu řízení je zřejmé, že žalovaná si svého dluhu byla vědoma a snažila se jej postupně alespoň částečně hradit, ale větší finanční obnos nebyla schopna žalobkyni poskytnout.
12. Co do částky 5 000 Kč soud řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když žalobkyně vzala v tomto rozsahu svoji žalobu ještě před nařízeným jednáním zpět.
13. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok III. tohoto rozsudku).
14. Protože oba účastníci byli v řízení přibližně stejně úspěšní, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.