Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 118/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. , byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného T. A. B. do 3. 3. 2002.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný T. A. B. v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce stížnost. Obžalovaný předně poukazuje na okolnost, že při skončení vyšetřování navrhoval jeho doplnění s tím, že shromážděné důkazy nepostačují k podání obžaloby. Návrhy však byly shledány nadbytečnými. Rovněž krajský soud neakceptoval jeho návrh na předběžné projednání obžaloby a na vrácení věci podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. státnímu zástupci k došetření. Obžalovaný také poukazuje na důkazy provedené u hlavního líčení s tím, že mimořádná závažnost a rozsah jeho trestné činnosti není potvrzován. V této skutečnosti spatřuje pominutí důvodu vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zdůrazňuje, že když byl stíhán na svobodě, řádně se zúčastňoval všech úkonů trestního řízení. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by z jeho strany vedla, byť jen ke ztížení průběhu trestního stíhání. Již tehdy byl v případě odsouzení ohrožen trestem ve stejné sazbě jako nyní a existovaly všechny skutečnosti k jeho osobě, k jeho činnosti v obchodním světě, k jeho stykům uvnitř České republiky i do zahraničí. Přesto tehdy nebyl shledán útěkový důvod vazby.

Obžalovaný konstatuje, že jeho osobní kontakty do zahraničí nezdůvodňují závěr o zvýšení rizika vyhýbání se projednávání věci nebo vyhýbání se pravomocně uloženému trestu. Za diskriminaci považuje okolnost, když se v napadeném usnesení ohledně vazebního důvodu poukazuje na jeho rodinné vztahy v zahraničí. Rovněž skutečnost, že je cizincem nemůže být důvodem pro omezení jeho svobody. Pokud vrchní soud zjistil podmínky § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, tak obžalovaný namítá, že obtížnost věci a jiné závažné důvody byly shledány v rozsahu a v závažnosti jeho trestné činnosti, což řízení před soudem nepotvrzuje.

Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a byl zamítnut návrh předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích na prodloužení vazby u jeho osoby.

Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.

Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného T. A. B. byl vrchnímu soudu doručen dne 30. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. , skončí dne 3. 9. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.

V období od uvedeného prodloužení lhůty vazby prostudoval předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích mimořádně rozsáhlý spisový materiál (obžaloba byla podána dne 20. 2. 2001) s více než 12 700 stranami. Poté nařídil ve věci hlavní líčení na dny 18. 6. - 22. 6. 2001, kdy byl proveden obsáhlý výslech obžalovaného a na dny 16. 7. - 20. 7. 2001, kdy byly prováděny výslechy svědků a byly konstatovány některé listinné důkazy. V odročeném hlavním líčení má být pokračováno ve dnech 10. 9. - 14. 9. 2001, zejména výslechem svědků.

V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obžalovaného T. A. B. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze připomenout, že na jeho osobu podal krajský státní zástupce v Českých Budějovicích obžalobu pro trojnásobný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., vše ve znění účinném do 31. 12. 1997. Z obsahu spisu vyplývá, že obžalovaný je důvodně podezřelý ze zvlášť závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, v jejímž páchání měl pokračovat po dobu několika roků a způsobit škodu přes šestset milionů korun. V případě, že bude obžalovaný uznán vinným a odsouzen, tak mu reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Proto trvá i důvodná obava, že před výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo uprchne zejména, když jde o cizího státního příslušníka, který má v zahraničí rodinné a obchodní vazby.

Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 věty druhé tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného T. A. B. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, stalo se tak výhradně z důvodu obtížnosti věci. Přitom nejde jen o značný rozsah spisového materiálu, ale zejména o potřebu provést u hlavního líčení skutečně mimořádně vysoký počet důkazů, zejména jde o výslechy svědků. Nejvyšší soud neshledal v dosavadním řízení u krajského soudu takové okolnosti, které by bylo možné označit jako nedůvodné průtahy v řízení.

Intenzita a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. u obžalovaného T. A. B., činí i v současné době opodstatněným závěr vrchního soudu, že jeho propuštěním na svobodu by reálně hrozilo nejméně podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr. ř.

Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného T. A. B. prodloužil (o šest měsíců), lze označit jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby krajský soud mohl pokračovat v provádění důkazů u hlavního líčení.

Nejvyšší soud se nemohl zabývat skutkovými a procesními námitkami, které obžalovaný T. A. B. uplatnil ve stížnosti a kterými namítal důvodnost samotného obvinění, včetně jeho rozsahu a následného trestního stíhání. Lze připomenout, co již bylo konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. , že v řízení o prodloužení vazby nelze meritorně posuzovat otázku viny obžalovaného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (viz čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř.

Rovněž nelze akceptovat námitku obžalovaného o neexistenci útěkového důvodu vazby s jeho poukazem, že když byl stíhán na svobodě, tak se řádně zúčastňoval všech úkonů trestního řízení, přičemž již tehdy byl v případě odsouzení ohrožen trestem ve stejné trestní sazbě jako nyní a existovaly všechny skutečnosti k jeho osobě. K tomu je třeba dodat, že v současnosti je obžalovaný důvodně podezřelý z podstatně závažnější trestné činnosti, byť ve stejné trestní sazbě jako v minulosti.

Stížnosti obžalovaného lze přisvědčit pouze v tom směru, že cizí státní příslušnost jeho osoby a zázemí v cizině nemohou být (samy o sobě) dostatečným důvodem pro vazbu podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tyto skutečnosti však byly vrchním soudem v daném případě správně zohledněny, ve vztahu k hrozícímu odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody. Takovému postupu nelze nic závadného vytýkat.

Pokud však v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného T. A. B. z vazby na svobodu.

Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného T. A. B. ohledně napadeného usnesení, když shledal jeho výrok i řízení, které mu předcházelo, jako zákonné tak jeho stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 23. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k