Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 117/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. , byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných P. V. M a I. J. J. do 31. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní v zákonné lhůtě stížnost, a to sami i prostřednictvím svých obhájců.

Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti uvádí, že městský soud jej informoval dodatečným usnesením ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. , že rozsudek ze dne 19. 4. 2001 obsahoval chyby. Obžalovaný namítá, že neobdržel opravnou verzi rozsudku a proto ani nemohl podat odvolání. V tom, že jeho obhájce opravený rozsudek zřejmě obdržel a on nikoli, spatřuje porušení zákona. Obžalovaný se domnívá, že to jsou organizační důvody, které zabraňují včasnému soudnímu řízení, což nemůže být důvodem pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř.

Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti vypracované obhájkyní namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nesouhlasí s tím, že je konkrétními skutečnostmi opodstatněna obava, že by uprchl nebo se skrýval. Vazbu nelze mechanicky odůvodnit odkazem na horní hranici trestní sazby, jak je stanovena ve zvláštní části trestního zákona. Obžalovaný nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že jde o obtížné trestní řízení, které nebylo možné ukončit ze závažných důvodů ve lhůtě dvou let. Při využití všech možností, které dává trestní řád k zajištění účasti svědků, by trestní řízení trvalo kratší dobu. V nedůslednosti orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat závažné důvody pro prodloužení vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Obžalovaný také nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že v České republice nemá trvalé bydliště, zaměstnání a rodinné vazby. Konstatuje, že v Pardubicích žije jeho sestra, která je schopna se o něho postarat. Obžalovaný je rovněž ochoten učinit slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.

Obžalovaný I. J. J. ve stížnosti uvádí, že prodloužení vazby odporuje § 71 odst. 3 tr. ř. a v této souvislosti odkazuje na příslušné nálezy Ústavního soudu České republiky. Konstatuje, že v období od 31. 5. 2001 se nekonalo žádné soudní jednání, nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti a obžalovaní nezpůsobili prodloužení řízení. Zdůrazňuje, že v České republice má legální pobyt, je spolumajitelem firmy a má živnostenské oprávnění, což mu poskytuje prostředky k existenci. Skutečnost, že je cizinec a že mu může být uložen vysoký trest neznamená, že jsou dány důvody vazby. Závěrem stížnosti obžalovaný učinil slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl zamítnut návrh na její prodloužení.

Obžalovaný I. J. J. ve stížnosti zdůvodněné obhájkyní namítá další prodloužení lhůty vazby u své osoby. Má za to, že byla několikrát dána možnost věc pravomocně skončit. Je chybou orgánů činných v trestním řízení, že nestihly ukončit řízení v zákonem stanovené lhůtě. Obžalovaný rovněž nesouhlasí s existencí vazebních důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zdůrazňuje, že se v České republice dlouhodobě zdržoval a měl zde i řádně povolený pobyt. Určitou dobu se zde nacházela i jeho manželka s dítětem, které se v České republice narodilo. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podaných stížností podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnosti obžalovaných důvodnými neshledal.

Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaných P. V. M. a I. J. J. byl příslušnému senátu vrchního soudu doručen dne 20. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 věty první tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jejich osob, naposledy prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. , skončí dne 3. 9. 2001. Návrh podal předseda senátu Vrchního soudu v Praze (předseda senátu, který bude rozhodovat o podaných odvoláních), tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.

Podle zjištění Nejvyššího soudu postupoval Vrchní soud v Praze správně, když na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se osob obžalovaných P. V. M. a I. J. J. a především velmi závažné úmyslné trestné činnosti, kladené jim v tomto řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, shodnému s předchozími soudními rozhodnutími v téže trestní věci, že u obou obžalovaných i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obžalovaným nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, přičemž tato hrozba ještě zesílila vyhlášením odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. . Trvá tedy důvodná obava, že před faktickým výkonem tohoto trestu se budou obžalovaní skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchnou, a to tím spíše, že jde o cizí státní příslušníky.

Konkrétní charakter opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo možno v tomto stadiu řízení nahradit vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. slibem podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., jak to jmenovaní navrhují ve stížnostech.

Intenzita naplnění i specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., správně konstatovaných u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela oprávněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním těchto obžalovaných na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (viz ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř.).

Není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. nebylo možno skončit ani v opakovaně prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, především s ohledem na obtížnost věci a její důkazní komplikovanost. Od posledního pravomocného prodloužení vazební lhůty u obou obžalovaných bylo dne 16. 7. 2001 skončeno řízení u Městského soudu v Praze a věc byla z důvodu odvolání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Předseda senátu odvolacího soudu nařídil ve věci veřejné zasedání na nejbližší volný termín - den 20. 9. 2001. V této souvislosti lze souhlasit s napadeným usnesením i v tom směru, že nebyly v postupu soudních orgánů ve věci shledány nedůvodné průtahy.

Nejvyšší soud se nemohl zabývat námitkami obžalovaného P. V. M. ohledně nedostatků v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , neboť v řízení o stížnosti do prodloužení vazební lhůty mu to nepřísluší. Tyto námitky je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení.

Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obou obžalovaných prodloužil (o necelé dva měsíce), lze označit jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou pro rozhodnutí ve věci v odvolacím řízení. Nutno zdůraznit, že v napadeném usnesení nebyl důvodně akceptován požadavek předsedy senátu odvolacího soudu, uvedený v návrhu na postup podle § 71 odst. 3 tr. ř., aby lhůta vazby byla prodloužena do dne 3. 12. 2001.

Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaných P. V. M. a I. J. J., když shledal výrok napadeného usnesení správným jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), a jelikož nezjistil ani žádné vady v řízení, které mu předcházelo, tak musel jejich stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 23. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k