Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 115/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. , byla ve věci nyní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného PhDr. T. S. do 23. 12. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Poukázal v ní zejména na argumentaci uplatněnou ve své stížnosti proti rozhodnutí o vazbě ze dne 4. 10. 2001 (správně ovšem 4. 10. 2000, viz č. l. 558). Dále namítl, že za stavu, kdy Městský soud v Praze rozhodl o vypuštění důvodů koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., Vrchní soud v Praze přesto spatřuje důvody pro další prodloužení vykonávané vazby mj. v tom, že je ještě třeba vyslechnout řadu svědků a poškozených. Obžalovaný dále zdůraznil, že se soudy při rozhodování o jeho vazbě dosud nezabývaly možností nahradit vazbu zárukou důvěryhodné osoby nebo písemným slibem, ačkoliv se tohoto postupu dovolával již svým podáním ze dne 4. 10. 2000. Z obsahu a smyslu předmětné stížnosti lze dovodit, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Na základě stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Dne 13. 2. 2001 byla u Městského soudu v Praze podána na obviněné PhDr. T. S., P. V. a P. T. v pořadí již druhá obžaloba pro závažnou majetkovou trestnou činnost, jež je u obžalovaného S. kvalifikována jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dále jako týž trestný čin podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a dílem v souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále též jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (bod II/4 obžaloby). V této věci, jež byla vedena pod sp. zn. , konal soud hlavní líčení od 19. 3. 2001, přičemž dne 20. 6. 2001 bylo rozhodnuto rozsudkem ohledně obžalovaného P. V. Současně Městský soud v Praze dále usnesením ze dne 20. 6. 2001, č. j. , podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí věc obžalovaných PhDr. T. S. a P. T. Předmětná věc je nově vedena pod sp. zn. . Další hlavní líčení pak soud nařídil na 12. 9. 2001, když ohledně zbývajících obžalovaných považoval za nezbytné doplnit dokazování posudkem znalce z oboru písmoznalectví a výslechem dalších svědků.

Pokud jde o vazbu obžalovaného PhDr. T. S., ze spisu vyplývá, že o jeho vzetí do vazby rozhodla podle § 68 tr. ř. soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 usnesením ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. , s účinností od 23. 8. 1999. Původní důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. byly v průběhu řízení omezeny a obžalovaný v současné době vykonává vazbu z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§ 71 odst. 3 věta první tr. ř.) v projednávaném případě uplyne dnem 23. 8. 2001. Návrh na prodloužení této vazby nad 2 roky podala za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předsedkyně senátu Městského soudu v Praze. Předmětný návrh odůvodnila současným stavem řízení, který neumožnil, aby trestní stíhání obžalovaného mohlo být pravomocně ukončeno do 23. 8. 2001.

Podle zjištění Nejvyššího soudu u obžalovaného PhDr. T. S. dosud trvají důvody tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jejich existence byla soudy opakovaně spatřována v tom, že se obžalovaný před zadržením dlouhodobě nezdržoval v místě svého bydliště, pohyboval se na různých místech České republiky i v zahraničí. Tato okolnost ve spojení s vysokým hrozícím trestem zakládala a dosud zakládá důvodnou obavu, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu mohl uprchnout anebo se skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání, popř. i trestu, bude-li uznán vinným. Nejvyšší soud se proto v tomto směru se závěry napadeného usnesení ztotožnil. Vzhledem k vysoké závažnosti projednávaného případu nebylo možno považovat za důvodnou ani námitku obžalovaného, že jeho vazba by mohla být nahrazena zárukou nebo písemným slibem podle § 73 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za věcně správný rovněž další závěr napadeného usnesení, podle něhož jsou v posuzované věci splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaného nad 2 roky podle § 71 odst. 3 tr. ř. I když z odůvodnění napadeného usnesení dostatečně nevyplývá, na základě jakých skutečností je dovozováno splnění podmínek shora citovaného ustanovení zákona, bylo možno na základě předloženého spisu zjistit, že řízení v dané věci nebylo zatíženo nedůvodnými průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení, zejména soudu. Městský soud v Praze poté, kdy po vrácení věci státnímu zástupci k došetření byla podána nová obžaloba, konal v krátké době hlavní líčení, které ohledně jednoho z obžalovaných bylo ukončeno vynesením (již pravomocného) rozsudku. V případě obžalovaného PhDr. T. S. a dalšího spoluobžalovaného bylo však z důvodu řádného objasnění věci nutno v řízení pokračovat prováděním dalšího dokazování a nařídit tak nové hlavní líčení (na 12. 9. 2001). Jestliže se tedy nepodařilo trestní stíhání obžalovaného skončit do 23. 8. 2001, je zřejmé, že se tak stalo z objektivních důvodů, které je zapotřebí z hlediska ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. považovat za závažné. Přitom při konstatovaném důvodu vazby u obžalovaného hrozí, že by se při propuštění na svobodu mohl stát pro soud nedosažitelným, čímž by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá mimo jiné v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaného, tj. do 23. 12. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaného nyní nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením § 71 odst. 4 tr. ř. S přihlédnutím k zásadě vyjádřené v § 71 odst. 1 tr. ř. je ovšem nezbytné postupovat v této věci s největším urychlením.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného PhDr. T. S. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler