Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1292/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobkyně L. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému B. Ž., o určení výživného pro zletilé dítě a návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2001, č. j. -55 (, ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 15. 8. 2000, č. j. -34, zamítl návrh žalobkyně, aby žalovanému byla stanovena povinnost přispívat na její výživu částkou 4.500,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 9. 1999, zavázal ji zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a řízení o vydání předběžného opatření zastavil.

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení, zavázal žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení a dále usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 9. 2000, č. j. -41, proti němuž podané odvolání současně projednal, změnil tak, že z něj vypustil výrok o nákladech řízení, jinak jej potvrdil.

Žalobkyně podala proti všem výrokům uvedeného rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost odvozuje od ustanovení ve znění platném od 1. 1. 2001, argumentujíc, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, když současně vytkla soudům obou stupňů chybné hodnocení důkazů a nesprávné právní závěry. Proto požaduje, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud ČR, který je podle dovolacím soudem, z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn , , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu použitá zkratka „\" tedy znamená ve znění před novelizací

Dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu a opírá se i o zákonné dovolací důvody podle a d) , byť jak bylo výše uvedeno, dovolatelka nebrala v úvahu cit. ustanovení dvanácté hlavy Po přezkoumání věci dospěl pak Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a Podle dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem ve věci samé měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením (rozsudek ze dne 15. 8. 2000 je prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci). Ostatně i v případě, že by šlo o měnící rozsudek, platila by zde vylučovací klauzule uvedená v odst. 2 písm. b) , tj. že dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. V té souvislosti Nejvyšší soud odmítá mylný názor dovolatelky, že by „zamítnutí nároku na výživné dítěte se rovnalo zbavení rodičovské zodpovědnosti\". Zde se dovolatelka odkazuje na letitou judikaturu publikovanou Nejvyšším soudem.

Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (srov. ) a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (srov. ).

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z těchto vypočtených vad však dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu se taková vada nepodává.

Vzhledem k tomu, že dovolání ve věci není přípustné, nemohl se Nejvyšší soud zabývat dovolatelkou uváděnými důvody, proto, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání odmítl (, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , věty první (per analogiam), a , když dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není podle přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2001

JUDr. Juraj M a l i k , v. r.

předseda senátu