Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 216/2001

U S N E S E N Í

Podle § 25 tr. ř. a contr. se návrh z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 27. 11. 2000 byla u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze podána obžaloba na M. V. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák., podle právní úpravy platné do 31. 12. 1997.

Dne 6. 8. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) doručen návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze na odnětí věci obviněného a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.

V odůvodnění navrhovatel uvedl, že kromě jediné svědkyně, která je z Prahy, jsou všichni svědci, jejichž výslech přichází v úvahu, z obvodu Krajského soudu v Ostravě. Snadnější a ekonomičtější tedy bude, aby se svědci dostavovali k soudu místně bližšímu, s čímž může souviset i jejich ochota se k soudu dostavit vůbec. Taktéž pro obhájkyni obviněného, která má sídlo v Ostravě, bude snazší se dostavit k soudu v Ostravě než k Městskému soudu v Praze. Z důvodů procesní ekonomiky, rychlosti a snadnějšího provedení hlavního líčení je proto tento návrh učiněn.

Nejvyšší soud, jehož příslušnost jako delegujícího soudu vyplývá z ustanovení § 25 věta druhá tr. ř., neboť je oběma soudům nejblíže společně nadřízen, učinil v posuzované věci níže uvedená zjištění a závěry.

Věcná a místní příslušnost Městského soudu v Praze ke konání řízení v prvním stupni vyplývá z ustanovení § 17 a § 18 odst. 1 tr. ř. a zjevně o ní nepochybuje ani tento soud.

Podle § 25 věta prvá tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.

Pojem „důležité důvody\" není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že musí jít o skutečnosti, jež jsou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř. je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v d (dále jen LPS).

V posuzovaném případě se odůvodnění návrhu na delegaci v podstatě opírá o skutečnost, že většina svědků, jejichž protokoly o výpovědích jsou obsaženy v trestním spise, má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, přičemž tyto svědky bude patrně nutné vyslechnout v hlavním líčení. Z toho je dovozováno bezproblémovější a hospodárnější projednání věci u Krajského soudu v Ostravě. Předložený návrh ale nelze považovat za dostatečně podložený s ohledem na samotný obsah trestního spisu.

Předně okolnost, že svědci, jejichž výslech je v podané obžalobě navrhován, bydlí v obvodu jiného než příslušného soudu, může být důvodem k delegaci věci, ale pouze za stavu, existují-li zde současně další skutečnosti, na základě nichž lze spolehlivě dovodit, že procesně nepříslušný soud může věc projednat podstatně rychleji a hospodárněji. Pouze v takovém případě je možné učinit výjimku ze zásady uvedené v čl. 38 odst. 1 LPS.

V dané věci je třeba poukázat na okolnost, že v ní celkem bylo vyslechnuto šest svědků. Z pěti z nich skutečně tři trvale bydlí v obvodu Krajského soudu v Ostravě, ale svědci A. S. a F. Š. mají bydliště shodně ve Z., což je v obvodu Krajského soudu v Brně. Tato okolnost ale sama o sobě ještě nevyúsťuje automaticky v jistotu, že soudní řízení pokud bude provedeno u Krajského soudu v Ostravě povede k podstatným ekonomickým úsporám, než by tomu bylo při řízení konaném u příslušného soudu. Šestým svědkem je totiž Ing. M. S., která má trvalé bydliště v P. Potřebu jejího výslechu v hlavním líčení nelze označit za nepravděpodobnou, jak to navrhovatel naznačuje, zejména s ohledem na celkovou důkazní situaci a obhajobu uplatněnou obviněným, na něž poukázal i Městský soud v Praze v usnesení, jímž se věc neúspěšně pokusil vrátit státnímu zástupci k došetření. Z těchže důvodů se jeví pravděpodobnou i nezbytnost výslechu J. K., který dosud jako svědek vyslechnut nebyl, přičemž místo jeho současného pobytu není dostatečně známé. V této situaci nelze dopředu vyloučit ani potřebu výslechu dalších osob, která může vyplynout v průběhu prováděného dokazování před soudem. To vše spolu s okolností, že obviněný se nyní má trvale zdržovat v H. S., což je v okrese S., nedovoluje učinit závěr o výrazně hospodárnějším a rychlejším řízení, pokud věc bude projednána u Krajského soudu v Ostravě a nikoli u Městského soudu v Praze.

Nad rámec tohoto závěru je třeba podotknout, že úvahy navrhovatele o případné ochotě či neochotě svědků bydlících na Moravě podat svědectví pokud hlavní líčení bude konáno v Praze, jsou nepatřičné. Podle § 97 tr. ř. se obecná povinnost svědčit vztahuje bez rozdílu na každého, komu v takovém úkonu nebrání jiné zákonem předvídané překážky. Pokud svědek svévolně této své povinnosti nedostojí, trestní řád obsahuje ustanovení, kterými jej lze za takové jednání postihnout (§ 66 odst. 1 tr. ř.), event. jeho přítomnost zajistit jiným způsobem (§ 98 tr. ř.). Navíc bez konkrétních poznatků v daném směru nelze podobné problémy s dostavováním se svědků k hlavnímu líčení presumovat. Obhájkyně obviněného má skutečně sídlo v Ostravě, ale jedná se o obhajobu uskutečňovanou na základě plné moci (č. l. 8 trest. spisu), a proto v souvislosti s obhajobou obviněného nikterak nelze uvažovat o případných obtížích obhájkyně dostavovat se na jednání u Městského soudu v Praze, a již vůbec ne o kritériu hospodárnosti řízení.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předmětná trestní věc nemůže být projednána podstatně rychleji a hospodárněji u Krajského soudu v Ostravě než u soudu příslušného. Proto návrh na delegaci věci obviněného Marka Veselého podle § 25 tr. ř. a contr. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec