Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 379/2020-14
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 2 000 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 2 000 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalované uloženo zaplatit částku 2 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovanou uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu o zápůjčce, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatila žalovaná tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Vzhledem k tomu, že rozhodovací praxe obecných soudů je taková, že obdobné smlouvy považuje za neplatné, požaduje žalobce částku 2 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. vzal soud za prokázané, že právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen anonymizována dvě slova“), jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne 27. 6. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek anonymizována dvě slova za jejími dlužníky. Jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v příloze této smlouvy, která je její nedílnou součástí. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá v této věci. anonymizována dvě slova uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného dne 20. 5. 2016. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky anonymizována dvě slova do 30 dní od data poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když dosud zápůjčku nevrátil. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 2 000 Kč.
4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).
5. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou půjčku splatit, resp. žalobce neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně a s odbornou péčí. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že před poskytnutím zápůjčky nahlédla do příslušných databází a telefonicky ověřila zaměstnavatele žalovaného, což však nelze považovat za dostatečné. příjmení důkazy žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, naopak navrhla, aby soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť je jí problematika posuzování platnosti úvěrových smluv známa. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému částku 2 000 Kč dne 20. 5. 2016. Jelikož žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, zůstala mu povinnost vydat částku 2 000 Kč.
12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žalovaná je povinna uhradit náklady řízení, neboť žalobce byl se svou žalobou plně úspěšný, přičemž doložil, že žalovanou před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 600 Kč (předžalobní výzva, převzetí věci, podání žaloby) 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 , se zvýšením o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 OSŘ ) jde o celkovou odměnu v částce 1 489 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.
13. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).