Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 113/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněných J. F., M. A. A. R. T., P. J. a M. M.e do 17. 12. 2001.

Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnosti obvinění M. A. A. R. T. a M. M.

Obhájkyně obviněného M. A. A. R. T. v odůvodnění stížnosti nesouhlasí s deklarovaným vazebním důvodem podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť o něm nesvědčí žádná konkrétní skutečnost. Prodloužení vazební lhůty obviněného do 17. 12. 2001 pokládá za účelové, neboť v tento den mu uplyne čtyřletá, tedy maximální doba vazby, kterou trestní řád připouští. V závěru proto byl podán návrh, aby napadené usnesení bylo zrušeno a obviněný byl propuštěn na svobodu.

Obhájce obviněného M. M. podanou stížnost do doby jejího projednání a rozhodnutí blíže neodůvodnil. Sám obviněný pak zdůraznil, že je z trestné činnosti podezříván neprávem, neboť s ní nemá nic společného. Nesouhlasí ani s prodloužením vazby do 17. 12. 2001, neboť celá věc se mu nejeví složitá natolik, jak je to hodnoceno v napadeném usnesení. Jako cizinec nepřijel do České republiky páchat trestnou činnost, ale studovat. Požádal zde přitom o politický azyl a na území Maroka, jehož je státním příslušníkem, nemá důvod se vrátit, neboť tam byl pronásledován. Navrhl proto, aby usnesení vrchního soudu o prodloužení vazby bylo zrušeno a on propuštěn na svobodu, přičemž by se jako žadatel o politický azyl zdržoval v uprchlickém táboře.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení v části týkající se osob stěžovatelů, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné.

Návrh na prodloužení vazby obviněných byl podán ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř.

Vrchní soud v Praze ve svém usnesení zcela důvodně poukázal na závažnost a rozsáhlost trestné činnosti, pro níž jsou oba obvinění na území České republiky stíháni (pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 tr. zák.), když kromě nich je ve společném řízení stíháno dalších 27 obviněných, přičemž jejich jednání, z něhož byli dne 4. 7. 2001 obžalováni u Krajského soudu v Praze, jsou vzájemně provázána a souvisí spolu.

Za opodstatněná a správná je třeba označit i zjištění učiněná vrchním soudem, kdy na základě nich u obou obviněných i v této fázi trestního řízení spatřuje vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obvinění nejsou na území České republiky nikterak pevně vázáni, a to jak pracovními tak i případnými jinými vztahy, což spolu s okolností, kdy jsou stíháni za zvlášť závažný trestný čin a hrozí jim uložení vysokých trestů odnětí svobody v trestní sazbě modifikované ustanovením § 44 tr. zák., stále vyvolává obavu, že by po propuštění z vazby na svobodu uprchli nebo se skrývali, aby se tak dalšímu průběhu trestního stíhání, event. hrozícím trestům vyhnuli. V tomto ohledu je nutné veškeré výhrady vznesené stěžovateli odmítnout a naopak je třeba dát za pravdu závěrům, které vyslovil již Vrchní soud v Praze. Současně musí být zdůrazněno, že od posledního rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 6 Ntv 7/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. a to do 31. 8. 2001 na straně obviněných nedošlo k žádné takové změně, která by byla způsobilá rozptýlit oprávněné obavy již shora zmíněné.

Nejvyšší soud nemá výhrady ani k tomu, že vazba obviněných byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. opětovně prodloužena nad základní dvouletou lhůtu, u obviněného M. A. A. R. T. se tak stalo až do konce maximální čtyřleté lhůty, která u jeho osoby ve smyslu § 71 odst. 4 tr. ř. připadá v úvahu. V daném případě se nade vší pochybnost jedná o projednávání věci obtížné svou rozsáhlostí co do počtu osob i spáchaných útoků, čemuž odpovídá i množství důkazního materiálu, se kterým se bude muset Krajský soud v Praze seznámit a rozhodnout o případných dalších úkonech, jimiž bude trestní stíhání pokračovat. Tyto okolnosti pak ve své podstatě zapříčinily, že trestní stíhání v této věci nemohlo být do této doby skončeno. Od posledního rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných nebylo v postupu orgánů přípravného řízení ani soudu prvního stupně zjištěno jakýchkoli nedůvodných průtahů. Protože u obou obviněných je zároveň splněna i podmínka, že by v případě jejich propuštění na svobodu mohlo být zmařeno nebo alespoň ztíženo dosažení účelu trestního řízení (viz. ust. § 1 odst. 1 tr. ř.), lze konstatovat, že stávající prodloužení vazby obviněných, jak o něm rozhodl vrchní soud, je plně opodstatněné a tudíž v souladu se zákonem. Dobu prodloužení vazby je přitom možné označit za nutnou k tomu, aby ve věci mohl jednat a případně i rozhodnout soud prvního stupně.

Námitkami stěžovatelů zpochybňujících spáchání trestné činnosti pro niž byli obžalováni, případně námitkami, které souvisí s opatřováním důkazů v přípravném řízení apod., není Nejvyšší soud oprávněn se v tomto řízení zabývat. To přísluší v této fázi trestního stíhání pouze soudu prvního stupně jímž je Krajský soud v Praze.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a vysloveným závěrům, neshledal Nejvyšší soud stížnosti obviněných důvodnými, a proto je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec