Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1324/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2001, č.j. -105, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 12. 5. 2000, č.j. -52, (jímž by zamítnut návrh, aby odpůrce byl povinen zaplatit navrhovatelce výživné ve výši 8.000,-Kč měsíčně, počínaje dnem podání návrhu a uložena povinnost navrhovatelce zaplatit odpůrci na nákladech řízení 19.575,-Kč do tří dnů), nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu navrhovatelky na připuštění dovolání.

Proti uvedenému rozsudku, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2001, podala navrhovatelka dovolání, v němž navrhovala rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc dovolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení. Měla za to, že u ní byly splněny podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželky ve smyslu nového ustanovení § 93 zákona o rodině. Namítala, že soud nesprávně interpretoval a aplikoval toto ustanovení a to v rozporu s úmyslem zákonodárce a v intencích předchozí praxe a judikatury, které se vztahovalo k výživnému rozvedené manželky v rozsahu nutné výživy. Domnívala se, že pokud se jedná o posouzení podmínek pro přiznání výživného rozvedené manželky a jeho výše, jedná se o věc zásadního právního významu, kterou otázku odvolací soud nesprávně posoudil.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti dosavadních předpisů anebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (na což odvolací soud také poukazuje ve svém rozsudku), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (tj. podle ustanovení ve znění před novelizací ).

Přípustnost dovolání tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , 3 (ve znění před novelizací ), podle něhož nevyhověl-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn před vyhlášením potvrzujícího rozsudku (v daném případě se tak stalo v průběhu odvolacího jednání, kdy navrhovatelka požádala, aby v případě potvrzení rozsudku soudu prvního stupně bylo připuštěno dovolání, přičemž otázku zásadního právního významu viděla v posouzení jejího nároku a výše výživného rozvedené manželky: viz spisu), je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ustanovení , platí obdobně.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, tj. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, podle ustanovení , že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení , se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. tak činí v ustanoveních , , a

Nejvyšší soud věc projednal bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživné rozvedené manželky, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a návrhu navrhovatelky na připuštění dovolání se nevyhovělo. Zákonná úprava přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině povolila jen ve věcech omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství a u nezrušitelného osvojení ( ).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícím rozsudkem soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky o výživném rozvedené manželky ( a zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení , nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení a 3 není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku nemůže být proto založena ani výrokem rozsudku odvolacího soudu ( ), ani nevyhověním návrhu na připuštění dovolání podle odst. 2 , proto, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení ( s výjimkou rozsudků, jímž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatelka je však nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu ( a/, g/ ), účastníků (písm.b/, c/, f/), věci ( písm.d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm.e/).

Na základě shora uvedených skutečností proto dovolací soud dovolání navrhovatelky, aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první, , neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( bod 10 části dvanácté hlavy I ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16.srpna 2001

JUDr. Julie Muránská, v. r.

předsedkyně senátu