Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 111/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla vazba obžalované T. K. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. prodloužena podle § 71 odst. 3 tr. ř. do 23. 12. 2001.

Proti usnesení podala ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. obžalovaná T. K. stížnost, která do dne rozhodování Nejvyššího soudu nebyla blíže zdůvodněna.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícímu závěru.

Obžalovaná T. K. je obžalobou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stíhána pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Obžaloba byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 podána dne 22. 9. 2000. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. , tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obžalovanou zprostil obžaloby. Obžalovaná měla svým jednáním způsobit škodu ve výši 2.000.000,- Kč. Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce odvolání a proti usnesení o propuštění obžalované z vazby stížnost. O těchto opravných prostředcích rozhodoval Městský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. , zrušil usnesení soudu prvního stupně, a to podle § 149 odst. 1 tr. ř. Týž soud usnesením ze dne 12. 6. 2001 rozhodl pod sp. zn. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obžalovaná T. K. je ve vazbě od 23. 9. 1999. V nynějším stádiu řízení je obžalovaná ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Do vazby byla obžalovaná vzata usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. , kdy byly shledány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Více než 15 dnů před uplynutím lhůty uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř. podala předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na prodloužení vazby.

Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalované prodloužil.

S Vrchním soudem v Praze lze v krajním případě souhlasit jen v tom, že na straně obžalované trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., i když jejich intenzita v průběhu trestního stíhání poklesla a nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že rozsudkem soudu prvního stupně, který byl sice odvolacím soudem zrušen, byla obžalovaná obžaloby zproštěna.

V žádném případě nelze souhlasit se závěrem Vrchního soudu v Praze, že je třeba vazbu obžalované prodloužit nad dobu dvou roků, neboť je toto odůvodněno obtížností projednávané věci nebo z jiných závažných důvodů. Z hlediska povahy trestné činnosti, pro kterou je obžalovaná stíhána a s ohledem na okruh prováděných důkazů je nutno konstatovat, že projednávaná věc se nevyznačuje takovým stupněm obtížnosti, který by se vymykal běžnému rámci trestních věcí. Tu okolnost, že se soudu nepodařilo event. zajistit přítomnost svědků v hlavním líčení, a že hlavní líčení bylo odročováno, nelze vysvětlovat k tíži obžalované v tom smyslu, aby tyto skutečnosti byly důvodem dalšího omezení její osobní svobody vazbou nad dobu stanovenou zákonem, uvedenou v § 71 odst. 3 tr. ř. V daném případě nelze rovněž přehlédnout ani tu skutečnost, že na rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí reagoval Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, ve kterém poukazuje rovněž také na problematiku eventuálního dalšího prodloužení vazby obžalované. Dále je třeba, aby také Nejvyšší soud poukázal na tu skutečnost, že sám Obvodní soud pro Prahu 1 uvádí, že přísedící vypršel mandát dne 4. 7. 2001 a její nové zvolení lze předpokládat ke dni 19. 9. 2001. Tedy v tomto případě se jedná o průtahy zaviněné nikoliv obžalovanou, ale státními orgány, když obvodní soud je odkázán na řízení u Obvodního úřadu pro Prahu 1.

V daném případě je možno konstatovat, že prodloužení vazby nad dobu dvou roků je vyloučeno, protože stav neskončeného trestního stíhání v rámci základní lhůty trvání vazby nevyplývá z obtížnosti projednávané věci ani z jiných závažných důvodů a nedostatky v činnosti státních orgánů nelze v daném směru přičítat k tíži obžalované, která v tomto směru nezavdala žádnou příčinu k případnému prodloužení její vazby.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, kterým byla vazba obžalované T. K. prodloužena a návrh na prodloužení vazby zamítl.

Nedostatek podmínek k prodloužení vazby, jak je stanoví § 71 odst. 3 tr. ř. není možné nahrazovat úvahami o závažnosti trestného činu, pro který je obžalovaná stíhána, ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít případné propuštění obžalované z vazby na svobodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann