Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1336/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 28. března 2001, čj. -106, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 1999, čj. -25, a určil, že matka O. P. neprojevovala v době od 3. 9. 1997 do 15. 9. 1998 opravdový zájem o nezletilou S. P. Dále rozhodl o povinnosti matky nahradit náklady řízení státu a nepřipustil dovolání k otázce, zda nezájem o nezletilé dítě není možno chápat jako objektivní stav, je třeba přihlížet také k subjektivním překážkám na straně rodiče a veškeré pochybnosti musí být jednoznačně odstraněny.

Zmíněný rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2001 napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na s tím, že se jedná o rozhodnutí, které je předpokladem pro uskutečnění nezrušitelného osvojení, takže se přípustnost dovolání, která je ve věcech upravených zákonem o rodině omezena m.j. i na nezrušitelné osvojení vztahuje i na napadené rozhodnutí. V dovolání zpochybnila závěry znaleckého posudku nařízeného odvolacím soudem, kterému vytkla že při svém rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 jímž byl změněn ( ), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před novelizací provedenou

Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení , že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením a splňuje formální i obsahové náležitosti podle , se dovolací soud nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, neboť podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a

Dovolatelka odůvodnila přípustnost svého dovolání odkazem na ustanovení ve znění po jeho novelizaci provedeném Jak už bylo poukázáno výše, dovolání je nutno posuzovat podle znění platného do 31.2.000. Přípustnost dovolání proti rozsudku je v tomto znění upravena v , kdy ustanovení obecně připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soud prvního stupně. Ovšem vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení jejího výkonu, o určení či popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovoláním napadený rozsudek je vydaný v řízení podle § 68 odst. 3 zák. o rodině, které je zvláštním řízením, ve kterém se soud soustřeďuje na rozhodnutí o tom, zda příslušný rodič neprojevoval po dobu vymezenou ustanoveními § 68 odst.1 písm. a) a b) zák. o rodině, soustavný a opravdový zájem o dítě. Jen takto je vymezen předmět řízení. V přezkoumávané věci se tedy nejedná ani o jeden z druhů řízení podle zákona o rodině, kde je dovolání ustanovením připuštěno.

V dané věci je na místě zkoumat přípustnost dovolání podle , podle kterého nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, pokud řeší právní otázku, která je odvolacími soudy a dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně v dovolacím řízení nebyla dosud řešena. Odvolací soud rozhodoval v řízení podle § 68 odst. 3 zák. o rodině v souladu s konstantní judikaturou českých soudů ( srov např. Zákon o rodině - Komentář, M. Hrušáková a kol., C.H.Beck, 1988, str. 229 a násl.), kde vážil jak subjektivní tak i objektivní okolnosti na straně matky. Napadené rozhodnutí tedy dovolací soud nepovažuje za rozhodnutí zásadního právního významu.

Zbývá posoudit existenci přípustnosti dovolání na základě ustanovení , neboť k vadám v tomto ustanovení taxativně uvedeným přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti. Zmíněné ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Pokud jde o důvody přípustnosti spadající pod ustanovení , je nutné konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, návrh na zahájení byl podán, a soud byl správně obsazen ( až , g/ ).

Dovolání tedy směřuje proti rozsudku, proti kterému žádné ustanovení dovolání nepřipouští, proto Nejvyšší soud, aniž se mohl zabývat důvodností dovolání a nařizoval jednání, dovolání odmítl ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. srpna 2001

JUDr. František D u c h o ň , v. r.

předseda senátu