Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2509/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22.3.1999, č.j. -37, potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20.11.1996, č. j. -23, kterým soud I. stupně žalovanému uložil povinnost vyklidit ubytovací jednotku č. 510 v domě hotelového bydlení č. p. 392 v ul. N., v P., a předat ji žalobci do 6 měsíců od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Skutková zjištění i právní posouzení provedená soudem I. stupně shledal odvolací soud správnými, když stejně jako soud I. stupně dovodil, že vyklizení žalovaného z ubytovací jednotky nelze vázat na zajištění bytové náhrady, a to ani s ohledem na ust. § 3 odst. 1 obč. zák., přičemž uvedl, že poměry žalovaného soud I. stupně dostatečně zohlednil již tím, že mu byla výjimečně prodloužena lhůta k vyklizení na dobu půl roku od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž výslovně uplatnil dovolací důvody uvedené v a d) Namítá zejména, že s ohledem na okolnosti případu, „žádal o přidělení bytu, žije v domě již od roku 1983, má zde trvalé bydliště, smlouva obsahuje ustanovení o odevzdání a převzetí bytové jednotky a neurčitou dobu trvání a pod.\", proto se domníval, že se jedná o byt. Námitkou, že se oba soudy nedostatečně zabývaly skutečnostmi, které měly vliv na charakter bydlení a „zcela bylo pominuto, kromě shora zmíněného, i stanovisko odboru výstavby Magistrátu P. ze dne 9.9.1992 o tom, že předmětný DHB je bytovým objektem s odkazem na ustanovení vyhl. č. , s tím, že se jedná o bytové jednotky s přísl. a pod uzavřením\", žalovaný zpochybnil správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a uplatnil tak dovolací důvod podle Žalovaný zastává názor, že „pokud by se nejednalo o byt, byla mezi účastníky uzavřena smlouva podle obč. zák., která je dle svého obsahu smlouvou nájemní, a lze ji vzhledem k délce trvání posuzovat jako smlouvu ve smyslu a násl. obč. zák. před tzv. velkou novelou a žalovaný se stal v souladu s ust. obč. zák. účinného od 1.1.1992, nájemcem místností v domě hotelového bydlení.\" Tím rovněž uplatnil dovolací důvod podle V dovolání pak dále namítl, že odvolací soud měl také posoudit postup správních orgánů, jejichž pochybením se žalovaný dostal do těžké situace, a že jsou ve věci proto dány výjimečné a mimořádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly použití . Navrhl zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení, a současně odložit vykonatelnost tohoto rozsudku.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu a navrhl dovolání zamítnout.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001). Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 22.3.1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen \"\").

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky dovolacího řízení - povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), a má obsahové a formální náležitosti uvedené v Jde však o dovolání nepřípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v ), jestliže jsou zde vady taxativně vyjmenované v ustanovení ; k takovým vadám, které mají za následek zmatečnost, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ). Dovolatel ovšem tyto vady nenamítá a dovolací soud jejich existenci ze spisu nezjistil.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, lze podat dovolání, jestliže jím byl potvrzen rozsudek soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), nebo jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V souzené věci byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, potvrzený odvolacím soudem, prvým rozhodnutím soudu I. stupně ve věci; proto nebylo možno dovodit přípustnost dovolání z ustanovení Enunciát rozsudku Městského soudu v Praze napadeného dovoláním neobsahuje výrok o přípustnosti dovolání ( ) a z obsahu spisu se podává, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ( ) nebyl dovolatelem ani učiněn. Není totiž obsažen ani v písemném podání žalovaného - odvolání (č.l. 26 - 27 p.v. spisu), ani v přednesech u odvolacího jednání konaného dne 22. 3.1999, kde byl žalovaný spolu se svou právní zástupkyní přítomen. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené zákonem (tj. podmínky uvedené v a v dalších shora citovaných procesních ustanoveních) tedy splněny nejsou.

Za této procesní situace se Nejvyšší soud nemohl zabývat dovoláním z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a nezbylo mu, než toto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení , odmítnout.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , věta prvá (per analogiam) a o skutečnost, že žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2001

JUDr. Michal M i k l á š, v.r.

předseda senátu