Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 236/2020-30

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

; zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 59 172 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 130 Kč spolu s ročním 8,05 % úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 36 042 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 000 Kč od 27. 10. 2017 do 20. 1. 2020, z částky 17 260 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, z částky 16 640,53 Kč od 14. 8. 2017 do 20. 1. 2020 a z částky 3 250,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a spolu s ročním 23,72 % úrokem z částky 27 000 Kč od 20. 10. 2017 do zaplacení a z částky 16 640,53 Kč od 7. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 130 Kč spolu s ročním 8,05 % úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 36 042 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 000 Kč od 27. 10. 2017 do 20. 1. 2020, z částky 17 260 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, z částky 16 640,53 Kč od 14. 8. 2017 do 20. 1. 2020 a z částky 3 250,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a spolu s ročním 23,72 % úrokem z částky 27 000 Kč od 20. 10. 2017 do zaplacení a z částky 16 640,53 Kč od 7. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 59 172 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba právnická osoba právnická osoba, právnická osoba, sídlem v obec, ulice a číslo, IČO (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 8. 9. 2016 resp. 26. 6. 2016 Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva 1), resp. číslo (dále jen Smlouva 2). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč resp. 20 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu té které smlouvy, a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 3 780 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč, resp. spolu s úrokem 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 800 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 810 Kč resp. 609 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 19. 10. 2017 resp. 6. 8. 2017. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil, pokud jde o smlouvu 1, po úhradách v celkové výši 9 740 Kč na jistině částku 27 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 1 694,52 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 545,48 Kč, a pokud jde o smlouvu 2, po úhradách v celkové výši 13 390 Kč na jistině částku 16 640,53 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 967,35 Kč a na poplatku za životní pojištění 324,12 Kč, který se při uzavřen smlouvy 2 zavázala uhradit ve výši 522 Kč. Žalobce v případě smlouvy 1 dále požadoval úrok počítaný z dlužné jistiny od 20. 10. 2017 do zaplacení, v případě smlouvy 2 úrok počítaný z dlužné jistiny od 7. 8. 2017 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 27. 10. 2017 resp. od 14. 8. 2017, vždy do zaplacení. Obě pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl dlužník vyrozuměn oznámením z téhož dne.

2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvami o půjčkách číslo resp. číslo oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku archu, z kterýchžto důkazů učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která, včetně zjištění, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dluhu do deseti dnů od jeho doručení bylo věřitelem předáno k poštovní přepravě v úterý 7. 1. 2020, následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.

4. Předmětné smlouvy byly mezi věřitelem a dlužníkem uzavřeny dne 8. 9. 2016 resp. 26. 6. 2016, proto se na jednotlivé právní vztahy mimo ust. , dále jen – nový , použije v době uzavření smlouvy účinná úprava , když věřitel (kapitálová společnost) podniká ve finančnictví, a to jeho nebankovní části; smlouvy tedy uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti ( naposledy cit. zákona).

5. Podle ust. , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. , věta prvá, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust.

(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle ust. , právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle ust. , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ust. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená vl. nař. č.

13. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částek, které zbývají k úhradě té které poskytnuté jistiny, neboť je toho názoru, že Smlouvy jsou neplatné, neboť obcházejí účel a smysl zákonné úpravy zakotvující tzv. korektiv dobrých mravů, pročež je dlužník povinen vydat dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení pouze to, co mu bylo plněno, případně též příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonné výši, je-li v prodlení. V řízení bylo prokázáno, že věřitel (kapitálová společnost podnikající v oblasti poskytování krátkodobých půjček a dlužník (v postavení spotřebitele) mezi sebou uzavřeli ve více případech smlouvy o zápůjčce podle ust. , na základě kterých věřitel dlužníkovi přenechal peněžní prostředky ve shora uvedené výši 27 000 Kč resp. 20 000 Kč, a dlužník se je ve všech případech zavázal vrátit vždy spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem, který se skládal z úroku za dobu řádného trvání smlouvy, z poplatku za administrativní zpracování půjčky a z poplatku za hotovostní inkaso. V projednávané věci, jakož i v obdobných věcech stejného žalobce ve spojení s jeho právním předchůdcem, nelze přehlédnout jistou skutečnost, která se při množství těchto podobných projednávaných věcí stala tzv. notorietou, že úplata (cena za užívání půjčených peněžních prostředků), která je materiálním zdrojem generování zisku v rámci podnikatelské činnosti věřitele, není převážně představována úroky dohodnutými při poskytnutí peněžní půjčky (ty činí jen zanedbatelnou část z dohodnuté výše souhrnného poplatku), nýbrž právě administrativním a zejména inkasním poplatkem. A to přesto, že zde dlouhodobě panuje shoda mezi soudní praxí a občanskoprávní teorií v tom, že takovouto úplatu (cenu, odměnu) představují při poskytování peněžitých půjček právě sjednané úroky. K těmto závěrům vede soud jednak zjištění, že výše administrativního a inkasního poplatku, jakožto poplatku za určitou službu, se odvíjí pouze a výlučně od výše půjčené peněžní částky, nikoliv od skutečných předpokládaných nákladů na administraci půjčky či realizaci inkasa (např. dle bydliště dlužníka), a dále také ten fakt, že zájemce o uzavření smlouvy, který v převážné většině případů o půjčku žádá z důvodu okamžité potřeby peněz, je fakticky nucen volit sjednání inkasního poplatku, neboť v případě jeho nesjednání dojde k výplatě peněž až s třináctidenním zpožděním. Není tedy pochyb o tom, že věřitel u této a všech podobných smluv s inkasním poplatkem počítal jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Lze tak uzavřít, že v ujednání o inkasním a také administrativním poplatku věřitel při sjednávání Smluv ve skutečnosti ukryl další složku úroků (ceny za užívání půjčených peněžních prostředků). Při nemožnosti poměřit přiměřenost ceny za poskytnutí peněz ve smyslu ust. (opřeno i o judikaturu vyšších soudů, např. nález ÚS ČR ze dne 23. 4. 2014, sp.zn. ), zůstává možnost podrobit přezkum přiměřenosti ceny plnění, tj. úroků korektivem dobrých mravů. Tento přezkum však v projednávané věci není možný, neboť věřitelem zvolená smluvní konstrukce souhrnného poplatku (kdy není možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku) zcela eliminuje užití korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. a 580 . Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce v případě všech uzavřených smluv má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a lze tedy učinit závěr o tom, že právní úkony v podobě ujednání o inkasním a administrativním poplatku jsou z tohoto důvodu ve všech případech neplatné pro obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o adhezní (formulářovou) smlouvy, je zcela zřejmé, že ujednání o inkasním a administrativním poplatku nelze od obsahu těchto Smluv oddělit (jak již rozvedeno výše), proto je nutno shora uvedenou neplatnost vztáhnout na všechny Smlouvy jako celek. Soud je dále toho názoru, že uvedené právní úkony jako celek naplňují rovněž znaky nepoctivého jednání, kdy se uplatní zásada, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti (ust. ). Mezi účastníky tedy došlo k plnění na základě neplatných smluv a jsou si tak povinni vrátit vše, co si navzájem poskytli. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, co dlužník neuhradil, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik do této chvíle na ten který dluh uhradil. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání uhrazené části dluhu tak postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Na tomto místě tedy soud vychází ze samotných tvrzení žalobce, že dlužník dosud uhradil pouze částku 9 740 Kč resp. 13 390 Kč, k dorovnání věřitelem poskytnuté jistiny tak zbývá dlužníkovi uhradit částku 17 260 Kč resp. 6 610 Kč. Jelikož se jedná o plnění dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení, stala se žalovaná pohledávka splatnou až na základě výzvy k její úhradě. K tomu došlo prokazatelně až doručením oznámení o postoupení pohledávky, které takovou výzvu obsahovalo, a které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v pátek 10. 1. 2020, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy, tedy ode dne 21. 1. 2020. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Závěrem soud pouze dodává, že shora uvedené právní závěry jsou plně v souladu s těmi, které ve svém rozhodnutí v obdobné věci vyslovil Krajský soudu v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 18. 6. 2018, sp.zn. .

14. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2, kdy žalující strana byla ve věci převážně neúspěšná a strana žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.