Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1329/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 16. 8. 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhal se tehdejší žalobce J. K., jako většinový spoluvlastník (id. 9/10 k celku) nemovitosti - obytného domu čp. 341 v P. - V., ulice A. 27, uložení povinnosti žalované vyklidit nebytové prostory v domě se nacházející blíže specifikované v žalobním petitu a zaplacení částky 4.688 Kč s příslušenstvím na dlužném nájemném. V průběhu řízení vstoupili do práv žalobce shora uvedení žalobci, kteří nabyli nemovitost do svého podílového spoluvlastnictví.

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 11. 1998, č.j. -19, uložil žalované povinnost vyklidit nebytové prostory ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku. Zastavil řízení v části o zaplacení částky 5.964 Kč a částky 1.086 Kč měsíčně od 1. 2. 1998 a rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek byl opraven opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 1998, č.j. -74 tak, že namísto nesprávného označení žalované „Mgr. Z. Ž.\", bylo uvedeno správné příjmení „Ž.\". Opravné usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2001, č.j. -86, které nabylo právní moci dne 4. 4. 2001.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení. Ve výroku o zastavení řízení ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Rozhodl současně o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 12. 2000.

Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání dne 22. 12. 2000. Podle znění specifikace dovolání doručeného soudu prvního stupně dne 15. 7. 2001, směřuje její dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, jímž jí byla uložena povinnost vyklidit předmětné nebytové prostory. Tvrdila existenci dovolacích důvodů podle zejména v tom, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí spočívá na neúplných skutkových zjištěních. Namítala rovněž vadu řízení spočívající v tom, že řízení bylo původně v souladu s žalobou vedeno proti osobě, která byla označena jinak, než jaké je příjmení žalované podle občanského průkazu. Z toho důvodu je pochybné, vůči komu vůbec řízení probíhalo a komu byla platně uložena povinnost k vyklizení nebytových prostor. Ohledně přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení , tvrdila dále, že v této věci jde o posouzení otázky základního právního významu, a to které místnosti a části bytu mohou být považovány za bytové či nebytové prostory a dále v otázce nepřidělení bytové náhrady.

Žalobci namítali nepřípustnost podaného dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 16. 8. 1996. Proto je třeba aplikovat ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „"), jak jsou rovněž uváděna dále v tomto rozhodnutí.

Podle ost. 1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr, že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení , jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle o.s. Pokud v tomto směru dovolatelka namítala nesprávnost uvedení svého příjmení v žalobě a posléze v rozsudku soudu prvního stupně, poukazuje dovolací soud na výše uvedené zjištění ze spisu, podle něhož postupem přípustným podle bylo nesprávné označení žalované odstraněno. S ohledem na to, že žalovaná byla účastna řízení a nebyla zkrácena její práva účastníka řízení, nelze uvedenou procesní situaci podřadit pod žádný z důvodů uvedených v ustanovení

Přípustnost dovolání se nepodává ani z ustanovení , neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudu s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. Konečně z obsahu spisu neplyne, že by odvolací soud vyslovil sám přípustnost dovolání v této věci postupem podle o.s..ř, aniž dovolatelka využila možnosti navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání podle

Z uvedeného tak vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení za použití , a a contrario. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, žalobcům v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě

žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č., v platném znění.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu