Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2090/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 6. 1998, č. j. -13, určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 25. 8. 1997 je neplatná, zamítl návrh, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 15. 9. 1997 je neplatná, zastavil řízení \"co do určení, že pracovní poměr mezi účastníky trvá\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolání podané žalobcem proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 10. 1998, č. j. -29, odmítl podle ustanovení jako opožděné a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě zjištění učiněného z poštovní doručenky a ze svědecké výpovědi poštovní doručovatelky A. S. dospěl k závěru, že při doručování rozsudku soudu prvního stupně poštovní doručovatelka žalobce - poté, co nebyl dne 7. 7. 1998 doma zastižen - uvědomila, že mu přijde zásilku doručit znovu dne 8. 7. 1998. Protože ani v tento den žalobce nezastihla, vhodila mu do schránky oznámení, že písemnost \"je uložena na poště v H., kde si ji může vyzvednout\". Vzhledem k tomu, že žalobce si zásilku do tří dnů od uložení nevyzvedl (zásilku si vyzvedl až dne 20. 7. 1998), považoval odvolací soud první pracovní den po uplynutí této lhůty, tj. pondělí 13. 7. 1998, za den doručení. Od tohoto dne, podle odvolacího soudu, začala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání a skončila 27. 7. 1998. Žalobce však odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal osobně u soudu teprve dne 30. 7. 1998.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 31. 5. 1999, č. j. -39, usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Vytknul odvolacímu soudu, že žalobcovo odvolání odmítl na základě skutečností vyplývajících z obsahu spisu a zjištěných výslechem poštovní doručovatelky A. S., ač - jak je zřejmé z obsahu spisu - A. S. byla soudem prvního stupně vyslechnuta, aniž by účastníci řízení o takto prováděném šetření byli vyrozuměni a aniž by mohli realizovat své právo klást jí otázky. Soud prvního stupně a ani odvolací soud - dříve než o odvolání žalobce bylo rozhodnuto - nedaly účastníkům řízení rovněž možnost seznámit se s výpovědí A. S., vyjádřit se k ní a případně navrhnout doplnění dosud provedeného šetření. Tímto postupem, z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nesprávným, byla dovolateli v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 6. 2000, č. j. -67, odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 1998, č.j. -13, opět odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po doplnění šetření listovní doručovací kartou doručovatelky S. s datem 7. 7. 1998 a 8. 7. 1998, výslechem M. Ř., vedoucí pošty O., A. J., přepážkové pracovnice téže pošty a V. S., manželky žalobce, dospěl k závěru, že žalobci bylo doručeno v souladu se zákonem tak, že dne 7. 7. nebyl zastižen, a proto mu byla zanechána výzva, že mu bude zásilka opětovně doručována, a to dne 8. 7., kdy opět nebyl zastižen a proto mu bylo zanecháno poštovní doručovatelkou vyrozumění, že má zásilku uloženu na poště. Tvrzení žalobce, že doručovatelka při doručování nepostupovala tak, jak bylo zjištěno, považoval za neprokázané; kdyby žalobce prokázal, že se doma zdržoval, z takové skutečnosti nelze dovodit závěr, že při doručování písemnosti nebylo postupováno, jak soud zjistil. Protože žalobci byl napadený rozsudek doručen dne 13. 7. 1998 (za stavu, kdy poslední den 3denní lhůty od uložení připadl na 11. 7., tj. sobotu), skončil běh 15denní lhůty 27. 7. 1998 a protože žalobce odvolání podal osobně u soudu dne 30. 7. 1998 učinil tak po uplynutí 15denní lhůty určené k podání odvolání.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že odvolací soud ani v novém řízení poštovní doručovatelku A. S. nevyslechl a že tedy žalobce neměl možnost stejně jako předtím klást otázky, jakož i vyjádřit se k její výpovědi. Z toho dovozuje, že nové řízení bylo postiženo stejnou vadou (uvedenou v ustanovení ) jako řízení předcházející. Nadále trvá na tom, že ani 7. 7. 1998, ani o den později mu poštovní doručovatelka zásilku nedoručovala a tiskopis pošty v poštovní schránce nezanechala. Tomu svědčí i skutečnost, že okamžitě poté, co výzvu řádně obdržel, tj. dne 20. 7. 1998, zásilku neprodleně vyzvedl. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že dovolání je podle ustanovení přípustné, přezkoumal věc bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

S námitkou dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v ustanovení dovolací soud nesouhlasí.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž zne-možnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, či-nit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanove-ní jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení ( ) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem sta-novené předpoklady, je dovo-lací důvod podle ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

V posuzované případě se o takovou situaci nejedná. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky již v předchozím usnesení ze dne 31. 5. 1999, č. j. -39, při zkoumání, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání, vychází odvolací ze skutečností, vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě zjištěných pomocí šetření, které provádí buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného. I když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje - zejména provádí-li výslech fyzických osob - přiměřeně podle ustanovení a násl. Protože při přezkoumávání předchozího rozhodnutí odvolacího soudu (č. j. -29 ze dne 21. 10. 1998) dovolací soud zjistil, že odvolání bylo odvolacím soudem odmítnuto na základě skutečností zjištěných mimo jiné výslechem poštovní doručovatelky A. S., aniž byli účastníci o výslechu A. S. vyrozuměni a mohli tak realizovat své právo klást ji otázky a aniž byla účastníkům dána možnost seznámit se s výpovědí A. S., vyjádřit se k ní a případně navrhnout doplnění dosud provedeného šetření, dospěl tehdy dovolací soud k závěru, že takovým postupem byla dovolateli (žalobci) v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.

Při přezkoumávání tímto dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tomu tak však již nebylo. Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - při rozhodování o odmítnutí odvolání vycházel ze šetření provedeného listovní doručovací kartou doručovatelky S. ze dne 7. 7. 1998 a 8. 7. 1998 a z výslechů M. Ř., A. J., V. S. a A. S. S obsahem všech výslechů (včetně výslechu A. S.) i s obsahem listin byli účastníci seznámeni při jednání odvolacího soudu dne 1. 6. 2000. Žádný z účastníků (ani jejich zástupců) nenavrhoval provedení dalších důkazů. Nehledě k tomu, že o existenci výpovědi A. S. se žalobce dozvěděl nejpozději z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 1998, č. j. -29, jež mu bylo doručeno dne 11. 11. 1998, a že tedy od tohoto dne se mohl nahlédnutím do spisu s obsahem této výpovědi seznámit, nic mu nebránilo, aby svá procesní práva uplatnil nejpozději ještě při jednání 1. 6. 2000 před odvolacím soudem, kde se k výpovědi A. S. mohl vyjádřit, případně mohl navrhnout opakování tohoto výslechu proto, aby jí mohl klást otázky. Protože však žalobce tohoto postupu nepoužil, nemůže se úspěšně dovolávat, že mu shora popsaným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem.

Souhlasit nelze ani s dalším tvrzením dovolatele, že totiž šetření provedené odvolacím soudem netvoří dostatečnou oporu pro závěr odvolacího soudu o opožděnosti podaného odvolání.

V posuzovaném případě odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - vycházel ze zjištění, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 1998, č. j. -13, byl žalobci doručen (v souladu s ustanovením ) dne 13. 7. 1998 a že žalobce podal odvolání teprve dne 30. 7. 1998, tedy po uplynutí 15denní lhůty k podání odvolání ( ). Tyto závěry odvolacího soudu jsou zcela v souladu s tím, co v průběhu šetření provedeného odvolacím soudem vyšlo najevo. Jestliže dovolatel zpochybňuje zjištění odvolacího soudu, z nichž vycházel, a předkládá jiné (od odvolacího soudu odlišné) hodnocení uvedeného, napadá tak hodnocení provedeného šetření, jak je učinil odvolací soud, které samo o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (srov. ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení , případně vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, odst. l a odst. l věty prv-ní , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému, který měl v dovolacím ří-zení plný úspěch a který by měl právo na náhradu účelně vynalože-ných nákladů tohoto řízení (srov. , věta první, ), žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. srpna 2001

JUDr. Mojmír P u t n a

předseda senátu