Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1295/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce JUDr. L. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému ČR - Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o náhradu ztráty na důchodu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2001, č.j. -234, takto:

Dovolání se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 11. 1998, č.j. -157, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 51.219,- Kč s příslušenstvím a dále povinnost platit rentu v měsíční výši 531,- Kč s účinností od 1. 11. 1998. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 4. 2001, č.j. , změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

Odvolací soud poukázal na dosavadní průběh řízení, v němž svým rozsudkem ze dne 17. 2. 2000, č.j. -190, původně potvrdil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ukládajícím žalovanému uhradit částku 51.219,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci měsíční rentu za dobu od 1. 11. 1998 do 29. 2. 2000 částkou 8.496,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a nadále od 1. 3. 2000 rentu v měsíční výši 531,- Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Ve výroku o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu v tomto rozsahu věc k dalšímu řízení. Rozhodl přitom o nákladech řízení i o nákladech státu a připustil proti svému rozsudku dovolání k posouzení právní otázky, zda lze přiznat žalobci odškodnění ztráty na důchodu podle ustanovení s odkazem na ustanovení , proti žalovanému.

Vyšel dále z vázanosti rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2000, č.j. -226, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2000, č.j. -190, zrušil s vysloveným právním závěrem, podle něhož odškodnění ztráty na důchodu podle a nepřichází v úvahu. Přijaté zákony o soudní a mimosoudní rehabilitaci sledovaly zmírnění následků jen některých křivd a náhrada ztráty na důchodu mezi odškodnitelné křivdy nepatří.

Odvolací soud poté konstatoval, že žalobce v dalším průběhu řízení nezměnil nijak skutková tvrzení, z nichž od počátku svůj nárok dovozoval. Pokud v odvolacím řízení požadoval, aby „žaloba byla posouzena podle občanskoprávních předpisů, z důvodů uváděných v celém tomto řízení\", hodnotil odvolací soud toto prohlášení tak, že nešlo o změnu uplatněné žaloby, ani nešlo o další žalobní návrh. S přihlédnutím k důsledkům vyplývajícím z vázanosti právními závěry dovolacího soudu proto změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v plném rozsahu zamítl.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení , písm. a) Nesouhlasil s právními závěry odvolacího soudu a navrhl zrušení jeho rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ").

Vzhledem k tomu, že dřívější potvrzující rozsudek odvolacího soudu (ve věci samé) ze dne 17. 2. 2000, č.j. -190, byl zrušen výše uvedeným rozsudkem dovolacího soudu, je třeba vzniklou procesní situaci posoudit podle ustanovení Dovolání žalobce je tak v této věci přípustné.

Dovolatel zřejmě tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu O takový případ v posuzované věci nejde.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení ve znění již uvedeném, může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/).

Právní posouzení nároků žalobce jak z hlediska použití odpovídajícího právního předpisu, tak z hlediska jeho výkladu, bylo již vysloveno v závěrech shora uvedeného rozsudku dovolacího soudu ze dne 30. 11. 2000, č.j. -226. Rozhodnutí odvolacího soudu, které tyto závěry respektovalo vzhledem k důsledkům plynoucím z ustanovení věty druhé je tak třeba považovat za správné. Ani dovolací soud nemá důvodu odchýlit se od výkladu zaujatého ve svém dřívějším výše uvedeném rozsudku tím spíše, že ve shodě s odvolacím soudem dospívá k závěru, že po zrušení rozsudku odvolacího soudu nedošlo ve skutkových vylíčeních, o něž žalobce své nároky opírá, k uplatnění jiných, dosud neuvedených tvrzení, která by mohla dříve vyslovený právní závěry dovolacího soudu změnit. Podle proto dovolací soud dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. srpna 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu