Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tz 155/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. -616, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že poté, co na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla výstavba výrobny masa a uzenin, převzal zálohu ve výši 1 657 870 Kč, a to formou bezhotovostního převodu na přesně označený účet, vedený u I.B, a. s., pobočka O., ke kterému měl samostatné podpisové právo, vyčíslil náklady spojené s výstavbou na částku 2 005 608 Kč, avšak ve skutečnosti tyto činily toliko 452 937 Kč, přičemž zbývající část finančních prostředků použil pro svou potřebu. Uvedeným jednáním způsobil účastníkovi smluvního vztahu škodu ve výši 1 204 633 Kč.

Za daný trestný čin byl obviněný V. J. výše označeným rozsudkem odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen též trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru stavebnictví na dobu sedmi roků a dále podle § 53 odst. 1 tr. zákona také peněžitý trest ve výši 200 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zákona nalézací soud rozhodl, že pro případ, pokud by nebyl tento peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví dvouměsíční náhradní trest odnětí svobody.

K odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci vydal usnesení ze dne 10. 1. 2001, č. j. -652, předmětné rozhodnutí nalézacího soudu v celém rozsahu zrušil a rozhodl, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Své rozhodnutí odůvodnil zejména poukazem na nejasnost a neúplnost skutkových zjištění soudu I. stupně, a dále výtkou, dle které se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí. Závěr, dle něhož je nezbytné věc vrátit k došetření státnímu zástupci, učinil odvolací soud poté, co shledal, že požadavky na doplnění důkazů jsou z hlediska jejich rozsahu, povahy a eventuálního dopadu na věcnou podstatu předmětné kauzy natolik rozsáhlé a závažné, že přesahují nejen možnosti odvolacího soudu, ale i řízení před soudem prvostupňovým.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. V této stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl ve výroku, jímž byla předmětná věc vrácena k došetření státnímu zástupci, porušen zákon ve prospěch obviněného V. J. v ustanoveních a tr. řádu, jakož i ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ministr spravedlnosti navrhl rovněž, aby Nejvyšší soud podle tr. řádu napadené usnesení zrušil ve výroku, jímž byla předmětná věc vrácena k došetření státnímu zástupci a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí, na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle tr. řádu a rozhodl, že podle tr. řádu vrací předmětnou věc Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že tato stížnost byla podána za podmínek stanovených v § 272 odst. 1 tr. řádu.

Ministr spravedlnosti odůvodňuje svoji stížnost tím, že v daném případě se dle jeho názoru nejedná o obtížné a rozsáhlé došetření, ale vesměs jde o požadavky na provedení opětovných výslechů obviněného a svědků, kteří již byli v hlavním líčení vyslechnuti a proto soudu prvoinstančnímu nic nebrání, aby jejich výslechy v potřebném rozsahu v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu doplnil. Nejedná se přitom dle jeho přesvědčení ani o úkony, které by soud nalézací nebyl schopen provést rychleji než státní zástupce. Vrácení věci státnímu zástupci k došetření shledává stěžovatel stojící v rozporu s požadavkem rychlosti řízení zakotveným v tr. řádu a rovněž s d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že v projednávané věci zákon mohl být porušen ve prospěch obviněného mimo jiné i z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, a to způsobem, který by odůvodňoval vedle vyslovení porušení zákona i zrušení vadného rozhodnutí. V takovém případě Nejvyšší soud ke zrušení vadného rozhodnutí opravňuje ustanovení § 272 tr. řádu a splnění podmínek tohoto ustanovení.

Ze žádosti o vyjádření zaslané podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dne 11. 6. 2001 Ústavním soudem předsedkyni Nejvyššího soudu však bylo zjištěno, že III. senát Ústavního soudu přerušil řízení o ústavní stížnosti v jedné trestní věci a věc předložil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu s návrhem na zrušení ustanovení tr. řádu, neboť dospěl k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem.

Po zjištění uvedeného postoje jednoho ze senátu Ústavního soudu k otázce ústavnosti citovaného trestního řádu, jehož aplikace v projednávané věci připadá v úvahu, zvážil senát Nejvyššího soudu svůj další postup při projednávání této stížnosti pro porušení zákona.

Podle názoru senátu Nejvyššího soudu je institut stížnosti pro porušení zákona v rozporu s koncepcí demokratického právního státu, protože právo použít tohoto mimořádného opravného prostředku je svěřeno pouze do rukou představitele exekutivy - ministra spravedlnosti. Obviněný se nemůže domoci podání tohoto mimořádného opravného prostředku ve svůj prospěch ani v případech flagrantního závažného porušení zákona je odkázán na rozhodnutí ministra spravedlnosti. Ten, až na ojedinělé výjimky plynoucí z rehabilitačního zákona, nemá povinnost tento mimořádný opravný prostředek použít. Je na jeho zvážení, zda došlo k porušení zákona a zda se jedná o tak závažné porušení, že vyžaduje zásah do principu stability soudního rozhodnutí.

Lze tedy konstatovat, že se jedná o institut, který by neměl mít místo v moderním trestním řádu. Všechny uvedené nedostatky vystupují ještě více do popředí u stížností pro porušení zákona, podávaných v neprospěch obviněných. Senát Nejvyššího soudu proto zastává názor, že existence tohoto institutu je popřením rovnosti všech účastníků řízení vyjádřené v d a nerespektuje právo na spravedlivý proces garantované Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl po těchto úvahách k závěru, že ustanovení tr. řádu, které dává Nejvyššímu soudu ve věci, ve které nebyl zákon porušen v neprospěch obviněného, vedle oprávnění přijmout tzv. akademický výrok o porušení zákona i zrušovací kompetenci, je v rozporu s uvedenými článkyy a Úmluvy. Jelikož jde o ustanovení trestního řádu, jehož uplatnění v této trestní věci připadá v úvahu, přerušil Nejvyšší soud podle § 224 odst. 5 tr. řádu per analogiam řízení o stížnosti pro porušení zákona a předložil věc Ústavnímu soudu, aby posoudil ústavnost tohoto ustanovení trestního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman