Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 99/2020
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 701 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do
2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky
4.201 Kč, smluvní pokuty v částce 4.500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.201 Kč za dobu od datum do datum a z částky 4.201 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 4.201 Kč, smluvní pokuty v částce 4.500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.201 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 4.201 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum ve znění podání ze dne datum, kterým vzal žalobu zčásti zpět, kdy soud o částečném zastavení řízení ohledně nároku na zaplacení části smluvní pokuty ve výši 1 525,50 Kč rozhodl usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 201 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do zaplacení a na smluvní pokutě částku 4 500 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poukázal na účet žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. V této smlouvě se žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu se sjednaným administrativním poplatkem v částce 2 970 Kč a úrokem v částce 81 Kč, tedy celkem částku 12 051 Kč, ve lhůtě do datum. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne datum prostřednictví formuláře na jeho webových stránkách webové stránky a v rámci telefonického prověření. Žalovaná k údajům o svých poměrech předložila žalobci občanský průkaz, řidičský průkaz, daňové přiznání za rok 2016, čestné prohlášení o příjmech a výměr důchodu. Vlastnictví účtu, na nějž byl žalobcem úvěr poskytnut, žalovaná prokázala zasláním tzv. autorizační platby v částce 1 Kč. Žalobce dále prověřoval poměry žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrálního registru exekucí a interního systému žalobce. Zohlednil i to, že šlo již o třetí žádost žalované o poskytnutí úvěru, když dřívější závazky řádně a včas uhradila. K procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce doplnil, že smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými smluvními podmínkami číslo člínku prostřednictvím klientské zóny na webu žalobce, když identifikace žalované a vyjádření jejího souhlasu se smluvní dokumentací pak bylo vygenerováno v závěru předsmluvních informací a smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nesplatila, byly jí žalobcem v souladu s uzavřenou smlouvou účtovány poplatky za upomínky v částkách 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč a 400 Kč. Žalovaná ani po zaslání předžalobní upomínky žalobci ničeho neuhradila. Žalobce se proto po ní domáhá zaplacení nesplacené jistiny v částce 9 000 Kč, nesplaceného poplatku za úvěr v částce 2 970 Kč, úroku v částce 81 Kč, poplatků za čtyři upomínky celkem v částce 1 150 Kč, tedy částky 13 201 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne datum, kdy jde o den následující po dni, který byl k úhradě stanoven v předžalobní výzvě. Dále se pak v souladu se smluvním ujednáním domáhá zaplacení smluvní pokuty v částce 4 500 Kč, kdy její výše odpovídá zákonné úpravě.
2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce se z účasti na jednání omluvil, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů má soud za prokázané, že žalobce je oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Z listiny označené jako Předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako věřitel je na této listině uveden žalobce, jejím obsahem jsou informace o spotřebitelském úvěru název produktu, kdy jde o úvěr ve výši 9 000 Kč s dobou trvání spotřebitelského úvěru 30 dnů, listina obsahuje informace o způsobu splácení, možnosti prodloužení úvěru či splátkového kalendáře, údaje o celkové částce, kterou je třeba zaplatit, kdy jde nad rámec úvěru o poplatek v částce 3 051 Kč, informaci o nákladech v případě opoždění plateb a další informace k danému spotřebitelskému úvěru od žalobce. Na listině je v závěru strojově vytištěn text celé jméno žalované, rodné číslo, dne datum v obec prostřednictvím IP adresy číslo svým podpisem stvrdila, že se zněním tohoto dokumentu podrobně seznámila, plně mu porozuměla a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Tučným písmem je pak vytištěno jméno a příjmení žalované spolu s rodným číslem a uvedením data datum (tyto údaje již nejsou vytištěny tučně). Z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že jako věřitel je na smlouvě uveden žalobce jako žadatel o úvěr (klient) žalovaná specifikovaná rodným číslem, číslem účtu a adresou bydliště. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru v částce 9 000 Kč na dobu 30 dnů, splatnost úvěru je stanovena na datum, kdy úhrada má být provedena jednorázově. Smlouva dále obsahuje závazek klienta zaplatit věřiteli za úvěr poplatek ve výši 3 051 Kč tvořený úrokem v částce 81 Kč a administrativním poplatkem v částce 2 970 Kč. V čl. 5 smlouvy jsou upraveny důsledky nesplacení úvěru, kdy jsou specifikovány poplatky za jednotlivé upomínky a povinnost hradit smluvní pokutu v částce 0,1 % denně z dlužné částky. V závěru smlouvy je strojově vytištěn text celé jméno žalované, rodné číslo, dne datum v obec prostřednictvím IP adresy číslo svým podpisem stvrdila, že se zněním tohoto dokumentu podrobně seznámila, plně mu porozuměla a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Dále pak v místě pro podpisy je uvedeno označení žalobce, datum datum, místo podpisu obec a razítko žalobce spolu s nečitelným podpisem. Na druhé straně je pak vytištěno jméno a příjmení žalované, datum datum a místo podpisu obec. Listina neobsahuje žádný podpis žalované, a to ani ve formě nějakého číselného kódu, který by snad měl takový podpis nahrazovat. Z listiny obsahující všeobecné smluvní podmínky u spotřebitelských úvěrů poskytovaných žalobcem soud zjistil, že rovněž tato listina v závěru obsahuje razítko žalobce s nečitelným podpisem a strojově vytištěný text - celé jméno žalované, rodné číslo, dne datum v obec prostřednictvím IP adresy číslo svým podpisem stvrdila, že se zněním tohoto dokumentu podrobně seznámila, plně mu porozuměla a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Z listiny, která není nikterak nadepsána, obsahující souhlas se zpracováním osobních údajů, soud zjistil, že je označena datem datum a shodným strojově psaným textem o tom, že se žalovaná se zněním listiny daného dne seznámila, a prostřednictvím uvedené adresy toto svým podpisem stvrdila. Listina obsahuje razítko žalobce spolu s nečitelným podpisem. Soud ohledně uvedených listin konstatuje, že žalobce v žalobě nikterak netvrdil, jakým konkrétním úkonem, jednáním nahrazujícím podpis měla žalovaná obsah těchto listin odsouhlasit. Pokud každá z těchto listin obsahuje pouze strojově psaný text o tom, že žalovaná se s obsahem listin seznámila a prostřednictvím uvedené IP adresy tyto podepsala, učinila souhlas s jejich obsahem, pak soud z předložených listin takovou skutečnost nemá za prokázanou. Žádná z listin totiž neobsahuje vlastnoruční či elektronický podpis žalované, ze samotných listin není jakkoliv zřejmé, že by tyto listiny žalovaná nějakým způsobem podepsala, vyjádřila souhlas s jejich zněním. Strojově vytištěný text s uvedením IP adresy, o níž je tvrzeno, že jde snad o IP adresu žalované, aniž by to z listiny samotné či jiných důkazů vyplývalo, pak skutečnost, že žalovaná tyto listiny podepsala, být prokázáno nemůže. Soud tak nemá za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru o obsahu, jak jej žalobce tvrdil a předloženou listinou prokazoval. Samotné vytištění skutečnosti, že žalovaná smlouvu určitého dne akceptovala, dostatečná tvrzení nahradit nemůže, skutečnost že žalovaná smlouvu odsouhlasila (podepsala) neprokazuje.
5. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. K tomu předložil čestné prohlášení klienta podepsané dne datum žalovanou o tom, že podniká v oboru realitní činnost, kdy její měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 37 000 Kč. Dále předložil část daňového přiznání žalované za rok 2016, z nějž však vůbec příjmy žalované nejsou patrny, když část přiznání obsahující údaje o příjmech nebyla žalobcem předložena, vyplývá z něj, že žalovaná pobírá plný invalidní důchod. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne datum je pak zřejmé, že výše tohoto důchodu činí 12 094 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni datum má soud za prokázané, že žalobce zjišťoval, zda jsou ohledně žalované vedena exekuční řízení, kdy taková řízení zjištěna nebyla. Z listiny označené„ Bonita“ soud zjistil, že žalobce hodnotil poměry žalované tak, že tato má pravidelný měsíční příjem v částce 10 000 Kč, kdy není zřejmé, jak k této částce dospěl, o jaké příjmy jde a další příjmy v částce 12 000 Kč, kdy jde zřejmě o příjem z důchodu. Celkové výdaje jsou pak uvedeny ve výši 9 500 Kč, kdy jde o náklady na provoz domácnosti v částce 6 000 Kč, měsíční splátky v částce 3 500 Kč. Celková výše závazků je uvedena v částce 30 000 Kč. Žalobce tak uzavřel, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 12 500 Kč. Žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalované. Z neoznačené listiny, která obsahuje jméno a příjmení žalované, je z ní zřejmé, že byla vytvořena dne datum žalobcem, bylo zjištěno, že ze strany žalované měl být žalobci vznesen požadavek na poskytnutí úvěru, kdy potřebuje finance rychle, žalobce provedl lustraci exe, ins s nulovým zjištěním, měl mít k dispozici její doklady. Z upomínek ze dne datum, datum, datum a datum je zřejmé, že žalovaná jimi měla být vyzývána k úhradě dlužného úvěru spolu s poplatky a smluvní pokutou. Soud však nemá za prokázané odeslání těchto upomínek žalované, když žalobce k tomu nepředložil žádný důkaz. Rovněž tak ze stejného důvodu nemá soud za prokázané odeslání předžalobní upomínky, jak byla k důkazu předložena.
6. Ze sdělení České spořitelny, a.s. ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla ke dni datum majitelem účtu č. bankovní účet, kdy z výpisu z tohoto účtu za měsíc měsíc rok je prokázáno, že dne datum byla na tento účet připsána platba od žalobce ve výši 9 000 Kč, označená jako úvěr právnická osoba Z tohoto výpisu je pak zřejmé, že konečný zůstatek na tomto účtu činil v daném měsíci 8,20 Kč, v průběhu měsíce byly na tento účet zasílány další částky od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy šlo např. o právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba. Z účtu je rovněž patrno, že v daném měsíci nebylo provedeno inkaso ve prospěch právnická osoba, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že jde rovněž o poskytovatele spotřebitelských úvěrů.
7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud přitom posuzoval, zda žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud pak s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když dostatečně netvrdil, jakým způsobem k uzavření smlouvy došlo, kdy pouze s odkazem na znění všeobecných smluvních podmínek obecně uvedl, že se tak mělo stát prostřednictvím jeho webových stránek, prostřednictvím klientské zóny, když identifikace žalované a vyjádření jejího souhlasu se smluvní dokumentací bylo vygenerováno vždy v závěru textu jednotlivých dokumentů. Na základě jaké skutečnosti k vygenerování tohoto souhlasu došlo, jakým jednáním žalované byly jednotlivé listiny včetně vlastní smlouvy o úvěru žalovanou odsouhlaseny, jaké její jednání nahrazovalo její podpis na těchto dokumentech, však žalobce netvrdil, ani neprokazoval. O uzavření předmětné úvěrové smlouvy pak nemůže svědčit předložená, žalovanou nepodepsaná listina. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné úvěrové smlouvy žalovanou. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalované částku 9 000 Kč a žalovaná se jí zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 2 970 Kč a úrokem ve výši 81 Kč ve lhůtě do datum.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Soud se s ohledem na citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru rovněž zabýval tím, zda žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že žalobce této své povinnosti nedostál, když při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr vyšel pouze z údajů, které mu měla sama poskytnout, kdy navíc z listin, které sám k důkazu předložil tvrzení žalované o jejích příjmech, nejsou nikterak prokázána. Z předložených listin je totiž zcela zřejmé, že žalovaná pobírá plný invalidní důchod ve výši asi 12 000 Kč, nicméně již žádná listina nepotvrzuje tvrzení žalované obsažené v čestném prohlášení o jejím dalším příjmu z podnikatelské činnosti. Pokud bylo k důkazu předloženo daňové přiznání žalované za rok 2016, pak toto není kompletní a neobsahuje vůbec žádné údaje o jejích příjmech. Pokud se žalobce za této situace spokojil pouze s čestným prohlášením žalované o výši jejích příjmů, když v kartě klienta uvedl bez bližšího odůvodnění k pravidelnému příjmu žalované částku 10 000 Kč, pak takový postup nelze označil za postup s odbornou péčí, kterou lze u žalobce jako odborníka v oboru poskytování úvěrů požadovat. Za situace, kdy neměl tvrzený příjem žalované dostatečně doložen, měl v souladu se zákonem požadovat po žalované další důkazy ohledně tvrzených příjmů, když navíc sám v kartě klienta vyznačil výdaje žalované v částce 9 500 Kč měsíčně a existenci dluhů ve výši 30 000 Kč. Měl tak po žalované požadovat další údaje a doklady k jejím příjmům. Z výpisu z účtu žalované za období října 2017 je přitom zcela zřejmé, že její úspory na účtu nesvědčily o tom, že by byla schopna za jeden měsíc uhradit úvěr žalobce spolu s poplatky v částce přesahující 13 000 Kč, když konečný zůstatek v daném měsíci činil pouze 84 Kč. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaná na úhradu svých výdajů používala finanční částky získané od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z listin předložených žalobcem a z jeho tvrzení není přitom vůbec zřejmé, zda se žalované na její dluhy dotazoval, zda se dotazoval na to, jaké částky žalovaná měsíčně splácí. Z prokázané výše příjmu z invalidního důchodu by přitom žalovaná nebyla schopna úvěr ve lhůtě 30 dnů, jak byla tvrzena žalobcem, splatit. Soud tak uzavírá, že žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupoval tak, aby byly odstraněny pochybnosti ohledně schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě splatit.
13. Soud se s ohledem na výše citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda neplatnost smlouvy při neověření úvěruschopnosti žalovaného je neplatností relativní, k níž soud přihlíží pouze k námitce žalovaného, či zda jde tak jako dosud (tedy za účinnosti zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru) o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 občanského zákoníku. Soud v tomto směru odkazuje na závěry učiněné Krajským soudem v Praze v rozsudku ze dne 12.12.2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, s nimiž se zcela ztotožňuje, kdy dospěl k závěru, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen se uvedenou otázkou zabývat i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Výklad uvedeného ustanovení pouze za pomoci gramatického výkladu, jenž by z porušení uvedené povinnosti dovozoval pouze relativní neplatnost smlouvy, by totiž znamenal popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a dále by to vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, což jistě nebylo záměrem zákonodárce. Krajský soud v Praze přitom zohlednil znění důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru, když se v ní uvádí, že ze znění citovaných ustanovení zákona je postaveno najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení jeho úvěruschopnosti napovídá, že bude schopen úvěr splácet. Záměrem tak bylo vyhnout se situacím, kdy bude úvěr poskytnut osobám, jejichž poměry schopnost úvěr splácet předem vylučují. Poukázal na známé celospolečenské negativní dopady ponechání vývoje spotřebitelských úvěrů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. V uvedené právní úpravě se tak projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat, když jde o jednání zjevně narušující veřejný pořádek. Z historického výkladu předmětných ustanovení a výkladu zohledňujícího smysl právní úpravy pak lze jednoznačně dovodit absolutní neplatnost smlouvy při porušení zákonné povinnosti ohledně ověření úvěruschopnosti spotřebitele. Výklad tohoto ustanovení odmítající relativní neplatnost je pak v souladu s dlouhodobým postojem a judikaturou Ústavního soudu ve věci spotřebitelských úvěrů.
14. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr v tvrzené lhůtě. Z tohoto důvodu by žalobcem tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem, byla od počátku neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), když soud by k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. I za situace, kdy by snad bylo v řízení prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy se žalovanou, pak by s ohledem na tuto neplatnost byla žalovaná v souladu s § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
15. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr a neoznačení důkazů k takovým tvrzením, poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem dostatečně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo nepro jednatel žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).
16. Za situace, kdy mezi žalobcem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, a kdy nebylo prokázáno prověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr před případným uzavřením takové smlouvy a smlouva by tak byla i z tohoto důvodu neplatnou, pak soud platbu žalobce na účet žalované ve výši 9 000 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila, tedy žalobci.
17. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zaslal žalované tvrzené upomínky ohledně vrácení dluhu, ani předžalobní výzvu, pak soud má za to, že jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je možno chápat teprve podanou žalobu, za datum doručení takové výzvy žalované, pak datum, kdy byla žaloba soudem žalované doručena, kdy dle obsahu spisu se tak stalo dne datum, tj. po uplynutí 10 denní lhůty od uložení zásilky na poště a zanechání výzvy k jejímu vyzvednutí (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Teprve ode dne následujícího tak byla žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
18. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, tedy ode dne datum, když nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o lhůtu k plnění poskytnutou žalované v délce 2 měsíců, pak soud v tomto směru postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když při stanovení lhůty k plnění zohlednil výši jediného v řízení prokázaného příjmu žalované z invalidního důchodu v částce jen málo převyšující 12 000 Kč. Stanovil proto lhůtu, ve které by žalovaná měla být schopna i z tohoto příjmu dlužnou částku žalobci uhradit. Žalobci pak poskytnutí takové lhůty k plnění dle názoru soudu nemůže způsobit větší ekonomické problémy.
19. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek jdoucích nad rámec bezdůvodného obohacení (tedy nároku na zaplacení poplatku, úroku, nákladů upomínání a smluvní pokuty), kdy šlo o nároky ze smlouvy o úvěru, jejíž uzavření nebylo v řízení prokázáno a rovněž ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky za období, kdy žalovaná ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyla a zákonného úroku z prodlení z částky, ohledně níž byla žaloba zamítnuta.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení byla prakticky totožná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.