Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1317/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 5.2.1999, se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo zaslat mu písemnou omluvu za protiprávní zásah do jeho práva na ochranu osobnosti, jmenovitě práva na ochranu listovního tajemství, když jeho dopis z 30.10.1998, adresovaný prezidentu republiky Václavu Havlovi byl otevřen a zodpověděn pracovnicí Kanceláře prezidenta republiky PhDr. V. R. Žalobce se také domáhal náhrady takto mu vzniklé nemajetkové újmy částkou 27.000,- Kč.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tu nedošlo k porušení listovního tajemství, když dopis žalobce, adresovaný prezidentu republiky, byl v souladu s ustanoveními a v souladu s Organizačním řádem Kanceláře prezidenta republiky předán k vyřízení příslušné pracovnici Kanceláře prezidenta republiky.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 5.9.2000, čj. -74, byla žaloba žalobce zamítnuta, a to v žalobním návrhu na uložení povinnosti k zaslání písemné omluvy i v žalobním návrhu na uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy částkou 27.000,- Kč. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalovaná porušila listovní tajemství prostřednictvím orgánů nebo osob, které za ni podle právních předpisů jednaly v případě uváděném žalobcem. Podle názoru soudu prvního stupně tu nešlo o soukromý dopis prezidentu republiky, ale o stížnost na nečinnost státních a samosprávných orgánů; odpovídalo proto ustanovením zákona o Kanceláři prezidenta republiky i ustanovením Organizačního řádu Kanceláře prezidenta republiky, schváleného na základě zmocnění zákona prezidentem republiky, že byl dopis vyřízen Kanceláří prezidenta republiky a její pracovnicí. Výrok o nákladech řízení byl zdůvodněn tím, že ze strany žalované nebyla náhrada nákladů řízení požadována.

O odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 24.4.2001, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná z jím provedených důkazů jsou dostačující a správná, a proto je odvolací soud přejímá. Odvolací soud sdílel i právní názor soudu prvního stupně, že v daném případě nebyla prokázána existence neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu ustanovení , týkajících se ochrany osobnosti. Odvolací soud poukazoval na to, že i článek 13d, kterého se žalobce dovolával, nevylučuje omezení výkonu práva na listovní tajemství v případech a způsobem, které stanoví zákon. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení a výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil ustanoveními a . V poučení, uvedeném v závěru textu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, bylo ohledně dovolání konstatováno, že „za předpokladů uvedených v ustanovení (ve znění do účinnosti ) lze do jednoho měsíce od právní moci rozsudku podat proti němu dovolání u Městského soudu v Praze\".

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 11.6.2001 a dovolání žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Pelhřimově dne 11.7.2001. Dovolání došlo od Okresního soudu v Pelhřimově Městskému soudu v Praze dne 19. 7. 2001. Dovolání dovolatele bylo označeno jako „dovolání podle ustanovení ve znění do účinnosti \". V tomto podání dovolatel uvedl také, že žádá „určit právního zástupce, kterému bude stanovena povinnost zastoupit jej u dovolacího soudu\".

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti nebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle - ve znění před účinností ).

Podle ustanovení (ve znění před novelizací ) účastník řízení mohl podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení (v již citovaném znění) zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 ustanovení tohoto předpisu nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Právní úprava podání dovolání tedy stanovila jednoznačně v jaké lhůtě a u kterého soudu i jakým způsobem mělo být dovolání podáno. Tato právní úprava neobsahovala ani ustanovení o možnosti podat dovolání do protokolu u nepříslušného okresního soudu, jak to stanovil v ohledně podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně; ustanovení , týkající se řízení o dovolání, také obsahovalo odkaz pouze na ustanovení , jako na ustanovení platící obdobně pro řízení u dovolacího soudu.

Nebylo proto možné, aby dovolatel při podávání dovolání nepostupoval podle citovaných ustanovení , která mají povahu kogentního (donucujícího) předpisu, ale aby si zvolil podle své úvahy jiný postup pro podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, při němž ovšem dovolání dovolatele J. J. nedošlo v zákonem stanovené lhůtě ani soudu, který rozhodoval v prvním stupni, ani odvolacímu soudu a ani soudu dovolacímu. Šlo proto o dovolání podané opožděně ve smyslu ustanovení a (ve znění před novelizací ).

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přistoupit k odmítnutí dovolání dovolatele svým usnesením ve smyslu ustanovení a 5 a .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle ( ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).

V Brně dne 7. srpna 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu