Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tvo 107/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. , byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného V. D. do 31. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný V. D. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost. Obžalovaný předně poukazuje na presumpci neviny s tím, že o jeho vině v trestní věci nesvědčí žádná konkrétní skutečnost. Ze spisového materiálu nevyplývá ani konkrétní skutečnost, která by zakládala obavu z aktivního jednání proti zákonu. Je sice pravdou, že byl v minulosti odsouzen a právě proto se snažil vyhnout jakémukoli porušení zákona. Obžalovaný zdůrazňuje, že po celou dobu přípravného řízení trpělivě snášel vazbu, přičemž o propuštění z vazby poprvé požádal až u hlavního líčení. Je přesvědčen, že prodloužení vazby není u jeho osoby důvodné. V této souvislosti obžalovaný poukazuje na slib nabídnutý ve spise, kterému chce vážně a upřímně dostát. Vzhledem na ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. je nutno dojít k závěru, že není dána žádná konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala předstižnému důvodu vazby. Rovněž je přesvědčen, že není dána důkazní komplikovanost věci a nejsou dány podmínky ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení lhůty vazby. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.

Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného V. D. byl vrchnímu soudu doručen dne 11. 7. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 4 Ntv 3/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. , skončila dne 31. 7. 2001. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.

V období od uvedeného prodloužení lhůty vazby pokračoval Krajský soud v Brně v hlavním líčení ve dnech 15. 5., 8. 6., 29. 6. a 10. 7. 2001 zejména výslechem svědků a prováděním řady dalších důkazů. Dne 10. 7. 2001 rozhodl krajský soud ve věci rozsudkem, jímž obžalovaného V. D. uznal vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků se zařazením pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek je nepravomocný.

V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obžalovaného V. D. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný se relativně krátce po svém podmíněném odsouzení za výrazně násilnou trestnou činnost měl dopustit ještě podstatně závažnějšího násilného deliktu, pro který je v současnosti trestně stíhán. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu by obžalovaný mohl násilnou trestnou činnost opakovat.

Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného V. D. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůty vazby nad dva roky, stalo se tak z důvodu obtížnosti věci, zejména potřeby provést u hlavního líčení všechny potřebné důkazy. V současnosti již bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno, ve věci bylo meritorně rozhodnuto, a z důvodu odvolání obžalovaného se bude věcí zabývat odvolací soud. Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.

V případě propuštění obžalovaného V. D. na svobodu také hrozí ve smyslu § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Další trvání vazby u obžalovaného je nezbytné, neboť to z hlediska § 1 odst. 1 tr. ř. vyžaduje mimo jiné zejména zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.

Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného prodloužil (o tři měsíce), lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohlo být krajským soudem urychleně vypracováno písemné vyhotovení celého rozsudku a aby následně mohlo být vrchním soudem o odvolání rozhodnuto.

S námitkami obžalovaného V. D. ohledně důvodnosti vazby a jejího prodloužení se Nejvyšší soud neztotožnil, popř. jde o skutečnosti bez vlivu na správnost napadeného usnesení. Naproti tomu při rozhodování o této stížnosti nepřísluší Nejvyššímu soudu se zabývat námitkami obžalovaného ve věci samé (v daném případě, že je nevinen). Tyto námitky je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení. Nejvyšší soud se také nezabýval nabídkou slibu obžalovaného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu to rovněž nepřísluší.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti nezbylo, než stížnost obžalovaného V. D. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 2. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák