Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Nd 188/2001

U S N E S E N Í

Podle § 25 tr. ř. a contr. se návrh zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2001, č. j. -2168, bylo v trestní věci obviněných D. V., R. K., J. Sch. a P. Ž., stíhaných pro pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (a další), rozhodnuto tak, že podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. se tato věc vrací státnímu zástupci k došetření. Řízení se nyní nachází ve stadiu po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, aby jako soud druhého stupně rozhodl o stížnosti státního zástupce podané proti shora citovanému usnesení.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze, kde je věc nyní vedena pod sp. zn. , podal Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) návrh, aby předmětná věc byla podle § 25 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Důvody navrhované delegace jsou spatřovány ve zjištění, že matka obviněného D. V., D. V. pracuje od 2. 9. 1997 u Vrchního soudu v Praze na oddělení informatiky a přichází do styku s většinou soudců a zaměstnanců soudu. Z uvedené skutečnosti je dále dovozováno, že za situace, kdy u tohoto soudu působí pracovník, který je v blízkém příbuzenském vztahu k obviněnému, jeví se k rozhodnutí vhodnější jiný soud, a to Vrchní soud v Olomouci.

Podle ustanovení § 25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o této delegaci rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. V posuzovaném případě je tímto soudem Nejvyšší soud.

V prvé řadě považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že odnětí a přikázání věci jinému (nepříslušnému) soudu je opatřením zcela výjimečným, neboť představuje průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu) podle d. Ačkoliv zákon v ustanovení tr. ř. blíže nevymezuje důležité důvody, s nimiž lze spojovat podmínky delegace, lze dovodit, že musí jít o takové důležité důvody, na jejichž základě je zajištěno nestranné a zákonné projednání věci (a v této souvislosti i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení) u jiného soudu lépe, než u soudu příslušného. Za jeden z těchto důvodů se v praxi považuje i případ vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování (srov. např. R 7/84-I).

V posuzovaném případě mají důvody delegace spočívat v tom, že matka jednoho z obviněných (D. V.) je pracovnicí oddělení informatiky Vrchního soudu v Praze, takže přichází do styku se soudci i ostatními zaměstnanci tohoto soudu. S přihlédnutím k tomu, co bylo v obecné rovině konstatováno v předcházejícím odstavci, je zřejmé, že namítaná okolnost se bez dalšího nemůže sama osobě stát důvodem delegace podle § 25 tr. ř. Tak by tomu bylo v případě, pokud by byly zároveň shledány důvody vyloučení nejen u soudců, jež jsou určeni rozvrhem práce k rozhodování dané věci, ale též u ostatních soudců Vrchního soudu v Praze, takže by tento soud vůbec nemohl ve věci rozhodnout. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by důvody vyloučení podle § 30 tr. ř. byly kýmkoliv namítány. Za tohoto stavu nebylo ani rozhodováno podle § 31 odst. 1 tr. ř. (na návrh či bez návrhu) o případném vyloučení soudců uvedeného soudu.

Poněvadž z podaného návrhu ani ze spisu jiné důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. nevyplývají, rozhodl proto Nejvyšší soud tak, že podle § 25 a contr. tr. ř. návrh na odnětí předložené věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. července 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler