Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 82/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaného Z. K. v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. prodloužena do 1. 10. 2001.

Proti usnesení podal obžalovaný Z. K. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že trestné činnosti, která je mu kladena za vinu se nedopustil v rozsahu jak je uvedeno v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2001, když své výhrady zejména směřoval proti právní kvalifikaci jeho jednání podle § 247 odst. 3 tr. zák. Poukázal dále na to, že byl sice již v minulosti několikrát soudně trestán, ale nikdy nebyly problémy s tím, že by nenastoupil výkon trestu odnětí svobody. Podle názoru obžalovaného není ani dostatečně dán důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť se sice nezdržoval v místě trvalého bydliště, ale od roku 1992 bydlí v bytě svého bratra. Obžalovaný rovněž vyjádřil svůj názor, že v přípravném řízení došlo k neodůvodněným průtahům, které spočívají zejména v tom, že od července 1999 až do února 2000, nebyly v jeho věci činěny žádné úkony. Z obsahu spisu je patrno, že obžalovaný tímto opravným prostředkem sleduje zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný Z. K. je stíhán pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 2, odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit spolu s dalšími spoluobviněnými, jak vyplývá z podané obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 1 Zt 1776/99, doručené Městskému soudu v Brně dne 8. 6. 2000. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy již byl Městským soudem v Brně dne 1. 6. 2001 vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl obžalovaný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek byl již vyhotoven a dne 8. 6. 2001 rozeslán.

Obžalovaný Z. K. je ve vazbě od 1. 7. 1999 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., když do vazby byl vzat usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 1999, sp. zn. . Více něž 15 dnů před uplynutím lhůty stanovené v § 71 odst. 3 tr. ř. podal předseda senátu Městského soudu v Brně návrh na prodloužení vazby obžalovaného.

Vrchní soud v Olomouci v souladu se zákonem prodloužil vazbu obžalovaného do 1. 10. 2001.

Vrchní soud v Olomouci dospěl na podkladě konkrétních skutečností týkajících se osoby obžalovaného Z. K., včetně jeho trestní minulosti, dosavadního způsobu života, charakteru trestné činnosti, která je mu kladena za vinu k oprávněnému, dostatečně podloženému závěru, že v případě tohoto obžalovaného i nadále trvají důvody vazby, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vrchní soud rovněž správně poukázal na riziko možného pokračování obviněného v páchání trestné činnosti v případě jeho propuštění z vazby na svobodu. V tomto směru lze pouze odkázat na velmi podrobné a přesvědčivé zdůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání a na tomto podkladě učinil správný závěr, že stav, kdy trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, je důsledkem obtížnosti projednávané věci a jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Tyto skutečnosti vyplývají mj. také z toho, že trestní stíhání a následně obžaloba byla podána celkem na sedm obviněných. Současně lze konstatovat, že dosavadní průběh trestního stíhání nebyl poznamenán průtahy, které by vyplývaly z dlouhodobější nečinnosti či liknavosti orgánů činných v trestním řízení. Po podání obžaloby dne 8. 6. 2000 proběhla hlavní líčení, byl vyhlášen rozsudek, věc obviněného prošla také odvolacím řízením a po zrušení byl vydán již dne 1. 6. 2001 Městským soudem v Brně nový rozsudek ve věci obžalovaného. K námitce obžalovaného, která se týká nečinnosti orgánů činných v trestním řízení od července 1999 do února 2000 je potřebné uvést, že v uvedeném mezidobí prováděl vyšetřovatel ve věci dokazování, což je patrno např. z č. l. 484 a nelze přehlédnout, že délka řízení byla odůvodněna rozsahem projednávané věci, četností útoků, pro které byli obvinění stíháni a v neposlední řadě také počtem stíhaných osob.

Správný je rovněž závěr vrchního soudu v tom, že v případě propuštění obžalovaného Z. K. z vazby na svobodu, hrozí, že tím bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak je stanoven v § 1 odst. 1 tr. ř.

Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil vazbu obžalovaného, se jeví jako nezbytně nutná k urychlenému skončení trestního stíhání obžalovaného Z. K.

S ohledem ke všem výše uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci a proto stížnost obžalovaného Z. K. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

V rámci přezkoumání důvodnosti vazby a jejího prodloužení nepřihlížel Nejvyšší soud k námitkám, které obžalovaný uplatnil oproti oprávněnosti samotného obvinění. V řízení o prodloužení vazby se otázka viny meritorně neřeší. V tomto řízení postačí, že je tu důvodné podezření ze spáchání trestného činu, jak vyžaduje ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 3. července 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann