Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3007/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Korecké a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobců A) A. K., B) M. L., a C) M. J., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. B., a 2) A. B., oběma zastoupeným advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8. prosince 1998, č. j. -57, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8. prosince 1998, č. j. -57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5.1997, č. j. -42, uložil žalovaným povinnost vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu „prostory nacházející se ve dvorním traktu v prvním poschodí, a to 4 místnosti, kuchyň, koupelnu a WC (dále „předmětné prostory\"), dílnu a kotelnu, nacházející se v přízemí, to vše v domě č. p. 44 v O. - H. (dále „předmětná nemovitost\"), jak je tato nemovitost zapsána u Katastrálního úřadu v O.na LV č. 273 obec O., k. ú. H. u O. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětné prostory, byť jsou žalovanými užívány pro účely bydlení, nemají charakter bytu (nebyly jako byt kolaudovány), a proto jim k těmto prostorám nemohlo vzniknout právo nájmu bytu. Na základě toho shledal žalobu podle § 126 odst. 1 obč. zák. důvodnou. Povinnost žalovaných k vyklizení předmětných prostor vázal s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. na zajištění náhradního bytu, když přihlédl k tomu, že žalovaní se do předmětných prostor nastěhovali v roce 1985 na základě dohody o výměně bytu a byli v dobré víře, že je užívají jako byt, jakož i k tomu, že nemají se svými třemi nezletilými dětmi jinou možnost bydlení; nepřiznání bytové náhrady by proto bylo v rozporu s dobrými mravy.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 12. 1998, č. j. -57, rozhodl, že „rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. ve výroku o bytové náhradě, mění tak, že žalovaní jsou povinni předmětné prostory vyklidit a vyklizené žalobcům předat do jednoho měsíce od právní moci rozsudku\"; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přezkoumal - jak uvedl v odůvodnění svého rozsudku - napadený rozsudek jen ve výroku o bytové náhradě, když dovodil, že výrok o povinnosti k vyklizení nabyl samostatně právní moci a nemůže být předmětem odvolacího přezkumu. Zabýval se tudíž pouze otázku, zda lze za použití ustanovení § 3 obč. zák. vázat povinnost žalovaných k vyklizení předmětných prostor na zajištění bytové náhrady a dospěl k závěru, že nikoli. Konstatoval, že uvedené ustanovení se týká toliko výkonu existujících práv či povinnosti, ale nelze na jeho základě konstituovat neexistující právo nebo povinnost.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní (zastoupeni advokátem) včas dovolání, jehož prostřednictvím uplatnili dovolací důvody podle a d) Naplnění prvého z uplatněných dovolacích důvodů (okolnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) spatřují v tom, že odvolací soud - vycházeje z nesprávného názoru o dělitelnosti výroků v dané věci - nepřezkoumal celý rozsudek soudu prvního stupně. Dovolatelé mají za to, že jestliže soud uloží povinnost vyklidit byt po zajištění bytové náhrady, nemůže výrok o povinnosti k vyklizení nabýt samostatně právní moci. Namítají též, že postup odvolacího soudu odporuje „zásadám řízení dle \", neboť žalovaní, jimž byl prvostupňovým rozsudkem přiznán náhradní byt, neměli důvod se odvolávat, ačkoli by tak měli - vycházejíce z názoru odvolacího soudu - učinit, aby byl rozsudek soudu prvního stupně přezkoumán jako celek. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ( ) spatřují v jeho výkladu ustanovení obč. zák. Dovozují, že právo na bytovou náhradu nemusí být dáno výslovnou právní úpravou, ale lze je dovodit i z analogické aplikace pozitivní úpravy, a že je také možno podle obč. zák. ze zvláštních důvodů odepřít žalobci právo na vyklizení bez bytové náhrady. Poukazují na okolnosti, za nichž se do předmětných prostor nastěhovali, na to, že jim nelze klást k tíži jednání právního předchůdce žalobců, který tyto prostory nezkolaudoval, jakož i na svoji sociální a rodinnou situaci. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil toliko žalobce A), který se ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a namítl, že podmínění realizace vlastnického práva žalobců tím, že by povinnost žalovaných k vyklizení byla vázána na zajištění náhradního bytu, by bylo v rozporu s d. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „\").

Dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993 pod pořadovým číslem 28, podle kterého je rozhodování - při vyklizení bytu - v části týkající se bytové náhrady rozhodováním ve věci samé). Jelikož měnící výrok rozsudku odvolacího soudu byl pro dovolatele nepříznivý (přiznal jim méně práv, než tímto výrokem změněný výrok rozsudku soudu prvního stupně), je jejich dovolání přípustné i subjektivně.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání; k vadám, vyjmenovaným v ustanovení , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V dané věci dovolatelé namítají existenci tzv. jiné vady řízení ( ). Naplnění takovéto vady dovolací soud neshledal, dospěl však k závěru, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , k níž dovolací soud - jak bylo již uvedeno - přihlíží z úřední povinnosti.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 16, vyjádřil právní názor, podle kterého výrok o povinnosti k vyklizení, obsažený v rozhodnutí, kterým soud ukládá povinnost vyklidit byt po zajištění bytové náhrady, nemůže samostatně (odděleně od výroku o zajištění bytové náhrady) nabýt právní moci. Je-li tedy nesprávný závěr týkající se bytové náhrady, neobstojí (protože nemůže samostatně nabýt právní moci) rozhodnutí ani v části týkající se samotné povinnosti k vyklizení. Je tomu tak proto, že odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně mimo jiné také tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky (srov. ). I když tedy odvolací námitky žalobce nesměřují (z pochopitelných důvodů) proti výroku o vyklizení, uvádí dále citovaný judikát, není tím odvolací soud zbaven povinnosti věc i v tomto rozsahu projednat a o dotčeném výroku meritorně rozhodnout (např. tím, že rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdí či změní).

V souzené věci - stejně jako v právní věci, jíž se týkal citovaný judikát - směřovalo odvolání žalobců pouze proti výroku o bytové náhradě, nikoli proti výroku o vyklizení (zde bylo totiž žalobě vyhověno). Odvolací soud - vycházeje z nesprávného právního názoru, že výrok prvostupňového rozsudku o vyklizení bytu přezkoumat nelze, protože nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci - podrobil odvolacímu přezkumu jen výrok o bytové náhradě a pouze o něm rozhodl. Tímto postupem zatížil řízení vadou dle (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 59), neboť žalovaným - i když sami nebyli odvolateli - odňal možnost v uvedeném rámci o věci jednat před odvolacím soudem.

Skutečnost, že řízení trpělo vadou podle , současně způsobuje, že dovolání je i důvodné ( ). Nejvyšší soud proto podle části věty za středníkem , rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta prvá ).

Zjištěná vada činí předčasným vyslovovat se k otázce správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Námitkami dovolatelů v tomto směru se odvolací soud bude moci zabývat v dalším řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. července 2001

JUDr. Věra K o r e c k á, v. r.

předsedkyně senátu