Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 363/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky: anonymizována tři slova, PSČ obec
o zvýšení výživného zletilého dítěte
takto:
I. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. 13 Nc 113/2013-10 ze dne 27. 8. 2013 se mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 10 000 Kč měsíčně od 19. 8. 2020 k rukám žalobkyně, a to do 15. dne v měsíci předem.
II. Dluh na výživném za období od 19. 8. 2020 do 28. 2. 2021 ve výši 22 000 Kč je povinen žalovaný uhradit ve splátkách po 1 500 Kč a poslední splátkou ve zbytku spolu s měsíčním výživným počínaje právní mocí tohoto rozsudku pod sankcí ztráty splátek.
III. Žaloba, aby se rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. 13 Nc 113/2013-10 ze dne 27. 8. 2013, jímž bylo stanoveno výživné pro žalobkyni, se změnil tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč od 19.8.2020, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. 13 Nc 113/2013-10 ze dne 27. 8. 2013 se mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 10 000 Kč měsíčně od 19. 8. 2020 k rukám žalobkyně, a to do 15. dne v měsíci předem. II. Dluh na výživném za období od 19. 8. 2020 do 28. 2. 2021 ve výši 22 000 Kč je povinen žalovaný uhradit ve splátkách po 1 500 Kč a poslední splátkou ve zbytku spolu s měsíčním výživným počínaje právní mocí tohoto rozsudku pod sankcí ztráty splátek. III. Žaloba, aby se rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. 13 Nc 113/2013-10 ze dne 27. 8. 2013, jímž bylo stanoveno výživné pro žalobkyni, se změnil tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč od 19.8.2020, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 19.8.2020 změny rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 8. 2013 č. j. 13 Nc 113/2013-10, a to tak že výše výživného, jež je jí povinen hradit žalovaný, její otec, bude zvýšena z 6 000 Kč počínaje dnem 19.8.2020 na částku 14 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaný uvedl, že souhlasí s navýšením výživného. Měl za to, že je však schopen hradit žalobkyni výživné maximálně ve výši 8 000 Kč. Uvedl, že ze svého příjmu, který se pohybuje okolo 30 000 Kč měsíčně, živí fakticky další tři osoby, a to svoji současnou manželku, která je na mateřské dovolené, jejich společného syna a syna manželky z předchozího manželství. Hradí hypotéku a podporuje ještě svého zletilého syna, bratra žalobkyně.
3. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že do podzimu 2020 žila s maminkou v rodinném domě v obec. Nyní žije částečně v obec, kde studuje vysokou školu a na víkendy jezdí k mamince. Dokud žila s maminkou, ta hradila veškeré náklady spojené s domácností, jídlem apod. Od září 2019 nastoupila do nultého ročníku na medicíně na Karlově Univerzitě a od té doby hradí otec výživné k jejím rukám. Z výživného tak hradila své běžné potřeby, zejména kosmetiku, oblečení apod. V době, kdy studovala nultý ročník, chodila na brigádu, dělala asi dvakrát týdně servírku a vydělala si mezi 3 až 4 000 Kč měsíčně, ty rovněž použila na svoji potřebu. Maminka vedle běžných nákladů spojených s domácností a náklady na jídlo platila internet v domě a platí jí telefon ve výši 600 Kč měsíčně
Od září nastoupila do prvního ročníku medicíny v obec. Od té doby hradí své potřeby z výživného od otce a maminka jí dává další 2 – 3 000 Kč měsíčně a přidává podle potřeby na jednotlivé konkrétní věci, např. jí přispěla na pořízení školních pomůcek. Maminka dále hradí náklady žalobkyně, když je o víkendech doma u ní v obec. Přes týden je v obec. Zde si hradí nájem za byt, jde o studentské spolubydlení tří osob. Podíl žalobkyně na nákladech za byt činí 4 000 Kč měsíčně včetně elektřiny a plynu. Nyní jim přišel doplatek za plyn za 4 měsíce, tzn. od září do prosince, kdy doplatek na každého z nás činil 2 300 Kč. Dále v bytě hradí i náklady za internet, kdy podíl žalobkyně na nákladech je asi 200 – 300 Kč měsíčně. Fakticky tak vychází, že náklady na bydlení se pohybují mezi 4 500 Kč – 5 000 Kč měsíčně.
Přes týden si hradí jídlo v obec, každý týden okolo 1 000 Kč plus např. za maso apod., podle toho, jak se dohodnou se spolubydlícími ohledně vaření. V současné době s ohledem na koronakrizi není možné využívat menzy a kantýny, kde by se stravovali levněji. Pomůcky na první semestr školy jí stály něco přes 2 500 Kč. Za dopravu uhradila asi 2 000 Kč na první půlrok za kartu obec a pak hradí asi 200 Kč za každou cestu domů a zpátky do obec, a to 4x měsíčně. Nadále jí maminka hradí telefon.
Školu i za současné epidemiologické situace má 5 dní v týdnu, od 8:00 hod. řádově do 15:00 hod. V současné době probíhají přednášky distančním způsobem, ale má 6 – 7 praktik v rozsahu 2 hod. každé, ty jsou prezenční., tedy musí být fyzicky většinu týdne v obec.
Je zdravá, má pouze brýle na dálku, ty jsou aktuálně funkční. Rovněž má nitroděložní tělísko, jde už o druhé, současné mám zavedené v létě 2020, je na 5 let, jeho hodnota je 6 000 Kč, toto druhé tělísko hradila sama, na první tělísko jí otec přispíval. S ohledem na současnou situaci nemá žádné náklady spojené se sportem, kroužky, zájmovou činností apod. Do této doby jsem chodila do posilovny, hradila si měsíční permanentku. Otec jí nad běžné výživné otec dává dárky k běžným příležitostem a Vánocům, k loňským Vánocům jsem si přála iPad, který potřebovala i do školy, a ten od něj dostala.
Odmítla nabídku otce, že by mohla žít s ním a jeho novou rodinu v domě v obec, byť by tam měla svůj pokoj. Uvedla, že má špatné vztahy se současnou manželkou otce. Rovněž měla za to, že cestování do obec z obec je složité, znamenalo by to vyjíždět v brzkých ranních hodinách, aby byla v osm ve škole.
Má ještě staršího bratra, který již pracuje s otcem.
4. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že je podnikatelem. Pracuje od roku 2011 jako výhradní zástupce italské firmy, která se zabývá výrobou sprchovacích koutů, a pro ni vyhledává potencionální odběratele na našem území, kteří pak zboží objednávají přímo u italské firmy a jí také platí. Žalovaný pak od této italské společnosti dostává měsíční paušální odměnu 1 500 EUR měsíčně a jednou za čtvrt roku odměny z prodeje, tedy předem dohodnuté procento z obratu od českých zákazníků. Jiné příjmy má spíše příležitostně.
Jde o prodej jednotlivého zboží, kdy nějaký obchod nejen zprostředkovává, ale zboží i nakoupí a následně prodá konečnému zákazníkovi. Někdy funguje jako„ zúčtovací místo“ pro některé zakázky syna, neboť je na rozdíl od syna plátcem DPH, čímž synovi fakticky zvedne marži z jeho zakázky, když zboží nakupováno v základní daňové sazbě a zákazníkovi následně po montáži prodáváno spolu s prací, montáží, ve snížené sazbě daně.
Výdaje z podnikání pro daňové účely uplatňuje nákladovým paušálem ve výš 60% hrubých příjmů. Nemá kancelář ani zaměstnance, pracuje z domova a objíždí potencionální zákazníky. Mezi jeho výdaje tak patří náklady na výpočetní techniku (počítač, tablet, programové vybavení) náklady s telefonem a internetem asi 700 Kč měsíčně a 400 Kč za pevný internet doma. Dále pro svoji potřebu potřebuje automobil. Hradí operativní leasing 16 000 Kč včetně DPH na dvě vozidla, jednak příjmení jméno, který užívám sám a jednak příjmení jméno, který užívá jeho syn, tj. bratr žalobkyně, který s ním spolupracuje. Leasing za syna hradí, aby ho podpořil v jeho podnikání. Dále splácí dva úvěry na ve výši 350 000 Kč a 200 000 Kč. Ty by měly být doplaceny, do tří, resp. čtyř let, na splátkách obou úvěrů hradí dohromady 11 500 Kč.
Žalovaný je ženatý, v prosinci 2018 se mu narodil z nového vztahu syn. Manželka je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč měsíčně. Ona má 14 letého syna z předchozího vztahu, který je žákem osmé třídy základní školy. Na jeho výživu přispívá jeho otec částkou 8 či 9 000 Kč.
Žalovaný žije v domě, který postavili s manželkou, když pozemek i dům pořídili z hypotéčního úvěru z roku 2015, ve výši 6,7 mil. Kč. V tomto domě fakticky žijeme již od konce r. 2018. Úvěr splácí částkou 20 500 Kč měsíčně. Elektřina vyjde asi na 3 700 Kč měsíčně, voda stojí 12 000 Kč ročně, dále se hradí odvoz odpadu, daň z nemovitostí a pojištění domu. Dům je sice kolaudován, ale není zcela zařízen.
Má dvě vyživovací povinnosti. K žalobkyni, jíž hradil do konce roku 2020 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně a od ledna 2021 ve výši 8 000 Kč. Je pravdou, že je občas v prodlení s včasnou úhradou výživného, což je dáno nepravidelností příjmů, zejména pak výši podílové části odměny. Nad výživné jí pořizuje dárky k narozeninám, Vánocům, a to zpravidla po vzájemné dohodě. Na Vánoce jí pořídl iPad. Ve školním roce 2019 2020 jí uhradil 37 000 Kč ze školného, které za celý nultý ročník medicíny na obec Univerzitě činilo 54 000 Kč. S nástupem na vysokou školu jí přispěl na nákup pomůcek, pláště apod. asi 1 500 Kč.
Náklady na výživu druhého syna odpovídají potřebám dvouletého dítě, zatím nechodí do žádného předškolního zařízení, je zdravý, má stále ještě celodenně plenky, ty stojí asi 1 200 Kč měsíčně. Manželka trpí onemocněním slinivky, neví, zda doplácí něco na léky, nemusí kupovat speciální potraviny. Dále s nimi jako člen jejich domácnosti žije syn manželky. Vedle běžných nákladů na výživu hradí náklady spojené s jeho sportovním vyžitím. Hraje basketbal, má 4x týdně tréninky v obec, jezdí na zápasy, kam ho musí vozit. Zapojuje se do práce dobrovolných hasičů.
Vedle podnikatelského úvěru pak ještě splácím úvěr v částce 2 150 Kč měsíčně, přičemž jde o úvěr, který splácím na základě dohody o vypořádání SJM, kterou jsem uzavřel s matkou žalobkyně. A dále nově převzaté spotřebitelské úvěry se splátkou 2 400 Kč měsíčně.
Žalovaný je zdravý, jeho zdravotní stav odpovídá věku.
5. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce čj. 13 Nc 113/2013-10 ze dne 27.8.2013 soud zjistil, že výživné pro žalobkyni bylo stanoveno na základě dohody rodičů od 1.8.2013 ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně od září 2013 byla žákyní osmé třídy základní školy. Matka žalobkyně měla příjem 19 322 Kč měsíčně a měla další vyživovací povinnost ke svému synovi jméno, narozenému v roce 1995, který byl studentem střední školy. Otec žalobkyně měl vyživovací povinnost jen k žalobkyni. Byl podnikatelem s příjmem cca 23 000 Kč měsíčně.
6. Z potvrzení o studiu ze dne 25.8.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně je studentkou 1. ročníku Lékařské fakulty v obec příjmení jméno.
7. Ze smlouva o nájmu bytu, včetně rozpisu plateb za plyn a elektřinu má soud za prokázané, že žalobkyně je uživatelkou bytu spolu s dalšími dvěma osobami, a že její podíl na nájemném, službách a energiích činí 4 040 Kč měsíčně
8. Ze Smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru má soud za prokázané, že manželka žalovaného převzala závazek k úhradě 5 700 000 Kč jako hypotéčního úvěru poskytnutého na pořízení parcely v kat. úz. obec a na výstavbu rodinného domu.
9. Z daňové přiznání žalovaného k dani z příjmů za rok 2018 má soud za prokázané, že žalovaný pro daňové účely vykázal příjem z podnikání 876 844 Kč a uplatnil výdaje paušální částkou 60% z příjmů, tj. 526 106 Kč. Základ daně činil 350 738 Kč.
10. Z daňového přiznání žalovaného k dani z příjmů za rok 2019 má soud za prokázané, že žalovaný pro daňové účely vykázal příjem z podnikání 969 693 Kč a uplatnil výdaje paušální částkou 60% z příjmů, tj. 581 816 Kč. Základ daně činil 387 877 Kč.
11. Z předběžného daňového přiznání žalovaného k dani z příjmů za rok 2020 má soud za prokázané, že žalovaný pro daňové účely vykázal příjem z podnikání 1 464 384 Kč a uplatnil výdaje ve výši 1 145 519 Kč. Základ daně činil 318 865 Kč. Ve spojení s peněžním deníkem, seznamem přijatých a vydaných faktur a daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za rok 2020 má soud za prokázané, že nárůst příjmů a výdajů žalovaného oproti předchozím letům odpovídá nákupu zboží od právnická osoba v hodnotě 556 410 Kč včetně DPH (když žalovaný v příslušných čtvrtletích uplatnit nárok na nadměrný odpočet DPH v rozsahu cca 96 600 Kč) a příjmům ze zálohových faktur vystavených právnická osoba ve výši 559 359 Kč bez DPH, přičemž tato zakázka nebyla ke konci roku 2020 ukončena a vyúčtována odběrateli, když plnění z ní bude dle vyjádření žalovaného pokračovat i v letošním roce, kdy by měl být z této zakázky realizován zisk. Výdaje žalovaného pak podstatným způsobem navyšuje i úhrada nákladů za tlumočnické a překladatelské služby ve výši 100 000 Kč ročně a úhrada roční odměny asistence ve výši 120 000 Kč, které však ve své první účastnické výpovědi, v níž uváděl výši nákladů spojených s podnikáním, neuvedl, a to přesto že tyto dvě položky činí 1/3 běžných výdajů žalovaného s podnikáním (tj. po očištění výdajů spojených se zakázkou pro anonymizováno příjmení) a jsou tak druhým nejvyšším nákladem žalovaného po úhradě operativního leasingu. Splátky podnikatelských úvěrů z peněžního deníku nevyplynuly.
12. Z výpisu z centrální evidence žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný má dva potomky, a to žalobkyni a 2 letého syna ze svého druhého manželství.
13. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 SB., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
14. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že návrh žalobkyně na zvýšení výživného je oprávněný. Naposledy byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni upravena před sedmi a půl lety. Tehdy žalobkyně byla studentkou základní školy, v mezidobí absolvovala střední školu, nultý ročník medicíny a nyní studuje v řádném denním studiu 1. ročník vysoké školy. Tedy soustavně se připravuje na své budoucí povolání. Žalobkyně požadovala, aby soud rozhodl o zvýšení výživného od 19.8.2020, tedy od nástupu do 1. ročníku vysoké školy, proto soud hodnotil zejména změnu poměrů na straně žalobkyně i žalovaného mezi rokem 2013 a 2020.
15. Žalobkyně jak uvedeno shora je studentkou 1. ročníky lékařské fakulty v obec. V souvislosti se studiem oproti žákyni osmé třídy podstatně vzrostly její životní náklady, a to jak náklady na stravu a oblečení, ale zejména náklady spojené se studiem a bydlení. Až do nástupu na vysokou školu žila žalobkyně se svojí matkou, která tak uspokojovala její potřebu bydlení. Od září s ohledem na místo svého trvalého bydliště a školy začala bydlet v obec, kde náklady spojené se spolubydlením s dalšími studenty dosahují částky 4 500 až 5000 Kč měsíčně. Musí se rovněž sama stravovat. Hradí náklady na dopravu jak v obec, tak na pravidelnou dopravu do místa bydliště ve výši cca 1 200 Kč měsíčně. Náklady za telefon, internet. V souvislosti se studiem pořizuje pomůcky, učebnice, pomůcky na praktika apod. Ve volném čase navštěvuje posilovny či tělocvičny, kde si hradí permantku. Žalobkyně je zdravá a nemá žádné zvýšené nálady spojené se svou výživou či zdravím, než odpovídá jejímu věku a studiu. S ohledem na náročnost studia a i aktuální situaci na trhu práce v souvislosti s coronavirem nemá žádnou brigádu. Své životní náklady tak musí krýt z výživného poskytovaného jí otcem a matkou. Matka hradí žalobkyni náklady v době, kdy je doma, tj. zejména o víkendech, dále hradí náklady na telefon a poskytuje jí částku mezi 2 – 3 000 Kč měsíčně.
Žalovaný založil novou rodinu, má manželku a v prosinci 2018 se mu narodil další potomek. Má tak vyživovací povinnost ke dvěma potomkům. Jeho majetek se zvýšil v důsledku koupě pozemku a stavby rodinného domu v obec, který je však zatížen hypotékou, kterou splácí částkou téměř 21 000 Kč měsíčně. Další náklady s provozem domu vyčíslil cca 5 až 6 000 Kč měsíčně. Dále má hradit úvěry spotřebitelské úvěry s měsíční splátkou přesahující 4 500 Kč měsíčně a podnikatelské úvěry se splátkou 11 500 Kč měsíčně. Tedy výdaje žalovaného činí nejméně 42 000 Kč měsíčně bez výživného pro žalobkyni. Manželka je na mateřské dovolené s příjmem 7 000 Kč měsíčně a jejím dalším příjmem je výživné pro jejího 14-letého syna ve výši 8 či 9 000 Kč měsíčně.
16. Žalobce tvrdil, že má příjem je okolo 30 000 Kč měsíčně, ale již jen z mandatorních výdajů na bydlení a splátek úvěrů je patrné, že skutečný příjem žalovaného musí být vyšší, a to podstatným způsobem. Pokud soud zohlední, že jeho rodina vynakládá na bydlení a úvěry, a výživné pro žalobkyni částku nejméně 48 000 Kč měsíčně a dále hradí potraviny, ošacení, koníčky, léky a další životní náklady pro čtyři osoby, musí být příjem žalobce cca o 15 až 20 tisíc vyšší než udávaný. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaný hradí za svého nevlastního syna operativně leasing, a že v nákladech žalovaného z podnikání jsou zahrnuty i náklady syna spojené s provozem předmětného automobilu (pohonné hmoty, opravy apod.). Obdobně jako materiál pro některé zakázky syna realizované přes žalovaného. Soud tak má za to, že částka, jíž vypomáhá svému synovi, s nímž podniká, se pohybuje okolo 5 000 Kč měsíčně, vychází-li z toho, že leasing auta pro syna činí asi 1/3 leasingové splátky (měsíční splátka bez DPH činí 12 870 Kč), v obdobném poměru pak jsou i náklady na pohonné hmoty, servis apod., přičemž jde o částku, kterou by žalovaný realizoval jako svůj zisk. Z uvedených důvodů má soud za to, že faktický příjem žalobce se pohybuje mezi 45 000 až 55 000 Kč měsíčně.
Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že pravděpodobný příjem domácnosti žalovaného se pohybuje mezi 60 000 až 70 000 Kč měsíčně (tj. včetně příjmu manželky a výživného pro manželčina syna). Soud tak má za to, že výživné 10 000 Kč je žalovaný schopen ze svého příjmu hradit, aniž by tím ohrozil výživu své nové rodiny.
Soud má rovněž za to, že výše výživného stanovená tímto rozhodnutím nemůže být pro žalovaného překvapujícím, pokud sám uváděl, že jeho současná manželka pobírá na svého 14 letého syna výživné 8 až 9 000 Kč a syn žalovaného hradí na svého tříletého potomka výživné ve výši 5 000 Kč. Výživné ve výši 10 000 Kč pro žalobkyni jako vysokoškolskou studentku je ve vztahu k uvedeným výživným spíše nižším.
Zároveň má soud za to, že výživné ve výši 14 000 Kč je výživným, jež neodpovídá ani příjmovým poměrům žalovaného a ani odůvodněným potřebám žalované. Soud zároveň zohlednil i skutečnost, že matka žalobkyně (za situace, kdy se žalobkyně fakticky zdržuje v místě svého studia) již svoji vyživovací povinnost vůči žalobkyni plní v převážné míře finančně a nikoliv osobní péčí o žalobkyni. Rovněž nelze přehlédnout, že v řízení nebylo prokázáno, že by životní úroveň žalovaného byla vyšší než životní úroveň žalobkyně, tedy není odůvodněno zvýšení výživného ani za účelem vyrovnání životní úrovně žalobkyně vůči rodiči.
17. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud tak, že zvýšil výživné, jež je žalovaný povinen žalobkyni hradit, z 6 000 Kč na 10 000 Kč, a to od 19.8.2020 (Výrok I.) a v rozsahu 4 000 Kč žalobu zamítl (výrok III.)
18. Soud vyčíslil dlužné výživné za období od 19.8.2020 do 28. 2. 2021 v částce 22 000 Kč (s ohledem na to, že za měsíc leden a únor 2021 již žalovaný uhradil zvýšené výživné v částce 8 000 Kč), které je žalovaný povinen splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných spolu s běžným výživným pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok II.).
19. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, když tyto žádný z účastníků nepožadoval (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).