Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 251/2020
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 33 598 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 049 Kč od 23. 4. 2020 do 27. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 26 049 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 929,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 049 Kč od 23. 4. 2020 do 27. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 26 049 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 929,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 33 598 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalované, a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, což však žalovaná řádně a včas neučinila, a proto žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 26 049 Kč, dlužné splátky ve výši 4 500 Kč, náklady na upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty smluvní pokuty v celkové výši 2749 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání na datum. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně předvolána, se neomluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodnul věc v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, jejíž součástí byly i obchodní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla jako registrovaný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, ze kterého žalovaná obdržela na svůj účet 27 500 Kč, a zbývající 2 500 Kč byly převedeny na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 20. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaná uvedla příjmy ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč, normativní náklady na bydlení 5 314 Kč, s životním minimem 3 410 Kč a s nezabavitelnou částkou 5 816 Kč. Z výplatního lístku žalované za říjen 2019 se zjišťuje průměrný čistý měsíční příjem 23 591 Kč, z výpisu z účtu žalované za listopad 2019 se zjišťuje, že žalovaná doložila za toto období své příjmy a výdaje, kdy počáteční zůstatek činil 1 918,81 Kč, kreditní obrat činil 58 015,03 Kč, debetní obrat činil 58 243,32 Kč, konečný zůstatek 1 690,52 Kč. Z čestného prohlášení žalované ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční příjmy ve výši 23 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované upomínky ze dne 28.2.2020, 25.2.2020. Žalobkyně úvěr kvůli prodlení žalované zesplatnila ke dni 22. 4. 2020, o čemž žalovanou informovala v rámci předžalobní výzvy ze dne 22.4.2020. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 20. 12. 2019 na účet žalované částku 27 500 Kč. Dle bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 20.1.2020 žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované částka 27 500 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila 1 500 Kč.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
12. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční hotovost a žalovaná ji částečně splatila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně nájemní smlouvu dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobce, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Soud předně uvádí, že dle jeho názoru žalobkyně zejména opomněla zkoumat výdaje žalované, když se spokojila s tvrzením žalované, že její výdaje činí měsíčně částku 10 000 Kč, z čehož 6 000 Kč představují splátky úvěrů a 4 000 Kč výdaje na bydlení. Tato tvrzení však žalobkyně očividně nijak neověřila a spokojila se jen s čestným prohlášením žalované ze dne 17. 12. 2019. V tomto ohledu soud také poukazuje na nesrovnalosti ohledně samotné tvrzené výše výdajů, když v tomto prohlášení ze dne 17. 12. 2019 je uvedena měsíční výše výdajů 4000 Kč na bydlení, 6 000 Kč jako splátky úvěrů a 3 000 Kč jako další běžné výdaje, tedy celkem 13 000 Kč. V posouzení úvěruschopnosti jsou však jako údaje uvedeny pouze částky 4 000 Kč a 6 000 Kč. Tedy částka 3 000 Kč byla v tomto posouzení opomenuta. I pokud by se soud přes tento nedostatek přenesl, nelze přehlédnout, že není dle názoru soudu možné vycházet z toho, že žalovaná měla ostatní měsíční náklady pouze ve výši 4 000 Kč, a to zejména s ohledem na ceny potravin, výše záloh na energie, cen telekomunikačních služeb a dopravy (když z výpisu z bankovního účtu je zřejmé, že žalovaná cestovala v předmětném období mezi městy obec, obec a obec).
17. Žalobkyní poskytnutou částku, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu částky 1 500 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 26 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že částku 2 500 Kč představující odměnu za provizi za zprostředkování spotřebitelského úvěru zprostředkovatel spotřebitelského úvěru nepovažuje za součást poskytnutého úvěru, ale považuje tuto částku za poplatek za jeho poskytnutí. Tento závěr vyplývá zejména z toho, že pan příjmení očividně zastupoval žalobkyni, což vyplývá minimálně z toho, že za žalobkyni ověřoval úvěruschopnost žalované (srov. formulář Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 20. 12. 2019). Náklady na činnost pana příjmení tak dle názoru soudu nelze považovat za obohacení žalované, nýbrž za skrytý poplatek žalobkyně za jeho poskytnutí. Ostatně soud nemůže ani vyloučit, že pan příjmení nemusel tuto provizi žalobkyni vrátit z důvodu nesplácení předmětného úvěru. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po výzvě žalobkyně k jeho vrácení učiněné výzvou ze dne 22. 4. 2020, kdy při použití ust. § 573 o.z. dospěl soud k závěru, že bezdůvodné obohacení žalované se stalo splatným nejpozději dne 27. 4. 2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 929,35 Kč, přičemž tato částka představuje 54,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,61 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 344 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 598 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.