Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 58/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. , podle § 71 odst. 3 tr. ř. tak, že prodloužil vazbu obžalovaných V. J. a M. F. do 31. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní v zákonné lhůtě stížnosti.

Obžalovaný V. J., jehož stížnost odůvodnil jeho obhájce, především namítl, že není dán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., jak jej shledal vrchní soud. Veškerá skutková zjištění, na nichž je stavěno další trvání vazebního důvodu, pochází časově z doby, kdy byl vzat do vazby. Vrchní soud však pominul, že omezení osobní svobody mělo na obžalovaného vliv v té podobě, že změnil náhled na trestnou činnost, za níž byl souzen. Pobyt ve vazbě na něj zapůsobil natolik výchovně, že je záruka i do budoucna, že se nebude trestné činnosti dopouštět. Pokud by byl z vazby propuštěn, bydlel by u své matky a hledal by si zaměstnání. Podle jeho názoru však není dán ani důvod uvedený v ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Poukázal na průtahy v řízení, které vznikly zejména ve fázi řízení přípravného v důsledku nečinnosti vyšetřovatele. Nelze ani omluvit tu skutečnost, že písemný rozsudek nebyl ve lhůtě čtyř měsíců soudem I. stupně vyhotoven. Bylo na orgánech činných v trestním řízení, aby předmětnou trestní věc ukončily v přiměřené době, a pokud se tak nestalo, nelze požadovat po obžalovaném, aby za to nesl důsledky v podobě omezení osobní svobody. Navrhl, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a aby byl z vazby propuštěn na svobodu.

Obžalovaná M. F. především nabídla písemný slib, že v případě propuštění na svobodu se nebude dopouštět trestné činnosti a podrobí se všem omezením, která jí budou uložena, nadto se bude snažit začít uhrazovat škodu, kterou trestnou činností způsobila. V obsáhle odůvodněné stížnosti poté znovu podrobně rozebírá důvody, které ji k trestné činnosti vedly, přičemž za zásadní považuje svou rodinnou situaci a blízký vztah se spoluobžalovaným B., který měl na ni negativní vliv. Nyní má vztah k jinému muži a ten je zárukou, že v budoucnu již nebude opakovat stejné chyby. Domáhala se toho, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil ji z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnosti obou obžalovaných nejsou důvodné. S rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci se ztotožnil, a to jak ohledně trvání vazebních důvodů, tak pokud jde o důvody prodloužení vazby.

Na oba obžalované a dalších dvanáct spoluobžalovaných byla Krajským státním zástupcem v Brně podána Krajskému soudu v Brně dne 23. 6. 2000 obžaloba pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 22. 12. 2000, sp. zn. , byli oba obžalovaní uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. (obžalovaný J. rovněž ve stadiu pokusu tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák.) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., přičemž zkráceně se této trestné činnosti měli dopouštět v období od ledna 1997 do března 1999 z objektu T. H., a. s. P., závod B., K. 64 odcizovali z kontejnerů sloužících k ukládání vadně vyrobených autožárovek toto zboží, a poté odcizovali již dobré žárovky přímo ze skladu firmy, přičemž celkově měli způsobit škodu ve výši cca 3 200 000,- Kč a vloupáním do nákladního vozidla poškozeného M. K. měli způsobit škodu ve výši nejméně 11 000,- Kč. Za to byl obžalovaným J. i F. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku každému z nich, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Věc je ve stadiu před jejím předložením Vrchnímu soudu v Olomouci k řízení o opravném prostředku, který dosud výslovně podal obžalovaný J.

Obžalovaný V. J. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 1999, sp. zn. , když byl shledán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., s počátkem vazby od 14. 4. 1999. Obžalovaná M. F. byla vzata do vazby usnesením soudkyně Městského soudu v Brně ze dne 7. 5. 1999, sp. zn. , z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., s počátkem vazby od 5. 5. 1999. Nyní je shledáván důvod vazby již jen podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., tedy již u obou obžalovaných uplynula.

Více než 15 dnů před uplynutím uvedené lhůty (§ 71 odst. 6 tr. ř.) navrhl předseda senátu Krajského soudu v Brně prodloužení vazby.

Vrchní soud v Olomouci nepochybil, pokud vazbu obou obžalovaných prodloužil do 31. 10. 2001.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

S rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci nutno souhlasit v tom směru, že i v nynějším stadiu trestního stíhání jsou dány na straně obou obžalovaných důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci dostatečně konkrétně a přesvědčivě vyložil, v jakých okolnostech důvody vazby spočívají. Vzhledem k zjištěné motivaci trestné činnosti, době jejího páchání, jejímu rozsahu, jakož i nezměněné sociální situaci obou obžalovaných, je odůvodněna obava, že budou v trestné činnosti pokračovat. Nic na tom nemůže změnit odvolávání se obžalovaného J. na existenci dodatečně vzniklých pocitů provinění a morálního odsudku vlastního předešlého chování či obžalovanou F. udávaná existence nové známosti či citového vztahu, jež měl být písemně navázán v době její vazby. Existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obžalovaných způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., ale lze je opírat o opodstatněnou obavu z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit.

Nejvyšší soud České republiky nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, když Vrchní soud v Olomouci dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaných J. a F. nebylo skončeno ve lhůtě dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Z obsahu trestního spisu je patrno, že předseda senátu Krajského soudu v Brně pracoval v uvedené trestní věci, kde byli společně s obžalovanými stíháni ještě další čtyři spolupachatelé vazebně a osm spolupachatelů, proti nimž řízení vazebně vedeno nebylo, systematicky a s co největší mírou rychlosti řízení. Pokud docházelo k odročování věci, pak se tak dělo z důvodů, které nemohl předseda senátu předvídat či ovlivnit, přičemž postupoval v souladu s trestním řádem. Pokud jde o postup soudu I. stupně poté, co byl rozsudek vyhlášen, zmiňuje vrchní soud podrobně pohyb trestního spisu a možnost dispozice předsedy senátu s ním. Z povahy a rozsahu rozsouzené trestní věci je patrno, že nejde o záležitost jednoduchou a že i vypracování písemného rozsudku předpokládá delší dobu. Pokud od doby, kdy byl spis vrchním soudem vrácen zpět soudu I. stupně, do doby, kdy předseda senátu požádal o prodloužení lhůty trvání vazby, uplynulo celkem 41 pracovních dnů, přičemž z přehledu nařízených a projednávaných věcí v senátě 40 T, jemuž JUDr. L. předsedá, je patrno, že měl 18 jednacích dnů v jiných vazebně projednávaných trestních věcech, nadto pak rozhodoval o vazbách v jiných trestních věcech, připravoval se na jednání studiem spisů, předběžně projednával obžaloby v jiných vazebně napadlých trestních věcech, je třeba přisvědčit tomu závěru, že stav pracovního zatížení je stavem objektivním, a nebyl-li dosud rozsudek písemně zcela vyhotoven (existuje v pracovní verzi čítající dosud 75 stran), nelze tuto skutečnost podřadit pod subjektivní průtahy. V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky připomíná, že přiměřenost lhůty, ve které má trestní proces proběhnout, je třeba posuzovat komplexně podle okolností případu, s přihlédnutím též ke složitosti věci (srov. zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., a d, publikované pod č. , jakož i ustanovení a tr. ř.). Přetížení soudů (či soudců) nelze samo o sobě pokládat za dostatečnou omluvu pro nepřiměřenou délku řízení, a to zvláště ve věcech vazebních. Je povinností státu (příslušných státních orgánů) zabezpečit organizaci soudnictví tak, aby soudy mohly vyhovět požadavku na realizaci práva každého, aby věc byla soudem projednána v přiměřené době. V daném případě však nahromadění trestních věcí u Krajského soudu v Brně a v senátě (tj. objektivní stav přetížení soudu a soudce) může ospravedlnit jisté prodloužení řízení, zejména za předpokladu, že bylo učiněno vše, aby tato překážka byla odstraněna co nejdříve, jak je tomu v daném případě vzhledem k argumentaci výše uvedené.

S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaných na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k rozsahu nyní projednávané trestné činnosti, způsobu, jakým měla být byla páchána, následku, který tím měl vzniknout a délce doby, po níž se jí měli obžalovaní dopouštět, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaných je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaných, jímž byly uloženy poměrně citelné tresty a ačkoliv rozsudek není dosud pravomocný, obžalovaným již reálně hrozí.

Napadenému usnesení nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obou obžalovaných prodloužil. Bylo zohledněno, že charakter a rozsah této trestní věci vyžadují, aby měl soud II. stupně, který bude o odvolání mj. obžalovaného J. rozhodovat, dostatečný prostor k náležitému prostudování spisu a k rozhodnutí ve věci. Doba do 31. 10. 2001 je uvedeným požadavkům zcela přiměřená. Ani v tomto směru tedy Nejvyšší soud nespatřuje žádné pochybení, když vazba obou obžalovaných byla prodloužena jen na nezbytně nutnou dobu.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti neshledal Nejvyšší soud České republiky stížnosti obžalovaných V. J. a M. F. důvodnými, proto je podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 10. května 2001

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná