Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 To 212/2001

Krajský soud v Plzni zrušil k odvolání obžalovaného R. B. rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2000 sp. zn. ohledně tohoto obžalovaného ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že obžalovaného R. B. odsoudil k trestu obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin. Dále mu uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále Krajský soud v Plzni zrušil k odvolání okresního státního zástupce v Chebu rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2000 sp. zn. ohledně obžalovaných J. B. a J. H. v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Z o d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2000 sp. zn. byli obžalovaní R. B., J. B., P. K. a J. H. uznáni vinnými tím, že v Ch. dne 21. 12. 1997 se záměrem odcizit a dále prodat poté, co J. B. na žádost R. B. vzal svůj osobní automobil zn. Fiat a J. H. zapůjčil od O. H. přívěsný vozík, s tímto všichni odjeli k objektu bývalých kasáren PS, kde v půdních prostorách obžalovaní R. B. a J. B. ze střechy vikýřem spoluobžalovaným střídavě podali sejmutých nejméně 55 kusů střešní krytiny, které složili jmenovaní k již dříve ze střechy odstraněným stejným plechům, a takto ke škodě České republiky - Ministerstva vnitra ČR si obžalovaní připravili k transportu a odcizení nejméně 198 kusů krytiny v ceně nejméně 17 820 Kč, avšak v této době byli na místě činu zajištěni přivolanou hlídkou Policie České republiky a v dalším jednání jim bylo zabráněno. Tohoto jednání se R. B. dopustil přesto, že byl v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. rozsudky Okresního soudu v Chebu z 25. 2. 1992 a Krajského soudu v Plzni z 23. 4. 1992 sp. zn. odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3, odst. 4 písm. c), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn 22. 2. 1996 se zkušební dobou 2 let.

Jednání obžalovaných kvalifikoval okresní soud jako pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a v případě obžalovaného R. B. také podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Obžalovaným J. B., P. K. a J. H. uložil všem shodně trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, přičemž těmto obžalovaným podle § 45a odst. 1, věty druhé, tr. zák. uložil, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Obžalovanému R. B. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení odvolání obžalovaný R. B. V zákonné lhůtě podal odvolání také státní zástupce, a to pouze ve vztahu k obžalovaným J. B. a J. H. Ve vztahu k obžalovanému P. K. odvolání podáno nebylo a ohledně něj již rozsudek nabyl právní moci.

Obžalovaný R. B. v odůvodnění odvolání prostřednictvím svého obhájce namítá, že byl sice přistižen v objektu bývalých kasáren, ale nikoli v půdním prostoru, což napadený rozsudek správně konstatuje. Není proto správný závěr soudu, že se dopustil s ostatními obžalovanými trestné činnosti. Nabízí se otázka, zda lze jeho přítomnost v daném objektu hodnotit jako jinou trestnou činnost než tu, kterou byli uznáni vinnými ostatní obžalovaní, nebo zda se o trestnou činnost vůbec nejedná. Má zato, že mu trestná činnost ve smyslu obžaloby prokázána nebyla, a žádá, aby jej krajský soud obžaloby zprostil.

Státní zástupce ve svém odvolání uvádí, že je směřuje do výroku o vině i trestu ohledně obžalovaných J. H. a J. B., neboť nebyla dodržena procesní ustanovení, a pokud jde o obžalovaného J. B., nebyla dodržena ani ustanovení trestního zákona. Nedodržení procesních ustanovení spatřuje v tom, že obžalovaní J. H. a J. B. zřejmě nebyli informováni o konání posledního hlavního líčení, v němž byl vyhlášen napadený rozsudek. Pokud jde o obžalovaného J. B., poukazuje státní zástupce na to, že tento obžalovaný byl dne 25. 9. 2000 rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil dne 2. 4. 2000. Bude proto třeba zvážit možnost ukládání souhrnného trestu. Závěrem je navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí ohledně obžalovaných J. B. a J. H. a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni přezkoumal podle § 254 odst. 1, 2 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti kterým mohl obžalovaný R. B. a státní zástupce ve vztahu k J. B. a J. H. podat odvolání, správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k tomu, zda nedošlo k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, a dospěl k následujícím závěrům:

V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, skutečně došlo k pochybení, které namítá státní zástupce. Z předloženého spisového materiálu je patrné, že obžalovaní J. H. a J. B. nebyli přítomni hlavnímu líčení konanému dne 22. 9. 2000, když bylo rozhodnuto o konání tohoto hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Toto hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 27. 9. 2000. Vyhlášení usnesení o odročení nebyli obžalovaní přítomni a ve spise není založen žádný doklad ani o tom, že by byli předvoláni písemně (nenásleduje ani referát s pokynem k jejich obeslání).

V protokolu o hlavním líčení konaném dne 27. 9. 2000 je v části, v níž je zaznamenáno, které osoby se k hlavnímu líčení dostavily, uvedeno, že obžalovaní J. B. a J. H. se nedostavili. Na tuto skutečnost však samosoudce nijak nereagoval a bez provedení jakýchkoli dalších úkonů (kromě zjištění přítomnosti) přistoupil k vyhlášení rozsudku. Nebylo tedy vydáno rozhodnutí podle § 205 odst. 2 tr. ř.

Podle § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. je podmínkou pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného mimo jiné skutečnost, že obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán. Z tohoto ustanovení trestního řádu, jakož i z § 198 odst. 1 tr. ř. zcela jednoznačně vyplývá, že obžalovaný musí být k hlavnímu líčení vždy předvolán.

Pokud je hlavní líčení odročeno, byť jen za účelem vyhlášení rozsudku (§ 128 odst. 3 tr. ř.), je třeba obžalovaného k odročenému hlavnímu líčení předvolat. Tato povinnost soudu sice není v žádném ustanovení trestního řádu výslovně stanovena, avšak logickým výkladem ustanovení týkajících se průběhu hlavního líčení a práv obžalovaného ji lze dovodit.

Pokud se obžalovaný k hlavnímu líčení nedostaví, nelze z toho dovozovat, že se již nehodlá účastnit ani hlavního líčení po jeho případném odročení. Ostatně je nepochybně právem obžalovaného kdykoli své stanovisko k účasti v hlavním líčení změnit. Toto právo však může uplatnit jen tehdy, je-li o hlavním líčení informován, což se v daném případě nestalo.

Krajský soud si je samozřejmě vědom toho, že v případě odročení hlavního líčení pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí nastává specifická situace spočívající v tom, že v odročeném hlavním líčení je zpravidla pouze vyhlášen rozsudek (pokud v poradě nedojde soud k závěru, že je třeba dokazování doplnit). Nicméně i v takovém případě je třeba zachovat právo obžalovaného na účast v hlavním líčení. V opačném případě dochází ke zkrácení práv obžalovaného, kterému je tím brána možnost bezprostředně se dozvědět výsledek trestního řízení proti němu vedeného a okamžitě sdělit své stanovisko k opravnému prostředku.

Takovou vadu považuje krajský soud za podstatnou vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., proto napadené rozhodnutí ve vztahu k obžalovaným J. B. a J. H. zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil okresnímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Za této situace napadené rozhodnutí ani nemohl věcně přezkoumávat.

Výše uvedené pochybení se netýká obžalovaného R. B., ve vztahu k němu byla dodržena všechna zákonná ustanovení, včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry. Své rozhodnutí ve vztahu k obžalovanému R. B. odůvodnil v souladu s ustanovením § 125 tr. ř. a reagoval v něm na všechny podstatné skutečnosti.