Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 701/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. července 2000, č.j. -1378, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 18.4.2000, č.j. -1359, kterým byl zamítnut návrh otce na zrušení či snížení výživného pro nezletilou A. Z. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že naposledy bylo o návrhu otce na snížení výživného rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 9.4.1999, kterým byl jeho návrh zamítnut a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8.12.1999 potvrzen. Otec podal nový návrh 28. ledna 2000, ovšem v poměrech účastníků nedošlo u žádného z nich k takové změně poměrů, která by odůvodňovala snížení či zrušení výživného placeného otcem nezletilé.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl otec (dále jen dovolatel) dovoláním, kterým navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání podal z důvodů uvedených v , g/ s odůvodněním, že soudy obou stupňů neprovedly v řízení všechny jím navržené důkazy, takže mu tímto pochybením byla odňata možnost jednat před soudem, a že ve věci jednal vyloučený soudce. Odkázal na svá předchozí písemná podání, ve kterých zdůrazňoval, že namítal především to, že předsedkyně senátu při projednávání dané věci dávala zřetelně najevo své sympatie vůči matce nezletilé a nerespektovala jeho námitky, které ve věci uplatnil. Z toho dovozuje důvody podjatosti, spočívající jednak ve vztahu soudkyně k věci, jednak ve vztahu k účastníkovi řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 , jímž byl změněn (), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle ve znění před novelizací provedenou

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení , ve lhůtě určené ustanovením a splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení , se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

V dané věci je dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Proti potvrzujícímu rozsudku ustanovení , upravující přípustnost dovolání proti rozsudku, dovolání nepřipouští. Navíc se jedná o rozsudek ve věci upravené zákonem o rodině, kde dovolání přímo vylučuje, s výjimkou rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. Důvod přípustnosti dovolání podle není tedy dán.

Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil ( ). Dovolatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodal ( ). Třetí odstavec zmíněného ustanovení rovněž vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení dle tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současně i důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení je postiženo vadami, na které poukazuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Dovolatel spatřuje existenci tohoto důvodu ve skutečnosti, že soudy obou stupňů neprovedly všechny důkazy navržené dovolatelem, ačkoli se jednalo o důkazy pro věc podstatné.

Odnětím možnosti jednat před soudem se však rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává. O vadu podle se jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování. Tak tomu v přezkoumávaném případě není. Z obsahu spisu vyplývá, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanovením , podle kterého účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud tedy není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny navrhované důkazy. Sám je oprávněn rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede. V odůvodnění svého rozsudku se s návrhy otce vypořádal, když uvedl, že ve velmi krátké době, od posledního rozhodnutí soudů obou stupňů o jeho vyživovací povinnosti k nezletilé, nedošlo k žádné podstatné změně poměrů, kterou by mohlo být nové rozhodnutí o výživném odůvodněno. Tuto změnu nelze shledat ani v obecných tvrzeních otce o zvýšení všech životních nákladů od 1.1.2000. Dále podotkl, že otec se stále dovolává skutečností, které se týkají minulých vztahů mezi rodiči nezletilé, a skutečností, které vedly ke stanovení jeho vyživovací povinnosti k nezletilé. Uzavřel, že tyto otcem uváděné skutečnosti jsou pro rozhodování o změně jeho vyživovací povinnosti k nezletilé z hlediska bez významu.

Dalším důvodem přípustnosti dovolání, který dovolatel uplatnil, je důvod dle , podle kterého je dovolání přípustné, rozhodoval-li vyloučený soudce. Odkázal na svá písemná podání, kde namítal především skutečnost, že předsedkyně senátu při projednávání dané věci dávala zřetelně najevo své sympatie vůči matce nezletilé a nerespektovala jeho námitky, které ve věci uplatnil. Z toho dovozuje důvody podjatosti, spočívající jednak ve vztahu soudkyně k věci, jednak ve vztahu k účastníkovi řízení.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti. Podle účastníci mají právo vyjádřit se o osobách soudců. Skutečnosti, pro které je soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně.

Námitkou podjatosti soudce se pak rozumí podání, ve kterém účastník vedle obecných náležitostí ve smyslu uvede, proti kterému soudci námitka směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o tomto důvodu dozvěděl.

Dovolatel poprvé vyjádřil své výhrady vůči předsedkyni senátu Okresního soudu v Klatovech ve svém podání ze dne 18.12.2000, adresovaném předsedkyni zmíněného soudu, ve kterém uvedl řadu kritických připomínek, týkajících se zejména formální i věcné úrovně výzev, které mu tato předsedkyně senátu zasílala v průběhu řízení, zpravidla na chybnou adresu, a závěrem požádal o „zajištění kvalifikovaného a nezávislého soudce v rozhodování\".

Podjatost uvedené soudkyně namítl dovolatel poprvé ve svém dopise ze dne 15.1.2001, adresovaném předsedkyni Okresního soudu v Klatovech, kde m.j. výslovně uvedl, že „vzhledem k typu postupu i rozhodování soudkyně JUDr. Z. - tedy m.j. ve věci mých opakovaných návrhů ve věci výživného, které jsem opřel také o kvalifikovanou změnu poměrů jsem donucen použít i mimořádné zák. prostředky. Namítám i podjatost ozn. soudkyně\". Následovalo advokátem dovolatele upravené dovolání ze dne 23. ledna 2001 (na předchozí výzvu soudu prvního stupně), ve kterém je námitka podjatosti soudkyně JUDr. K. Z. formulována tak, že předsedkyně senátu při projednávání dané věci dávala zřetelně najevo své sympatie vůči matce nezletilé a nerespektovala jeho námitky, které ve věci uplatnil. Z toho dovodil důvody podjatosti, spočívající jednak ve vztahu soudkyně k věci, jednak ve vztahu k účastníkovi řízení.

O námitce podjatosti konkrétního soudce lze rozhodnout jen ve spojení se specifickými důvody, jež se toho kterého soudce týkají. Vztah soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu zejména, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.). Na stejné úrovni takového vztahu se může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i okolnost ekonomických vztahů či zájmů soudce, např. v souvislosti s jeho vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku apod.

O takovou situaci se v dané věci nejednalo. Dovolatel tvrdí, že předsedkyně senátu při projednávání dané věci dávala zřetelně najevo své sympatie vůči matce nezletilé a nerespektovala jeho námitky, které ve věci uplatnil. Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel podal svůj návrh na snížení či zrušení výživného u Okresního soudu v Klatovech dne 28.1.2000 tedy krátce poté, co jeho stejný předchozí návrh byl zamítnut rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9.4.1999, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8.12.1999, který nabyl právní moci dne 21.1.2000. Dovolatel bydlí v Praze, vyslechnut byl dožádaným soudem, a jednání jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího se nezúčastnil. Svou neúčast vždy omluvil a odůvodnil. Z toho ovšem vyplývá, že nemůže mít přímé a bezprostřední poznatky o tom, že by předsedkyně senátu při projednávání dané věci dávala zřetelně najevo své sympatie vůči matce nezletilé. S námitkou podjatosti přišel až několik měsíců poté, co rozhodl odvolací soud, tedy v době, kdy hledal argumenty pro odůvodnění svého dovolání. Podstatou dovolání je jeho nespokojenost s postupem obou soudů spočívající v tom, že jím uplatňované argumenty, týkající se jeho osobních poměrů, nebyly uznány jako taková podstatná změna poměrů, která by ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině odůvodňovala změnu v tom, že by jeho vyživovací povinnost vůči nezletilé byla zrušena či výživné jím placené sníženo.

Důvodem k vyloučení soudce ve smyslu nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, ovšem dovolatelem označené okolnosti právě tento charakter mají. Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud, jako soud dovolací, uzavřel, že ve věci není dán ani důvod přípustnosti dovolání dle , a dovolání odmítl, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení dovolání nepřipouští (, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2001

JUDr. František D u c h o ň

předseda senátu