Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39Co 205/2022

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobkyně: Č.S., a.s. , IČO xxx xxx

sídlem xxx xxx xxx xxx

zastoupená advokátkou xxx xxx

sídlem xxx xxx

proti

žalované:

R. G.

, narozená xxx

bytem xxx xxx xxx, Slovenská republika

o zaplacení 149 678,59 Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro xxx xxx ze dne 23. září 2021, č. j. -28,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a III

potvrzuje

, odvolání žalobkyně proti výroku IV se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný nemá právo na jejich náhradu. Výrokem III žalobkyni vrátil část soudního poplatku a výrokem IV žalobkyni vyzval k součinnosti.

2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že ve věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním občankou Slovenské republiky, a zabýval se pravomocí soudu k rozhodnutí věci. Uvedl, že žalovaná nyní bydlí ve Slovenské republice, xxx xxx, a na výzvy soudu k vyjádření se k zaslané žalobě nereagovala. Ke dni zahájení řízení neměla v České republice povolen žádný druh pobytu.

3. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout proto posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky, žalobkyně právnická osoba, zřízená podle českého práva se sídlem na území České republiky, a obě země jsou součástí EU. Jedná se o spor ze smlouvy, kdy jejím předmětem je poskytnutí půjčky návratné ve splátkách, na kterou Brusel I bis dopadá, ze spotřebitelské smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena mezi obchodní společností Česká spořitelna, a.s. jako profesionálem v oboru a žalovanou jako soukromou fyzickou osobou. Odkázal i na odbornou literaturu (viz např. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. , Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 339).

4. Mezinárodní příslušnost určil dle oddílu 4 Bruselu I bis, vymezujícího příslušnost u spotřebitelských smluv, ustanovení čl. 17 a 18, konkrétně čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2.

5. K prorogační doložce ve smyslu uvedl, že se jí za procesní úpravy, účinné od 1. 1. 2014, nelze s úspěchem dovolat s odkazem na přechodná ustanovení , který novelizoval s účinností od 1. 1. 2014, podle nichž je na řízení, zahájená po 1. 1. 2014, třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. V projednávané věci je tak nutné postupovat podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, a v důsledku toho se dříve uzavřené prorogační doložky nelze dovolávat. Po uvedeném datu lze prorogaci využít jen ve vztazích mezi podnikateli, což není projednávaný případ.

6. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud řízení podle zastavil pro nedostatek pravomoci soudu jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle a toho, že žalobkyně podáním žaloby u nepravomocného soudu zavinila zastavení řízení, avšak žalované žádné náklady nevznikly. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle , o soudních poplatcích s tím, že soudní poplatek byl zaplacen ve výši 5 988 Kč, po snížení o 20 % se vrací 4 790 Kč.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho změnu a vyhovění žalobě. Odkázala na odvolací důvody ve smyslu , c/, d/, e/ f/ a g/ Soudu prvního stupně vytýkala v prvé řadě to, že se nezabýval mezinárodní příslušností dle nařízení Brusel I bis, který měl použít místo . Věc posuzoval dle nevyhovující úpravy a příslušnosti dle spotřebitelských smluv. Za situace, kdy žalovaná na výzvu k vyjádření se ze strany soudu prvního stupně nereagovala, se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda byly smlouvy uzavřeny s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, kde má spotřebitel své bydliště, nebo pokud se na tento členský stát zaměřuje. Soudu prvního stupně vytýkala, že nezjišťoval, zda se žalobkyně zaměřuje na zemi bydliště žalované s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2010, sp. zn. . S důrazem na výklad pojmu bydliště spotřebitele uvedla, že výlučná pravomoc dle bydliště spotřebitele se zde neuplatní s ohledem na dikci písm. b/ nařízení Brusel I bis, neboť pod tuto úpravu lze podřadit pouze účelově vázané úvěry a nikoli půjčky a úvěry bez uvedení účelu. Navíc písm. c/ nařízení Brusel I bis chrání pouze pasivního spotřebitele, který neopouští členský stát, zatímco žalovaná se stala aktivním spotřebitelem, kterého toto ustanovení nechrání. Odkázala i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. sp. zn. či . Bylo proto třeba vycházet z písm. b/ nařízení, z místa plnění závazku, odkázala i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí pod C -533/07 a rozsudek ze dne 15. 6. 2017, zn. ). Dovodila, že pro posouzení příslušnosti není rozhodné bydliště žalované, ale místo, kde služby byly poskytnuty.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, postupem dle , , a dospěl k závěru, že odvolacím námitkám žalobkyně s ohledem na aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze přisvědčit. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání ( ).

9. Závěr soudu prvního stupně o tom, že jde o úvěr poskytnutý na koupi movitých věcí a na věc dopadá článek 17 písm. b) nařízení Brusel I bis je zjevně chybný, neboť v bodě 2.2 smlouvy o úvěru je výslovně uvedeno, že použití úvěru je zcela na uvážení žalované. Úvěr tak byl poskytnut bez uvedení účelu a uvedené ustanovení na věc nedopadá.

10. Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 dle písm. c/ ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

11. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

12. Odvolací soud souhlasí s tím, že při rozhodování v obdobných sporech ve věcech uvedeným v odvolání postupoval dle čl. 17 odst. 1 písm. a/, b/, c/ nařízení Brusel I bis (dříve nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 44/2001 čl. 15 odst. 1 písm. a/, b/, c/) a pokud dospěl k závěru, že tato ustanovení na věc nedopadají, posuzoval příslušnost podle čl. 5 nařízení Brusel I, či článku 7 nařízení Brusel I bis, tedy podle místa, kde služba byla poskytnuta. Příslušnost takto určená se tedy uplatní pouze v případě, že nelze dovodit, že na věc dopadá oddíl 4 nařízení Brusel I bis (článek 17 až 19) o příslušnosti u spotřebitelských smluv.

13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. , s poukazem na úpravu písm. c/ (odpovídající nařízení Brusel I bis) zdůraznil, že pro aplikaci této úpravy je rozhodné, zda podnikatel (žalobkyně) projevil vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi nimiž je i ten, v němž má spotřebitel (žalovaná) své bydliště, tedy že musí být zřejmé, že podnikatel zamýšlel obchodovat se spotřebitelem s bydlištěm v jiném členském státě. Výslovně uvedl, že pro postup dle písm. c/ postačuje naplnění kterékoliv z alternativně stanovených podmínek. Za rozhodující lze proto označit i posouzení toho, zda žalobkyně svou činnost, spočívající v poskytování kontokorentních úvěrů, zaměřovala i na daný členský stát (Slovensko), jinak řečeno, zda byla připravena uzavírat smlouvy o úvěru i se spotřebiteli ze Slovenska.

14. V dané věci ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní se sídlem xxx xxx a žalovanou, trvale bytem xxx xxx, Slovenská republika, tak ve smyslu shora uvedených závěrů lze s použitím čl. 17 odst. 1 písm. c/ nařízení Brusel I bis dovodit, že žalobkyně tím, že uzavřela smlouvu s osobou, která jako bydliště uvedla adresu v jiném členském státě, projevila vůli navázat obchodní vztahy i se spotřebiteli z tohoto členského státu. Za této situace ve smyslu čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis platí, že žalobkyně může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

15. Odvolací soud proto shrnuje, že žalobkyně se tak v daném případě nemůže domáhat svého práva na území České republiky. Soud prvního stupně proto správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení – nedostatek pravomoci věc rozhodnout - postupem dle zastavil. Ačkoli se věcně zabýval pouze otázkou aplikovatelnosti písm. b/ nařízení Brusel I bis, a již nikoli písm. c/ nařízení Brusel I bis, je jeho procesní rozhodnutí správné. Odvolací soud je proto postupem dle ve výrocích I, II a III potvrdil. Odvolání žalobkyně proti výroku IV, upravujícímu vedení řízení, postupem dle odmítl ( ).

16. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že žalobkyní uváděný rozsudek ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. C -249/16, Evropského soudu pro lidská práva se týká sporu nikoli mezi poskytovatelem služby a dlužníkem, ale regresní žaloby mezi spoludlužníky. Druhé z rozhodnutí pod sp. zn. C-533/07 upravuje otázky licenčních smluv, a proto ani z něj odvolací soud nevyvodil žádné pro věc podstatné závěry.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ve spojení s , neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze

podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 13. září 2022

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu