Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39Co 139/2022

-41

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobkyně: B. F., a.s., IČO xxx

sídlem xxx, Praha

zastoupené advokátem

proti

žalovanému: M. H., narozený xxx

státní občan Slovenské republiky

bytem xxx, xxx, Slovenská republika

o zaplacení 13 698 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 18. listopadu 2021, č. j. – 24

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se

potvrzuje

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s tím, že její právní předchůdkyně společnost P. F. s.r.o. uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, žalovaný dluh ze smlouvy neuhradil. Soud prvního stupně se zabýval svou příslušností. Zjistil, že žalovaný není veden v cizineckém informačním systému České republiky, v Registu obyvatel Slovenské republiky má vedeno bydliště na adrese uvedené v záhlaví usnesení, kam se mu podařilo doručit výzvu z 5. 8. 2021. Soud prvního stupně věc posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis). Uvedl, že jde o spor ze spotřebitelské smlouvy. Podle něho šlo o úvěr poskytnutý na koupi movitých věcí, proto je podle čl. 17 odst. 1, 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis příslušným soud státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný nikdy neměl v České republice povolen žádný druh pobytu a bydliště má na Slovensku, řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, podle ust. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. Žalobkyně tím, že žalobu podala k nepravomocnému soudu, zastavení řízení zavinila, žalovanému ale žádné náklady nevznikly, proto mu žádné nepřiznal.

3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se v řízení pokračuje. Namítala, že je dána příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis s tím, že půjčka byla žalovanému poskytnuta bez uvedení účelu, proto je příslušným soud podle místa plnění, které je v České republice, k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , .

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), osobou oprávněnou ( ), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. , postupem podle ust. , přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, aniž nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti P. F. s.r.o. se žalobou, podanou 17. 2. 2020, domáhá zaplacení částky 13 698 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši xxx Kč, splatnou v týdenních splátkách, kterou žalovaný přestal splácet, dluží tak žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě uvedla bydliště žalovaného xxx, xxx. Zásilka soudu zaslaná prostřednictvím pošty na tuto adresu se vrátila 30. 4. 2020 soudu prvního stupně s tím, že na ni adresát nemá schránku (č. l. 5 spisu). Podle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 9. 2020 žalovaný není veden v Cizineckém informačním systému. Podle sdělení Registru obyvatel Slovenské republiky z 28. 9. 2020 má žalovaný bydliště od 25. 2. 1995 na adrese xxx, xxx. Podle sdělení Okresního ředitelství policejního sboru v xxx z 12. 7. 2022 se žalovanému podařilo zásilku soudu doručit na adrese xxx, xxx, kde aktuálně bydlí. Podle smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 12. 2015 byla žalovanému, bytem xxx, xxx, dne 10. 12. 2015 poskytnuta půjčka xxx Kč, splatná v týdenních splátkách, účel poskytnutí půjčky není uveden. Je zde deklarováno, že smlouva byla uzavřena podle č. a že žalovaný byl poučen ve smyslu , o spotřebitelském úvěru.

6. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti,

se příslušnost určuje podle tohoto oddílu,

aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7:

a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;

b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo

c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

7. Podle článku 18 odst. 2 téhož nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

8. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že za situace, kdy žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku a kdy Česká i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, je třeba vzhledem k , o mezinárodním právu soukromém, věc posuzovat podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jímž je v daném případě nařízení Brusel I bis.

9. Odvolací soud také souhlasí se žalobkyní, že úvěr byl poskytnut žalovanému jako spotřebiteli bez uvedení účelu (žádný účel není ve smlouvě uveden). Protože nešlo o smlouvu o koupi movitých věcí na splátky ani o smlouvu o půjčce na koupi movitých věcí, článek 17 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis na věc nedopadá. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda lze daný vztah podřadit pod písmeno c) uvedeného článku. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že společnosti P. F. s.r.o. běžně smlouvy o zápůjčce s občany ze Slovenské republiky, s bydlištěm na Slovensku a přechodným bydlištěm v České republice (obvykle na ubytovně v souvislosti s výkonem svého zaměstnání) poskytovala (např. věci vedené pod sp. zn. , , , , a další). V rozhodnutí sp. zn. Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že nařízení definici zaměřování činnosti na členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště, neobsahuje. Podnikatel musí projevit svou vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi kterými je i členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště, tj. musí být zřejmé, že podnikatel zamýšlel obchodovat se spotřebiteli s bydlištěm v jednom či více členských státech, včetně členského státu, ve kterém má spotřebitel bydliště, v tom smyslu, že byl připraven uzavřít s nimi smlouvu.

10. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že společnost P. F. s.r.o. uzavřela smlouvu se žalovaným, který měl bydliště na Slovensku. Z jiných věcí je odvolacímu soudu známo, že uvedená společnost běžně s občany Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku uzavírala smlouvy o zápůjčce. Z uvedených skutečností lze dovodit závěr, že se na Slovensko zaměřovala, neboť byla připravena smlouvy s osobami s bydlištěm na Slovensku uzavírat. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že předpoklady uvedené v článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis jsou naplněny, proto se příslušnost řídí ustanovením článku 18 odst. 2 téhož nařízení, podle něhož lze podat žalobu pouze v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, což ke dni zahájení řízení bylo na Slovensku. Jestliže je naplněn některý z předpokladů uvedených v článku 17 nařízení Brusel I bis, určuje se příslušnost podle oddílu 4 o příslušnosti u spotřebitelských smluv a článek 7, na který odkazovala žalobkyně, nelze použít. Dále je třeba uvést, že příslušnost nebyla založena podle článku 26 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se řízení aktivně neúčastní, naopak je zcela pasivní (žádné podání soudu nezaslal).

11. Jestliže příslušnost vzhledem k výše uvedenému svědčí příslušnému soudu Slovenské republiky, soud prvního stupně správně dovodil, že řízení je třeba pro nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů České republiky podle ust. zastavit, neboť je zde nedostatek podmínky řízení, který nelze dodatečně odstranit. Správně také rozhodl o náhradě nákladů řízení, když žalovanému, který zastavení řízení nezavinil, žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. ve spojení s ust. , když v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení

je

přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha dne 13. září 2022

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu