Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 82/2001

82/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. , a v řízení, jež mu předcházelo

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného O. N.

Odůvodnění:

Obviněný O. N. byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Pardubicích ze dne 13. 2. 1963, sp. zn. T 27/63-III, uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. v tehdy účinném znění, spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „dne 3. 1. 1963 nenastoupil vojenskou službu u Vojenského útvaru P., ač převzal dne 7. 12. 1962 povolávací rozkaz k nástupu náhradní vojenské služby. Službu nenastoupil s odůvodněním, že jeho náboženské přesvědčení mu nedovoluje konat službu v ozbrojených silách.\" Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který vykonal.

Shora uvedený rozsudek byl v přezkumném řízení konaném za podmínek o soudní rehabilitaci, usnesením Vojenského obvodového soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1991, sp. zn. , podle cit. zák. zrušen v celém výroku o trestu, včetně dalších rozhodnutí na tuto zrušenou část rozsudku obsahově navazujících. Stejný soud pak následným rozsudkem ze dne 3. 9. 1991, sp. zn. , rozhodl, že se obviněný O. N. při nezměněném výroku o vině z rozsudku Vojenského obvodového soudu v Pardubicích ze dne 13. 2. 1963, sp. zn. T 27/63-III, odsuzuje za trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 5. 10. 1991.

K návrhu obviněného O. N. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. , povolil podle § 284 odst. 1 tr. ř. obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Pardubicích ze dne 13. 2. 1963, sp. zn. T 27/63-III, ve spojení s rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 1991, sp. zn. , s tím, že vyšly najevo skutečnosti soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (§ 278 odst. 1 tr. ř.). Dalším výrokem předmětného usnesení byly oba shora citované rozsudky v celém rozsahu zrušeny a zrušena byla i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující. Toto usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení, tj. 27. 10. 2000.

Po pravomocném povolení obnovy pokračoval Okresní soud v Hradci Králové v řízení na podkladě původní obžaloby (§ 288 odst. 2 tr. ř.). V hlavním líčení konaném dne 12. 2. 2001 bylo rozsudkem sp. zn. rozhodnuto tak, že se obviněný O. N. n podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Vojenského obvodového prokurátora v Pardubicích pro skutek, kterým měl dne 3. 1. 1963 spáchat trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. tím, že „nenastoupil vojenskou službu u Vojenského útvaru P., ač převzal dne 7. 12. 1962 povolávací rozkaz k nástupu vojenské služby; službu nenastoupil s odůvodněním, že jeho náboženské přesvědčení mu nedovoluje konat službu v ozbrojených silách\", neboť tento skutek není trestným činem. Poněvadž obviněný i státní zástupce se vzdali práva odvolání a odvolání ve lhůtě nepodaly ani osoby uvedené v ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř., rozsudek nabyl právní moci (§ 139 odst. 1 písm. b/, aa, bb/ tr. ř.).

Ministr spravedlnosti České republiky napadl usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o povolení obnovy řízení, stížností pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř., kterou podal ve lhůtě stanovené v § 272 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v neprospěch obviněného O. N.

Ve svém mimořádném opravném prostředku stěžovatel namítl, že v dané věci nebyly splněny podmínky obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. Dle jeho názoru soud nesprávně spatřoval nové skutečnosti ve smyslu citovaného ustanovení zákona v „novém\" výkladu článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv, obsaženém v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. , podle kterého právo občana na odepření vojenské služby existovalo již před rokem 1990. V této souvislosti stěžovatel zdůraznil, že obnova řízení ukončeného pravomocným rozsudkem řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy důkazy nebo skutečnosti, způsobilé změnit skutkový stav věci a teprve na tomto základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině. Podle stěžovatele z uvedených důvodů nelze novou skutečnost spatřovat ve vadě v právním posouzení věci dovozované z jiného (pozdějšího) výkladu právní normy. Téhož pochybení se pak soud dopustil, jestliže za novou skutečnost ve smyslu podmínek tr. ř. považoval existenci , o protiprávnosti komunistického režimu, s ohledem na to, že tímto zákonem byl poprvé odpor proti komunistickému režimu prohlášen za legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty, a proto jednání, které je projevem takového odporu nemůže být považováno za trestný čin. Podle přesvědčení stěžovatele byl i tento druhý důvod obnovy řízení soudem použit za účelem dosáhnout změny právního posouzení skutku a nemá povahu nové skutečnosti způsobilé odstranit vady ve skutkových zjištěních a tedy nemůže ovlivnit otázku obnovitelnosti soudního procesu podle podmínek hlavy XVIII. trestního řádu. Stěžovatel proto dospěl k závěru, že obě skutečnosti, z nichž soud vychází v napadeném rozhodnutí, byť nebyly v době rozhodování o soudní rehabilitaci O. N. známy, nemohou být relevantní z hlediska podmínek obnovy řízení. Pokud soud obnovu řízení přesto povolil, porušil zákon jednak v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř., na jejichž podkladě ve věci rozhodl a dále v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jež stanoví zásady pro hodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu věci.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného O. N. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil též i na něj obsahově navazující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. , a dále pak postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.

Nejprve je třeba uvést, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat proti pravomocnému rozsudku nebo pravomocnému unesení o zastavení trestního stíhání, přičemž účel obnovy spočívá v odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních těchto rozhodnutí za stavu, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo teprve po právní moci původního rozhodnutí.

Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl v zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Okresní soud v Hradci Králové, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, spatřoval existenci podmínek obnovy řízení podle tr. ř. v daném případě jednak ve výkladu Všeobecné deklarace lidských práv učiněném v nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. ze dne 7. 10. 1998, a jednak v obsahu ustanovení a o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Na tomto základě pak dovodil, že obviněný O. N., měl právo na odepření vojenské služby z náboženských důvodů již před rokem 1990, což současně znamená, že inkriminovaný čin, který směřoval k uplatnění tohoto základního práva občana, nemohl být trestným činem. Podle závěrů napadeného usnesení bylo nutno spatřovat novou skutečnost ve výkladu předmětných otázek shora uvedeným nálezem Ústavního soudu a rovněž v pozdějším Šlo současně o skutečnosti v době původního rozhodování v r. 1991 (o soudní rehabilitaci obviněného) neznámé, a které podle přesvědčení soudu by byly ve smyslu ustanovení tr. ř. způsobilé odůvodnit v případě obviněného O. N. jiné rozhodnutí o vině. Tyto úvahy pak Okresní soud v Hradci Králové vedly k rozhodnutí, jímž obnovu řízení v posuzované věci povolil.

Názor vyslovený v napadením usnesení však nelze považovat za správný. Jak již bylo konstatováno, účelem obnovy řízení je odstranění nedostatků spočívajících ve skutkových zjištěních. Novou skutečnost podle § 278 odst. 1 tr. ř. lze proto definovat jako objektivně existující jev, který v téže věci není důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Tyto nové skutečnosti mohou mít různorodou povahu a zpravidla se stávají předmětem dokazování. Skutečnost v trestním řízení (tj. i v řízení o obnově) je vždy předmětem hodnocení právem a nelze ji proto s právem ztotožňovat. Za právo přitom se považují nejen platné právní normy, ale i úsudky (závěry) o tom, zda určitá skutečnost tvoří prvky znaků hypotézy právních norem, podle kterých se provádí hodnocení této skutečnosti. Z toho dále vyplývá, že odlišný (nový) výklad práva podmíněný právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu není okolností odůvodňující povolení obnovy řízení. V této souvislosti lze odkázat i na usnesení Ústavního soudu sp. zn. , podle něhož právní názor či jeho změna nemůže být novou skutečností, která by měla nebo mohla být důvodem obnovy řízení (přiměřeně srov. též rozhodnutí č. 48/2000 SbRc). Pokud tedy odůvodnění nálezu Ústavního soudu zahrnuje právní názor o otázce, kterou (obecný soud) posoudil v jiné věci dříve jinak, nemůže se jednat o okolnost, jež by byla důvodem obnovy podle § 278 odst. 1 tr. ř.

Z výše uvedených důvodů nebylo možno považovat za novou skutečnost ani o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, neboť jde o právní normu České republiky, která není skutečností trestního řízení a nemůže být ani předmětem dokazování, nehledě na to, že se zásadně musí vycházet z právního stavu existujícího v době vydání původního rozhodnutí (ex tunc). Výjimku z pravidla, že k případným změnám hmotného práva nelze jako k rozhodné skutečnosti přihlížet, obsahuje pouze ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož zrušení právního předpisu nebo jeho části Ústavním soudem je důvodem obnovy řízení podle trestního řádu v případech, kdy byl na základě zrušeného právního předpisu vydán (pravomocný) rozsudek, který nebyl dosud vykonán. Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě takového právního předpisu však zůstávají nedotčena (§ 71 odst. 2 cit. zák.) Jak je zřejmé, v uvedeném výjimečném případě jsou podmínky obnovy řízení vymezeny velmi úzce a v žádném směru je nelze aplikovat na nyní posuzovanou věc.

Pokud tedy Okresní soud v Hradci Králové v řízení o obnově zjistil nesprávný skutkový stav věci, na jehož podkladě usnesením ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. , obnovu řízení povolil, porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř., podle kterých vadně rozhodl. Nejvyšší soud proto shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že byl ve prospěch obviněného porušen zákon ve shora konstatovaném rozsahu.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda bude nezbytné napadené rozhodnutí podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, když pro tento postup jinak byly splněny formální podmínky ustanovení § 272 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti vzal v úvahu, že stížnost pro porušení zákona je průlomem do právní moci rozhodnutí, a proto v konkrétním případě vždy musí převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na jeho stabilitě a nezměnitelnosti. Tak tomu bude tehdy, jestliže pro závažnost zjištěných vad nebude moci napadené rozhodnutí obstát, neboť by to bylo ohrožením spravedlivého a správného rozhodování. V nyní posuzované věci byl obviněný O. N. v řízení následujícím po povolení obnovy zproštěn obžaloby bývalého vojenského obvodového prokurátora z trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. Konečný výsledek tohoto řízení v dané věci byl podmíněn právním názorem, který je v souladu s již citovaným nálezem Ústavního soudu, sp. zn. , a neodporuje ani současné praxi obecných soudů České republiky. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení ani obsahově navazující rozsudek nezrušil a omezil se pouze na to, že ve věci 71 letého obviněného O. N. rozhodl tzv. akademickým výrokem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 7 tr. ř.).

V Brně dne 3. května 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler