Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1484/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců: A) H. D., B) Ing. J. P., oba zast. advokátem proti žalovaným : 1) P. B., 2) M. B., oba zast. advokátem, o zaplacení částky Kč 192.000,- s přísl., vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , k dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1.2000, č.j. - 229, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2000, č.j. - 229, kromě výroku, kterým byl v dalším potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - západ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 1999, č.j. - 209, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky Kč 192.000,- s přísl., představující jednak nedoplatek ceny díla v částce Kč. 72.000,- a jednak provedené vícepráce v částce Kč 120.000,-, které vyúčtovali žalobci fakturou ze dne 25. 6. 1993 na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 3. 1993 a jejího dodatku ze dne 4. 5. 1993. Současně soud zavázal žalované společně a nerozdílně k úhradě znalečného a nákladů řízení vzniklých žalobcům. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i když jako účastník smlouvy na straně zhotovitele je uveden neexistující subjekt F., spol. s r. o. P., zavazuje smlouva o dílo, ve znění dodatku, ty osoby, které ji za neexistující subjekt podepsaly, totiž žalobce, a že smlouva uzavřená účastníky řízení podle ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku je platná, když vůle účastníků takovou smlouvu uzavřít byla nepochybná. Protože však soud, vycházeje ze znaleckého posudku, zjistil, že žalovaní zaplatili žalobcům na sjednanou cenu díla více, než činila hodnota skutečně provedených prací, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 72.000,- Kč s přísl.; v odstavci II. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně znalečné částkou 11.625,- Kč a žalovaní společně a nerozdílně částku Kč 6.991,60; v odstavci III. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na nákladech řízení prvnímu žalovanému 10.650,- a druhému žalovanému 8.937,- Kč. V dalším odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, které přiznal žalovaným.

Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud platnost smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky řízení, když ve smyslu ust. § 266 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku byla zřejmá vůle jednajících osob dohodnout se na renovaci domku žalovaných v H. J., přičemž použití fantazijního jména na straně zhotovitele v záhlaví smlouvy nemůže přivodit neplatnost smlouvy. Způsobilost tehdy nezletilého 2) žalovaného k právním úkonům odůvodnil odvolací soud podle ust. a .

Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že žalovaní dílo převzali a začali je užívat. Žalovaní neprokázali, že by v souladu s ust. § 562 odst. 2 obchodního zákoníku tvrzené vady díla bez zbytečného odkladu reklamovali, resp. že by v důsledku vad odstoupili od smlouvy, proto jim vznikla podle ust. § 536 a § 548 odst. 1 obchodního zákoníku povinnost sjednanou cenu díla zaplatit Protože na cenu díla sjednanou v částce Kč 770.000,- bylo žalovanými zaplaceno 698.000,- Kč, je žaloba oprávněná v částce Kč 72.000,- když písemná dohoda o změně rozsahu díla, která by opravňovala žalobce požadovat zaplacení víceprácí, prokázána nebyla.

Dovoláním ze dne 20. 3. 2000 napadli oba žalovaní rozsudek odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn v neprospěch žalovaných a v němž bylo žalobě částečně vyhověno. Současně uvedli, že ta část rozsudku, jíž odvolací soud v dalším potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (v zamítavém výroku ohledně částky Kč. 120.000,- s přísl.), není dovoláním dotčena. Přípustnost dovolání opírali dovolatelé o ust. písm a) , za dovolací důvody označili důvody uvedené v ust. , c) a d)

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (. písm. b) ) spatřovali dovolatelé v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádali se všemi provedenými důkazy, zejména s listinami, které žalovaní poskytli znalci k vypracování znaleckého posudku, který ostatně není v rozhodnutích vůbec zmíněn, natož hodnocen. Dovolací důvod uvedený v ust. písm c) je podle dovolatelů naplněn tím, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, a pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány a vyšly v řízení najevo, zejména skutečnosti týkající se vytýkaných vad díla, včasnosti díla a pořízení baterie vlastním nákladem objednatelů. Nejzávažnějšího pochybení se měl odvolací soud podle dovolatelů dopustit při právním posouzení věci ( ), a to v otázce platnosti smlouvy, včasnosti a řádnosti provedení díla, jakož i v otázce existence a včasnosti reklamací ze strany žalovaných. Proto dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. změněn, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci vyjádření k dovolání nepodali.

Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání z hlediska ust. a ,2 , ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť s ohledem na část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „\") a konstatoval, že bylo podáno za podmínek a s náležitostmi podle těchto ustanovení

Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle ust. , neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ust. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, pokud se nejedná o případy uvedené v odst. 2 cit. ustanovení Podle ust. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Nejvyšší soud při své přezkumné činnosti zjistil, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska jeho právních závěrů nepřezkoumatelný a trpí tak vadou, kterou je třeba kvalifikovat jako jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ust.

153

Právní závěr odvolacího soudu, že na straně zhotovitele díla podle smlouvy o dílo ze dne 17. 3. 1993, ve znění dodatku ze dne 4. 5. 1993, vystupují žalobci jako oprávnění a povinní z této smlouvy, ač ji podepsali jménem neexistující právnické osoby, s odůvodněním že neplatnost smlouvy nemůže přivodit použití fantazijního jména na straně zhotovitele, je nepřezkoumatelný, protože z odůvodnění rozsudku vůbec nevyplývá, na základě kterého právního předpisu a na základě jaké právní úvahy při jeho aplikaci odvolací soud k takovému závěru dospěl. Pouze z uvedeného právního názoru, neopřeného o žádné ustanovení právního předpisu, totiž, že neplatnost smlouvy nemůže přivodit uvedení fantazijního jména na straně zhotovitele, nelze dospět k pozitivnímu určení toho, kdo je účastníkem takové smlouvy a komu tedy přísluší práva a závazky z takové smlouvy vyplývající. Tuto otázku neřeší ust. § 266 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku, na které rozsudek odvolacího soudu odkazuje. Toto ustanovení obchodního zákoníku upravuje pouze výklad projevu vůle jednající osoby, nikoli však otázku, komu je projev vůle (učiněný v daném případě za neexistující právnickou osobu) přičitatelný, jak to stanoví např. ust. obchodního zákoníku, nebo ust. .

Z obdobných důvodů je též nepřezkoumatelný právní závěr odvolacího soudu, že ze smlouvy o dílo jsou zavázáni oba žalovaní. Ze spisu se podává, že smlouvu o dílo ze dne 17. 3. 1993 podepsal za objednatele pouze jeden ze žalovaných, dodatek ze dne 4. 5. 1993 pak oba žalovaní. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani v tomto případě nevyplývá, jaký právní předpis odvolací soud použil a jakými úvahami se při jeho aplikaci řídil, když dospěl k uvedenému právnímu závěru. Odkaz na ust. a dovozující, že 2) žalovaný měl způsobilost k právním úkonům, ještě nezdůvodňuje jeho pasivní věcnou legitimaci.

Nepřezkoumatelný je rovněž závěr odvolacího soudu o aktivní solidaritě žalobců a pasivní solidaritě žalovaných. Navíc ve výroku rozsudku o věci samé není vyjádřeno, zda-li žalobci jsou oprávněni společně a nerozdílně či jinak a jak.

Konečně je nepřezkoumatelný závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaní dílo řádně převzali. Zápis o předání a převzetí díla ze dne 11. 6. 1993, který ostatně není v žádném rozsudku citován, byl podepsán pouze jedním z objednatelů. Právní posouzení s odkazem na použitý právní předpis však odůvodnění odvolacího rozsudku postrádá.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že nepřezkoumatelnost shora uvedených závěrů odvolacího soudu pro chybějící posouzení skutkového stavu podle příslušných ustanovení právních předpisů, které odvolací soud použil ( v návaznosti na ust. ), naplňuje podmínky ust. , neboť řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Za této situace se dovolací soud nezabýval dalšími námitkami dovolatelů, neboť existence uvedené vady je sama o sobě postačujícím důvodem pro to, aby Nejvyšší soud podle ust. , věty za středníkem a , věty prvé, rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Výroky o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů byly zrušeny v celém rozsahu, i když dovolatelé napadli pouze výroky pro ně nepříznivé, neboť tyto výroky jsou podle ust. závislé na rozhodnutí o napadeném výroku, přičemž v takovém případě není dovolací soud vázán rozsahem dovolacího návrhu.

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (, věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 3. května 2001

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová