Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 645/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání žalované se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě rozhodl rozsudkem ze dne 28. dubna 1995, č. j. -25, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví býv. manželů L. N. a B. N. (nyní Š.). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal satelit, barevný televizor RUBÍN, skládací stolek, topinkovač, kazety a kompakty; do výlučného vlastnictví žalované rozkládací čalouněné křeslo, videokazety, el. kráječ, televizor SONY, osob. automobil FORD ESCORT, mrazničku GORENJE, koupelnovou stěnu, koberec, vajíčkovač, fritovací hrnec a přehozy s tím, že žalovaná je povinna zaplatit půjčky ve výši 100.000,- Kč F. N., 30.000,- Kč Z. Z. a 50.000,- Kč I. H. a na vyrovnání podílů zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 5.335,60 Kč. Dále rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek a náklady řízení. Okresní soud výslechem účastníků řízení a svědků, jakož i z předložených listin zjistil, že účastníci si během trvání manželství pořídili věci v hodnotě 155.450,- Kč. Z toho si žalobce odvezl věci v hodnotě 13.950,- Kč a žalované zůstaly věci v hodnotě 141.500,- Kč. Na vyrovnání podílů by měla žalovaná zaplatit žalobci polovinu rozdílu, t.j. 63.775,- Kč. Avšak bylo nutno ještě započíst vnosy do podnikání žalované, takže tato by měla žalobci zaplatit dalších 31.560,60 Kč. Žalovaná dále převzala dluhy ve výši 180.000,- Kč, z čehož polovinu (90.000,- Kč) by měl zaplatit žalobce. Naopak žalovaná by měla žalobci zaplatit za vnosy a vypořádání movitého majetku celkem 95.335,60 Kč. Po započtení poloviny dluhu uzavřel soud, že žalovaná má zaplatit žalobci na úplné majetkové vyrovnání částku 5.335,60 Kč. Po právní stránce opřel soud prvního stupně své rozhodnutí o ustanovení § 150 obč. zák.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. dubna 1996, č.j. -52, změnil rozsudek okresního soudu tak, že do výlučného vlastnictví žalované se přikazují navíc sklářské výrobky v hodnotě 10.000,- Kč, neukládá se jí povinnost zaplatit půjčky 100.000,- Kč F. N., 30.000,- Kč Z. Z. a 50.000,- Kč I. H. a na vyrovnání podílů je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 75.025,- Kč. Jinak rozsudek ve věci samé potvrdil. Nově rozhodl též o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o nákladech řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu před soudy obou stupňů nemá žádný z účastníků právo. Odvolací soud po opakování podstatné části důkazů provedených soudem prvního stupně a po jejich doplnění, dospěl k závěru, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků řízení poté, co se ztotožnil s vypořádáním movitých věcí v rozsudku okresního soudu, je nutno zahrnout též sklářské výrobky v ceně 10.000,- Kč, jejichž hodnotu, protože již neexistují, přikázal do výlučného vlastnictví žalované. V otázce zmíněných půjček pak odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu názoru od soudu prvního stupně, když je na rozdíl od něj nezahrnul do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Vycházeje z ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. uzavřel, že se žalované nepodařilo prokázat, že z půjčených peněz byly zakoupeny věci do bezpodílového spoluvlastnictví, proto z uzavřených smluv o půjčce je zavázána jen ona sama a při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví k nim nebylo možno přihlížet.

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 11. 6. 1996, napadla žalovaná dne 9. 7. 1996 dovoláním (jež však bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí až 5. 4. 2001), v němž uvedla, že „Navrhovatel byl srozuměn o těchto půjčkách, mlčky je přijal, což je zřejmé z toho, že věci za tyto částky bychom v naší společné (tehdejší) ekonomické situaci, nikdy nemohli pořídit z vlastních příjmů. Navrhovatel se konečně podílel na požitcích z těchto věcí, zejména půjčky v celkové výši 130.000,- Kč, vložené do podnikání. Souhlas druhého manžela nemá předepsanou formu a proto právní úkon - smlouva o půjčce - je platný. Tvrzení žalobce ve sporu je účelové. Tvrzení napadeného rozsudku na str. 7 odst. 2 ohledně získání věci v budoucnu je nesprávné, protože souhlas může být (jednak mlčky) jednak dodatečně. Toto soud nebral v úvahu a rozhodl mechanicky za použití jednostranných argumentů a za ignorování zásady - in favorem condominii coniugum pro parte indivisa, která se má v nejasných případech preferovat. Právní názor dovolatele je podporován i záměrem ust. § 147 obč. zák.\". Žalovaná (dále též „dovolatelka\") závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn , , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu užitá zkratka „\" znamená ve znění před novelizací

Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení , je podané ve lhůtě určené ustanovením odst. l , splňuje formální i obsahové náležitosti ustanovení a obsahuje způsobilý dovolací důvod podle ustanovení , se Nejvyšší soud, který je podle dovolacím soudem, nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Byť to v dovolání není výslovně uvedeno, z jeho obsahu je zřejmé, že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

O nesprávné právní posouzení věci se jedná tehdy, pokud soud použil jiný právní předpis, než měl správně ve věci aplikovat, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně si jej vyložil. V přezkoumávané věci posuzoval odvolací soud důsledky plynoucí ze smluv o půjčce, uzavřených jedním z manželů za trvání manželství, pro bezpodílové spoluvlastnictví. Vycházel při tom z ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., které aplikoval na danou věc, přičemž své právní úvahy a závěry náležitě odůvodnil, aniž by se při tom dostal do jakýchkoli interpretačních potíží. Správně poukázal na to, že smlouvami o půjčce měla být věc teprve do bezpodílového manželství získána, proto jimi byla zavázána jen dovolatelka sama a při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů by k nim bylo možno přihlížet jen pokud by bylo prokázáno, že z půjčených peněz byla koupena určitá věc do manželství. Pak by ve skutečnosti šlo o vynaložení prostředků ze svého na společný majetek. To však nebylo prokázáno. V tomto směru odvolací soud správně poukázal na R 57/70 Sbírky soudních rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle není dán, neboť právní závěry, na kterých rozsudek odvolacího soudu spočívá, jsou správné.

Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení , části věty před středníkem, , zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první , ve spojení s , věty první a , když žalovaná jako dovolatelka neměla v tomto řízení úspěch a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Juraj M a l i k , v. r.

předseda senátu