Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 59/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. R. je v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kvalifikovanou mimo jiné jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.

Usnesením Vrchního soudu v Praze z 11. 4. 2001, sp. zn. , byla vazba obviněného L. R., vykonávaná v této trestní věci, podle § 71 odst. 3 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu prodloužena do 4. října 2001.

Proti usnesení o prodloužení vazby podal obviněný L. R. řádně a včas stížnost, kterou podrobně písemně zdůvodnil jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. L.P. Obviněný L. R. v odůvodnění svého vlastnoručně sepsaného opravného prostředku především a opakovaně zdůraznil, že se jakékoliv trestné činnosti, kladené mu obžalobou za vinu, nedopustil, a že je tudíž ve smyslu obžaloby naprosto nevinen. Dále obviněný poukázal na řadu pochybení, kterých se podle jeho názoru orgány činné v tomto trestním řízení dopustily, připomenul i svůj vážný zdravotní stav, a vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud posoudí a rozhodne věc spravedlivě. Z celého obsahu podané stížnosti je evidentně patrno, že obviněný L. R. podaným opravným prostředkem brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prodloužení vazby a domáhá se toho, aby uvedené usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl propuštěn z vazby na svobodu.

Obhájce ve prospěch obviněného kromě toho zdůraznil, že k tomu, aby bylo možno prodloužit vazbu obviněného podle § 71 odst. 3 tr. řádu, musí být vzhledem k tomu, že je takto omezována svoboda obviněného nad lhůtu stanovenou právě ustanovením § 71 odst. 3 tr. řádu, splněny dvě podmínky. Jednak musí i nadále trvat důvody vazby, v tomto případě důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a dále musí být zjištěny jiné závažné důvody, pro které by vazební řízení nebylo možno skončit ve lhůtě dvou let, včetně toho, že nedošlo k nedůvodným průtahům zaviněným orgány trestního řízení a musí být konkrétní poznatky, že v případě propuštění obviněného na svobodu by došlo ke zmaření, případně podstatnému ztížení trestního řízení.

Pokud jde o samotné vazební důvody, odůvodnění napadeného usnesení je podle názoru obhajoby velice neurčité a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by ospravedlňovaly další trvání, resp. prodlužování vazby, přičemž není možné považovat každou cestu obviněného do ciziny s platným cestovním dokladem za skutečnost, která by odůvodňovala vzetí obviněného do vazby. Obviněný L. R. nikdy nepopíral svůj záměr vycestovat z České republiky, nikdy však také nevypověděl, že se nechtěl vrátit zpět, přičemž vždy udával cíl a záměr své cesty. Žádné konkrétní skutečnosti, nasvědčující obavě z útěkových záměrů obviněného nebyly zjištěny, obviněný nepopíral skutečnosti řádně zjištěné v trestním řízení, které nepovažuje za trestné, a naopak od samého počátku trestního řízení maximálně spolupracoval s orgány v něm činnými, projevoval skutečný zájem o objasnění celého případu, má stálé bydliště, vede řádný život a pečuje o rodinu, na kterou je citově vázán.

Obviněný však neshledal ani důvody pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. řádu, neboť případ není podle jeho mínění svým rozsahem a závažností nijak mimořádný a dosavadní průběh vyšetřování byl navíc zatížen průtahy, v důsledku kterých byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, zásada přiměřenosti, vyjádřená v ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu.

Obviněný L. R. proto prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v plném rozsahu zrušil a stěžovatele neprodleně propustil z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu obviněným L. R. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obviněného L. R. osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obviněného ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.

Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného L. R., včetně jeho osobnostních dispozic, zahraničních kontaktů a aktivit a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak mimořádně závažné a rozsáhlé majetkové trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u tohoto obviněného i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Obviněnému nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a trvá tedy obava, že z obavy před faktickým výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchne, a to tím spíše, že v předchozím průběhu řízení byl dokonce zadržen při snaze o výjezd z území republiky.

Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného L. R. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením § 73a tr. řádu.

Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obviněného L. R. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obviněného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu).

A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněného L. R. nebylo možno, především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, také však důkazní komplikovanost této trestní věci, pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a závažnější nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.

Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obviněného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.

To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obviněného L. R. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obviněnému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Naproti tomu se Nejvyšší soud nezabýval a zabývat ani nemohl skutkovými a procesními námitkami, které obviněný L. R. uplatnil v odůvodnění svého opravného prostředku, směřujícího právě proti rozhodnutí o prodloužení vazby, a kterými polemizoval o důvodnosti samotného obvinění a následného trestního stíhání. V řízení o prodloužení vazby nelze meritorně řešit otázku viny obviněného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (srov. článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. řádu.

Podobně nemůže být sám o sobě zákonným důvodem pro propuštění obviněného z vazby jeho nepříznivý zdravotní stav, pokud konkrétní charakter zdravotních obtíží existující vazební důvody pro svoji povahu přímo nevylučuje.

Existence shora uvedených zákonných předpokladů pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu v tomto řízení zjištěna a prokázána byla, za stávajících procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným L. R. podaný opravný prostředek důvodným a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost tohoto obviněného, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení jeho vazby, zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 2. května 2001

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák